Zdá se to nepochopitelné.
Ale takové případy existují.
Někdo, kdo se o děti nestaral, kdo od nich odešel, najednou o ně bojuje.
Že by prozřel?
A co když ne?
Proč to dělá?
Když jsem studoval práva, profesoři naléhali, ať nikdy nehodnotíme lidi jenom podle jejich jednání, natož podle slov, ale podle POZADÍ takového chování nebo slibů.
Slova totiž mohou lhát. A činy mohou být předstírané. Proto jsme při hodnocení případů v neustálé zpětné vazbě profesorů slýchali: ANO, ALE cui bono, cui prodest? Tedy: Komu to skutečně slouží, čím konkrétně to danému člověku prospívá, proč to opravdu dělá?
Ale to všechno už znáte z mých knih, které zaměřuji na skutečné motivy chování lidí, tak jako například magazín Proč neznám Tvoje Proč. Nejdříve porozumět člověku. Poté se totiž můžeme přestat divit. Anebo naopak už z údivu nad chováním člověka nevyjdeme…
Když v uzavřené skupině probíráte, a to nejen se mnou, diskrétní vztahové potíže, často se ptáte: PROČ? Proč to ten člověk dělá? Tudíž není divu, že mi i do Řešidla přišel takový dotaz: „Petře, děje se mi zvláštní věc. Rozvádíme se a manžel, který o děti nejevil zájem, najednou komplikuje stání o svěření dětí do mé péče. Nechápu proč. Mluvila jsem i s jeho milenkou, ke které od nás odešel, zda opravdu tak stojí o střídavou péči. Ona se zhrozila, že žádné MÉ děti do SVÉHO bytu nechce – a ani on ne. Tak proč to manžel dělá? Ničí mě to. Při představě, že o děti přijdu, nespím, nejím, chřadnu. I pro děti je nepředstavitelné, že by se měly stěhovat přes celou republiku někam, kde to neznají a nemají kamarády.“
Dovolíte-li, poněkud poodstoupím od konkrétního případu, protože samozřejmě neznám individuální motivy daného jedince. Možná má pán vymyšleno něco, co dětem prospěje, a všechno dělá skutečně v jejich zájmu. Ale možná taky ne.
Kdyby to, co dělá, nebylo v zájmu dětí, pak popíšu tři časté důvody takového jednání.
1. Hra o partnerskou budoucnost
První možné vysvětlení: Bojuje o SVOU budoucnost. Toto je nutné správně pochopit.
Budu se držet merita dotazu, tedy modelu, kde muž opustí ženu s dětmi a najde si jinou partnerku: Pokud muž opustí vlastní ženu s vlastními dětmi, může to být varovný signál pro novou ženu, ke které se přesune. A která možná také chce mít děti. Ta si totiž může položit logickou otázku: Co když dopadnu stejně? Co když mi svoji bývalku nyní popisuje jako nestvůru, se kterou nebylo možné žít, a za pár let bude úplně stejně mluvit o mně, až si najde nějakou další náhradnici a bude mě chtít před okolím znevěrohodnit?
To může být důvod, proč se takový muž může pokusit vypadat jako skvělý táta, kterému ve skutečnosti JDE o jeho děti, který se SNAŽÍ pro ně vydobýt to nejlepší, ale “co se dá dělat, zlá žena u soudu vyhrála a své děti bude mít ona ve své péči. Co mám dělat víc?”
Jinak řečeno: Tento muž udělá z pohledu milenky “všechno, co měl”, tudíž je to “správný chlap” a “stojí za to s ním mít vztah”, jeho osobní čest “není narušena” a děti zůstanou u matky, jak si on a třeba i jeho milenka v tichosti přáli. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
Tolik tedy hra o mužovu budoucnost ve vztahu k nové ženě.
Je tu ale ještě jedna budoucnost. A to ve vztahu k vlastním dětem.
2. Hra o rodičovskou budoucnost
Odchod jednoho z rodičů od dětí vždy v dětech vyvolává otázku: PROČ? Co bylo špatně? Případně: Čím jsme se, my, děti provinily?
Proto se děti ptají svých rodičů, co se stalo. Jednoho i druhého. Nebo, pokud se neptají, jsou citlivé na příjem vysvětlujících informací od každého z rodičů.
Je nasnadě v té chvíli odpovědět: Ne, děti, vy za to nemůžete. Děti to možná uklidní, ale nenasytí. Ony budou chtít dál...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům