Potkali jste někdy „sluníčko“? Tak se říká člověku, který na pohled září.
Usmívá se, nabíjí, uzdravuje. A nečiní rozdíly. Je přátelský, ochotný, vstřícný. Kolikrát už jen tím, že vstoupí, se ve Vašem životě rozjasní.
Přirozeně přitahuje. Lidé ho rádi zvou mezi sebe. Každému je s ním dobře. A s každým je zadobře.
Tedy téměř s každým. Sluníčko totiž někdy zažívá paradox. Nejvíc se na něj mračí ten, kdo si usmyslel, že svítit bude jenom na něj…
Jak se to stane? Třeba v partnerském vztahu.
Proč lidé znemožňují slunci zářit
Jak píšu v knize Dvanáct srdcí, to, že se k lidem chováte dobře, ještě neznamená, že Vám dobrem také oplatí. Právě proto, že jste usměvaví, pozitivní a vstřícní, můžete přitahovat paradoxně agresi a negaci. Ostatně, jeden z Vašich dotazů:
„Petře, měla jsem vztah, ze kterého jsem musela vystoupit, protože už byl nesnesitelný. Je zvláštní, co dodám, ale ten vztah byl nesnesitelný tím, že mě partner miloval. Miloval mě totiž tak moc, že na mě strašně žárlil. Chtěl mě vlastnit, řídit, s kým se mohu stýkat a s kým ne. Mám spoustu přátel a on jako by mi chtěl sebrat všechnu svobodu, cítila jsem se s ním jako ve vězení. Nevím proč, nikdy jsem mu ani náznakem neublížila. Sice jsem si záhy po rozchodu našla nového přítele, se kterým jsem spokojená a konečně mohu dýchat, v hlavě pořád přetrvává otazník, proč byl ex-partner takový a proč si do vztahu vybral zrovna mě, když mě potom neuměl ustát?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky v Řešidle. Kdo raději čte, než poslouchá, může využít také stejnojmennou knihu Řešidlo, která obsahuje přepis těch nejposlouchanějších podcastů za poslední rok. Odpovím i na tento dotaz:
Přirozeně, konkrétního pána neznám. Mohl to být manipulátor, který se snažil nejprve svou partnerku odpojit od všech zdrojů dobré energie, mohl to být tyran, kterému dělalo zvráceně dobře, když činí partnerku nešťastnou. Ale taky to mohl být chlap, který vůbec nemusel mít zlé srdce. Nemusel to být špatný člověk, i když se možná špatně projevoval. Mohl to být mnohem spíše jenom nešťastný člověk.
První fáze: šťastný se sluncem
Možná v důsledku své minulosti potřeboval lásku. Když Vás poznal – osobu, které se v psychologii říká sluníčko –, mohl cítit, že z Vás ta potřebná láska sálá. A pak musel být šťastný, když jste spolu začali být. Tolik lásky! A jenom pro sebe!
Jenže pak mohl přijít problém. To štěstí se mohlo rozplynout. Mohl začít být také nešťastný, když zjistil, že se o Vás musí dělit. U sluníčka je výhodou i nevýhodou zároveň totiž to – stačí pohlédnout na oblohu –, že slunce nepatří jen jedné osobě, ale všem. Dokáže nabíjet všechny lidi, rozdávat život, dobrou energii, pomáhat, léčit, zahřát každého.
Někdo teď zvolá: No a co? Vždyť mu partnerka nebyla nevěrná! Jen měla přátele! Jen ráda ŽILA!
A jistě by tato námitka pro daného protestujícího byla správná. Jenže každý máme jiné vnímání. Možná kdybychom v příběhu muže, který se sluníčkem radoval i trápil, šli dál do minulosti, objevili bychom to hlavní – důvod, pro který tolik potřeboval lásku.
Druhá fáze: nešťastný se sluncem
Možná ji v minulosti nějak bolestně ztratil. Možná někdo, na koho spoléhal a s kým byl šťastný, ho jednoho dne zradil. A možná to začalo právě „přátelskostí“ té ženy, která ovšem v jeho případě nebyla klasické sluníčko, ale prostě koketovala, zdržovala se přes bolest partnera s jinými lidmi, opomíjela spoluvytvářet vztah a nakonec z něj možná i lhostejně odešla.
Proto se mohl...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům