Bylo to téma dnešního dne. Archimédes a opěrné body ve vztahu, potažmo schopnost nalézt opěrný bod i v sobě. Co když ale ani jedním nedisponujeme? Co když toneme v negativním rozpoložení a nemáme o co se opřít venku ani uvnitř?
Kdo četl FC Speciál DESET o nejtěžších momentech mého života, pochopí, proč věřím, že za všechno, co nám život vezme, nám něco jiného dá.
Když mi život vzal pýchu, dal mi pokoru. Když mi vzal lidi, na které jsem spoléhal, dal mi sebe a zjištění, že cesta, po níž jdu úplně sám, je sice nejtěžší, ale právě taková člověka nejvíc posiluje. Od té doby vím, že všechno, co se nám v životě stane, má dvě strany jako mince. A že když vidím jen jednu, špatnou stranu, není to chyba života, ale moje. Že když vidím jen špatnou stranu toho, co se mi stalo, neznamená to, že na dané události nebo okolnosti nemůže být také něco dobrého. Jen se na ni musím podívat z jiné strany, tu minci pootočit nebo úplně obrátit.
A tak jsem ve tmě uviděl hvězdy. Kdy jindy než ve tmě?
A tak jsem poznal skutečné přátele, kteří při mně opravdu stojí. Kdy jindy než v těžkých chvílích a neúspěších, kdy takzvaní „přátelé“ valem odcházejí?
A tak jsem na dně našel poklady. Kde jinde by ležely než na dně?
I Vy na dně objevíte sebe, skutečnou tvář druhých i nový začátek. Ale musíte mít něco základního – pozitivní pocit. Ať ve formě naděje, víry, pokory nebo jakékoli konstruktivní představy, natěšení, co bude, až všechno dobře dopadne. Pozitivní pocit je základ. Jaké máme pocity, takové máme myšlenky. Jaké máme myšlenky, takové děláme činy. Jaké děláme činy, takové přicházejí výsledky. Jaké přicházejí výsledky, takové máme pocity. A tím se kruh uzavře. Jestliže máme špatné pocity, přes špatné myšlenky, přes špatné činy, přes špatné výsledky se ještě zhorší původní pocity. Špatné pocity nemohou přinést dobrý život. Proto je tak důležité někde vykutat pocit dobrý (o tom, jak to v nejtěžších chvílích dělám já, je vlastně celý FC Speciál DESET).
I tento týden mi přišlo přes dva tisíce Vašich dotazů. Každý všední den je zodpovídám ve svém Řešidle. Pokud raději čtete, než posloucháte, vyšla stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující ty nejzásadnější myšlenky z mých podcastů za poslední rok (více zde). Dnes vyberu z vašich dotazů tento k tématu: „Petře, chybí mi energie. Tak ráda bych měla pocit, že všechno, čemu čelím, zvládnu. Ale jako bych tu sílu neměla z čeho brát. Nemám žádné koníčky. Mou jedinou společnost tvoří televize. Přijdu pozdě večer, zapnu ji, zkouknu zprávy, nějaký seriál a jdu spát, ráno do práce a zase to samé. Slyšela jsem o Vaší knize Čtyři prány štěstí, ale zatím jsem si ji neobjednala. Mám pocit, že by mi stejně nepomohla.“
Negativní pocit (Nic nezvládnu), negativní myšlenka (Neexistuje řešení, ani kniha pro to určená by mi určitě nepomohla), negativní výsledek (Nepokusím se o řešení). Tak funguje spirála negativního myšlení, která člověka s negativním rozpoložením zavrtává stále hlouběji. Jak to zastavit? Zodpovězme si to.
Moc jménem Mohu to ovlivnit
Co je důležité vědět o štěstí?
Karl Marx, německý filozof devatenáctého století, jednou pronesl: „Štěstí je boj.“ Na první poslech to zní dost ušlechtile, ale ve skutečnosti je to pravda. Člověka dělá šťastným především to, co si sám vybojuje. A z toho plyne, že aby člověk mohl být šťastný, tedy aby si své štěstí mohl vybojovat, musí nejprve věřit, že konkrétní boj má smysl, že tento boj může něco ovlivnit.
A jsme zase u pozitivního rozpoložení. A klíčového slova: ovlivnit. Věřit, že mohu něco ovlivnit.
Před časem provedli vědci napříč celou Evropou průzkum, která kategorie lidí je nejméně šťastná. Hádejte.
Zvláštní pozornost přitáhly dvě skupiny lidí, které měly úplně stejný finanční příjem, a přece se jedna cítila šťastná a druhá nešťastná. Jednu skupinu představovali mladí absolventi vysokých škol, kteří se rozhodli hned nenastoupit do práce, ale čerpat podporu v nezaměstnanosti, bydlet dál u svých rodičů a „užívat si života“. Druhou skupinu tvořili senioři, kteří měli navlas stejný důchod, tedy i stejné materiální meze, jak si „užívat života“. Jak to, že se v prociťování štěstí odlišovali? A kdo z nich vlastně sebe označoval za nešťastné?
Ano, ti důchodci. A vůbec ne kvůli pokročilému věku a s ním souvisejícími zdravotními těžkostmi. Mluvili právě o penězích. Proč? Argumentovali tím, že si svůj příjem, svou pozici nevybrali. Že jim jednoho dne jim někdo, i proti jejich vůli, řekl: Už jsi starý, běž do důchodu, tady máš rentu, my Tě už nepotřebujeme. Zatímco ten mladý člověk si svou výši příjmu vybral a dokonce pozitivně odůvodnil: Nejdřív půjdu do „důchodu“, užiju si rentu a až potom začnu pracovat.
Ti první si mnohdy připadají odložení, nedůležití, přebyteční. Ty druhé vůbec takové myšlenky nenapadnou.
A tím se dostáváme k důležitému bodu. Abychom si mohli vybojovat své štěstí, potřebujeme to moci ovlivnit. Když naopak cítíme, že své štěstí, svůj život, svou cestu nemáme ve své moci, potažmo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům