Zažili jste flirt, který měl být nevinný, ale jedna ze stran se při něm propadla poněkud hlouběji? Vyčítáte si sblížení motivované jen krátkodobou potřebou, které pak přineslo dlouhodobé komplikace? Kroutíte hlavou, proč to ten druhý bere jinak než Vy, dokonce navzdory předchozí domluvě, že “do toho nepůjdete srdcem”? Jenže: Poručte srdci…
Jste muž, který svým rozumem neodhadl srdce ženy?
Nebo jste žena, která svým srdcem věřila, že zažehne citovou spřízněnost i v muži?
Vymkl se Vám nebo Vašemu protějšku jediný okamžik z ruky?
Každý všední den vybírám jeden z Vašich častých dotazů a odpovídám na něj pomocí Řešidla (pokud raději čtete, než posloucháte podcasty, je tu i kniha Řešidlo). Nahoře spustíte přehrávač mého hlasu, anebo můžete dál jen číst.
Zálety jsou paradoxním tématem, kdy přestože se mi sejdou dotazy z protějších stran, podstata otázky je stejná. Například on píše: “Měl jsem něco s kolegyní. Dohoda zněla: Jenom si užijeme. Ona mi přesto od té doby opakuje, že se do mně zamilovala, že chce víc. Proč ženy musejí do záletů zapojovat srdce?” Zatímco ona píše: “Měla jsem něco s kamarádem. Vím, že má přítelkyni, naléhal, že půjde jenom o sex. Já jsem přesto věřila, že se zamiluje. Proč jsou muži tak bezcitní? Proč my ženy nedokážeme milovat míň?”
Rozum versus Cit
Odpověď je jednoduchá. Vychází z našeho přirozeného a rozdílného nastavení, párového principu. Jako jsou na světě dobro a zlo, den a noc, radost a smutek, jsou také muž a žena.
Nejsou to opačné entity, ale naopak vzájemně se prolínající energie, obě stejně potřebné a mající svůj smysl a význam. Ale k tomu se dostanu za chvíli. I k tomu, proč se najde i muž, jdoucí do záletů horkým srdcem, nebo žena, jdoucí do záletů chladným rozumem.
Pojďme pěkně postupně.
Ženy jsou z podstaty svého nastavení spíše emocionální bytosti, zatímco muži jsou spíše racionální bytosti. To znamená, že ženy jdou více za emocemi a muži se řídí více rozumem. Hovořím, prosím, o modelu ženy a muže, přičemž každý jedinec má již osobité nuance.
Ženy jakožto emocionální bytosti potřebují mít hlavně PRO KOHO ŽÍT, PRO CO ŽÍT, MÍT SE DOBŘE, CÍTIT SE NAPLNĚNÉ. Pokud se vcítíte do zvýrazněných slov, pochopíte, že to všechno je hlavně o POCITECH, a to DLOUHODOBÝCH. Cit je dlouhodobý životní kompas.
Naopak muži při svém vnitřním vedení upřednostňují rozum, uspokojují hlavně rozumové důvody a racionální potřeby. Toto musím objasnit. Co je racionální potřeba? Vše spojené s rozumovými podněty, racionálními požitky, tedy smyslovými orgány. Smyslové orgány jsou ty, které posílají vjemy do mozku, rozumu. Muži se tak rádi DÍVAJÍ na krásné ženy (zraková potřeba), rádi CÍTÍ jejich vůni (čich), OCHUTNÁVAJÍ je (chuť), zkoušejí, jak jiná je každá z nich na OMAK (hmat), užívají si, když ženu SLYŠÍ například při milování jemně sténat nebo i hrubě mluvit (sluch). To všechno jsou – a nejen v reálném životě, stačí jen vyvolávat takové představy – slastné impulzy do mozku, uspokojující racionální potřeby. A to všechno dodává muži krátkodobé uspokojení. Jít po ulici a vizualizovat si, jaké by to bylo nejen s kolegyní, ale s tamtou ženou nebo úplně opačnou – co se zrzkou, černoškou, přítelkyní mého nejlepšího kamaráda, vím já, co všechno muže napadne?
ALE! Ano, tady musím vložit jedno velké ALE.
A tím pochopíme, že ženy a muži vůbec nejsou tak opační, jak se na první pohled zdá.
Rozum společně s Citem
Rozum a cit, podobně jako dobro a zlo nebo den a noc, nejsou ODDĚLENÉ světy. Jsou to jen ODLIŠNÉ světy. Tak jako svět mužský a ženský. Rozum a cit se zdají protichůdné, ale ve skutečnosti jsou PROPOJENÉ. Tak jako muži a ženy jsou sice odlišní, ale navzájem se POTŘEBUJÍ a DOPLŇUJÍ, respektive VYVAŽUJÍ. Tak jako v každém párovém principu, jak ho popisuji například v knize 100 nejkratších cest k Tobě.
Věřím, že z následujících vět bude patrné, jak moc se muž a žena nevzdalují, ale sbližují.
Začnu u muže. Ano, kouká na ženy, představuje si to či ono, to znamená zapojuje svůj rozum víc než srdce. Ostatně, to v první chvíli dělají i ženy při pohledu na muže. Proč to ale muž dělá? Ano, muži představa uspokojení racionálních potřeb, potažmo to samotné uspokojení racionálních potřeb (reálný zálet) DĚLÁ DOBŘE. Chápete? Už jsme u CITU. V tom daném okamžiku muž MÁ PRO KOHO ŽÍT, PRO CO ŽÍT, CÍTÍ SE NAPLNĚNĚ. Jen jeho motivace může být krátkodobá, protože je racionální.
Ano, muž přes svůj rozum naplňuje svůj cit. A není to jen při záletech. Muž je schopen i hrdinského činu, bojovat, ba padnout za vlast, vrhá se i do prohraných bojů,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům