Potkali jste člověka, který nemá zahojené zranění z minulosti? Který si v sobě nese ještě příliš živou emocionální stopu? Který je po rozchodu vyvrácený z pohody a dobrého mínění o sobě? Chcete mu pomoci ze smutku, psychické bolesti, úzkosti? Chcete mu dát najevo, že není nula, že je dost dobrý, narovnat mu sebevědomí a zvýšit sebedůvěru?
Střih v čase.
Pookřál s Vámi a byl šťastný, ba zdálo se zamilovaný? Byli jste tudíž šťastní a zamilovaní i Vy? ALE – k Vašemu údivu v tom nejlepším – se omluvil, že to „nepůjde“, že to „nedá“ a vrátil se do předchozího vztahu, o kterém přitom říkal, že už ho má uzavřený, anebo na který nadával? Nevybavujete si žádný důvod, kterým byste ho vyhnali, urazili, poranili, a přece už zpět nechce?
Pak jste s vysokou pravděpodobností poznali, co je to převoznictví.
Když jsem vytvářel tematický kurz Silné Já versus Slabé Já, myslel jsem i na důsledky převoznického vztahu. Na sílu, která se promění ve slabost. Stačí být opuštěni, vědět, že jste to ničím nezavinili, a přitom stát v rozvalinách vztahu a drtit se otázkou PROČ? A protože nedostáváte odpověď, vytvářet si odpověď sami. V negativním rozpoložení pochopitelně negativní odpověď. Například: „Asi jsem nebyl dost dobrý.“ Chápete? Stanete se třeba i tím, koho jste uzdravovali. Tím, kdo si o sobě myslí, že je nula, nemá vyvážené sebevědomí, a tudíž ani valnou sebedůvěru.
A potřebujete hlavně nebýt sami. Protože samota Vás trýzní. Připomíná Vám, že jste o někoho přišli, že jste asi něco pokazili. A přitom ve Vás nemusela být jediná chyba.
Protože i při Setkáních se mnou často tyto situace poptáváte, dovolte, prosím, alespoň základní odpovědi na Vaše obvyklé otázky.
Role emocionálního lékaře
Psychologie vysvětluje převoznictví na jednoduchém příkladu:
- Představte si rybník a loďku, ve které plujete. Možná je Vám dobře, možná se cítíte sami. Každopádně ve svém rozjímání zaslechnete volání o pomoc. Tonoucí! Co uděláte? Přirozeně k němu spěcháte a pomůžete mu do loďky.
- Následně se dozvíte, že tento nešťastník kráčel po břehu se svým dosavadním partnerem. Ten ho shodil a lhostejně odkráčel. Nezajímal se o to, že jeho protějšek neumí v takové šlamastice plavat.
- Převezete ho bezpečně na druhý břeh, cestou mu osušíte šaty, ošetříte modřiny, spravíte sebevědomí. Konečně se spokojeně usmívá! Je s Vámi šťastný. A Vy s ním. Idyla však brzy skončí.
- Na druhém břehu totiž zachráněný s poděkováním vystoupí. Oběhne rybník a znovu si padne do náruče s tím, kdo ho do vody shodil. Zatímco Vy zůstáváte v loďce sami. Vy, spasitel. Jak je to možné?
Převoznictví má různé odstíny. Někdy se Vám do cesty přimotá člověk, který je raněný minulým vztahem, ještě nemá uzavřenou minulost, ale Vy o tom vůbec nevíte. Mlčí o tom, co prožil, na koho pořád myslí. Obvykle jen nechce být sám. A tak se Vámi nechává hýčkat, obnovuje si sebevědomí a vůbec dobré pocity ze života. Díky Vám je optimistou. Vyléčíte všechny jeho rány. A najednou je v pořádku. Zapomněl na všechno špatné. A věří v lepší konce. A to i ve svém předchozím vztahu.
Jiný odstín nabízejí „tonoucí“, kteří jen směrem k Vám předstírají své neštěstí, a to jen proto, aby se po nechtěném rozchodu „rychle zadali“ a jejich ex-partner žárlil, tudíž se začal doprošovat jejich návratu. Těmto lidem o Vás vůbec nejde. Jde jim jen o obnovu předchozího vztahu, respektive o posílení své vlastní pozice v tomto vztahu.
Další tonoucí zase nedokáže být sám. Rozchod ho příliš bolí a potřebuje slyšet, že je dostatečnou bytostí, že ho někdo miluje, že někomu není lhostejný. Možná mu i občas vyletí z úst čarovné „I já Tě miluji“, ale co zatají, je fakt, že ve skutečnosti má ve svém srdci pořád obsazeno – nadále v něm chová svého předchozího partnera. A nejen v srdci, i v hlavě.
Osudem převozníka není vystupovat z loďky a odcházet se zachráněným, ale zůstat v loďce sám a jen zachraňovat ty, kdo potřebují vrátit sebevědomí, sebelásku, sebehodnotu. Neznám těžší osud, než je převoznictví v lásce. Psychologie převozníka přirovnává k lékaři lidské duše. Lékaře totiž navštěvujeme zpravidla tehdy, když je nám ouvej. Tehdy ho velebíme, když nám pomáhá. Jakmile nám pomůže, adieu, už ho nepotřebujeme vidět. Přestane pro nás existovat. Neříkáme „nashledanou“, ale „sbohem“.
Jak se do této pozice nedostat? A co si počít, když už se převozníkem staneme a trpíme následně nezaslouženou osamělostí?
1. problém: Je to vůbec chyba?
Znáte mé doporučení: Buďte opatrní na vztah s lidmi, kteří zjevně nemají uzavřenou minulost. Odnesete to. (O uzavírání minulosti konstruktivním způsobem je kniha Znovuzrození.)
Současně však vím, že srdci nelze poručit. Někdy ani nevíte, že ten, do koho jste se zamilovali, nemá uzavřenou minulost. Případně, jestliže protějšek ví, že s lidmi s neuzavřenou minulostí byste si nezačali, předstírá, že minulost uzavřenou má. Třeba že je rozveden. A pokud rozveden není, má s ex-partnerem všechno konstruktivně vyřešené. Zkrátka, že se tohoto ex-partnera a návratu svého protějšku do předchozího vztahu „bát nemusíte“. Natož nějaké komunikace, která mezi nimi případně dál probíhá. „Nic to neznamená, jen jsme zůstali přáteli,“ slýcháte alibi.
Je chyba, že si za takových okolností začnete vztah? Je chyba, že potom druhého zvedáte z těžkostí, pomáháte mu, poskytnete mu střechu nad hlavou, seznámíte ho se svými dětmi nebo se necháte seznámit s jeho dětmi? Jak by to mohla být chyba, když se necítíte nijak ohroženi a chcete mít otevřený vztah?
Ale pak mohou přijít první divná znamení. Neúplná komunikace. Nespolupráce. Tajnůstkaření. Fáze, kdy Vás partner nevnímá. Kdy – i při fyzickém milování – není s Vámi emocionálně přítomen. Kdy chce být stále častěji a stále déle sám, aniž by řekl proč. Kdy „potřebuje čas“. Prostě, kdy se s ním zjevně něco děje a on nás do svého nitra nepouští. Možná i odsekne: „To není Tvoje starost.“ „To se Tě netýká.“ Je chyba, že v takové chvíli zůstáváte? Jak by to mohla být chyba, když nevíte, co se děje a jak můžete pomoci?
Nicméně stíny minulosti začnou stále více zatemňovat spokojenost přítomnosti.
2. problém: Proč dochází k návratu?
Jak ukazuji ve Znovuzrození, přes Vaše nejlepší úmysly se úspěšný vztah podařit nemusí. Příklad: Milující muž-převozník vrátí odvržené ženě sebevědomí. Přesvědčí ji, že je krásná, hodnotná, že stojí za lásku. Dodá jí úsměv, sílu, energii, dodá jí víru v příští vztahy, a v tomto rozpoložení se ženě ozve ex-partner. Možná se mu stýská, možná si všimne, že jeho ex-partnerka není na dně, ale naopak velmi spokojená. Dokonce s někým jiným. Dokonce je spokojenější, než kdy byla s ním. Možná si až teď ex-partner uvědomí chybu, možná jen procitne jeho ego, které nechce „být poražené“. Tak se rozhodne nový vztah své ex-partnerky rozbít. Přesvědčit ji k návratu – „Jsem hlupák a Ty tak krásná, hodnotná, stojíš za lásku“. Slova, která žena zná a věří jim. Protože je od nového protějšku denně slýchá. Nepochybuje. Lahodí jí. Nebo se kaje: „Promiň, vrať se, udělal jsem chybu, chybu může udělat každý.“ (V příměru k loďce: Nechtěl jsem Tě shodit do vody…) Tak se stane, že žena slyší přesně to, co kdy chtěla. Splní se jí dva sny najednou. Ex-partner se vrátil a ona je silná a šťastná. Věří, že když je milována jedním mužem, musí být i druhým. Že když se jeden k ní chová s úctou, myslí to vážně i druhý. Musí si tedy jít do předchozího vztahu pro další ránu, aby pochopila, že mezi muži je rozdíl. Dokonce novému protějšku řekne větu typu: „Nikdy jsem Tě nemilovala.“ Nebo: „Nic k Tobě necítím, s ničím jsi mi nepomohl.“ Nebo: „Ex-partnera miluji celou dobu.“ Tím převozníka raní ještě víc. A zbytečně. Protože ho ještě bude potřebovat…
Zvláštní kapitolou je, když se převozník stane obětí taktické hry. Kdy zachráněné jde jen o to dát svému ex-partnerovi signál, jak se bez něj obejde, jak je s někým jiným šťastná (potřeba umístit fotografii nového páru na sociální síť), právě aby nakopla jeho ego nebo ho přiměla k fatálnímu rozhodnutí, o kterém váhal – ke svatbě nebo založení rodiny. Jako by mu chtěla obchodnicky říct: „Když to nebudeš Ty, bude to někdo jiný. Rozmysli si to. Ale jednej rychle. Náhradníka už mám.“
Ano, převoznictví má mnoho odstínů. Ale pokaždé končí zdrcením. Spíláním lásce.
Ale ta za nic nemůže. Láska nezklame, zklame vždy jen člověk. Jen konkrétní člověk.
3. problém: Co dává převoznická zkušenost?
Když při Setkáních hovořím s převozníky (proto vznikla kniha Znovuzrození, aby si pomáhali sami), bývají ovládáni negativními, někdy až sebepoškozujícími emocemi, myšlenkami i činy. Mají v sobě příliš bolesti a potřebují rozpohybovat rozum. Proto ani následující řádky, které uvedu na ukázku, nebudou příjemné, někomu jistě připadnou až tvrdé. Promiňte, je to třeba. Peklem emoční bolesti se musí projít co nejrychleji. Zastavit v pekle také může znamenat tam zůstat.
1. ponaučení/pravidlo: Dvakrát važte vztah s někým, kdo ještě konstruktivně neuzavřel svou minulost
Proč v tomto ohledu více myslet? Uvědomte si, že pokud protějšek neuzavřel minulost, pak jeho minulost stále trvá a přítomnost neprožívá s Vámi, ale emočně pořád s tím předchozím. Vztah vás dvou (na partnerské úrovni) vlastně neexistuje. Ještě ani nezačal. Často to vysvětluji na příkladu bytu.
Představte si srdce jako garsonku. (To není daleko od reality, srdce má dvě komory/dva malé pokoje). Uvnitř může být jen jeden nájemník. Pokud se ten dosavadní stále nevystěhoval, není tam místo pro nového. Nový musí být trpělivý, vyčkat, než se dosavadní nájemník odstěhuje a než se vyklidí všechno s ním související haraburdí (vyháže z hlavy bordel). Viz kniha Znovuzrození.
Ještě názornější je to na příkladu s plaváním. Chcete-li opustit jeden břeh a dosáhnout břehu druhého (opustit minulost a zažívat přítomnost), musíte najít odvahu pustit se jednoho břehu, jinak na druhý nedohmátnete. Kdo se nepustí jednoho vztahu, není schopen na stejné (partnerské) úrovni budovat druhý. Vedle partnerství vybuduje například jen kamarádství nebo přátelství. Je to dáno i matematikou: Člověk má jen 100 procent energie (například lásky). Věnuje-li část této partnerské energie jedné bytosti, pak druhé nikdy nemůže dát všech 100 procent. Snaží-li se dělit lásku, plnohodnotnou energii nedostane nikdo. (Myslíte-li ze 70 procent na předchozího partnera, pak Vám na přítomného zbývá jen 30 procent, nikdy ne 100). Tudíž se nedivte, že pokoušíte-li se o vztah s někým, kdo nemá vyřešenou minulost, nikdy s ním plnohodnotný vztah nevybudujete a vždy se budete muset z hlediska přijímané lásky uskrovnit, pokud se na nás vůbec dostane.
- Případ ze Setkání: Muž „vytáhl z vody“ zraněnou ženu. Snažil se ji vyléčit. Podcenil, že ona své zranění stále spojuje s „bývalém“ partnerem, myslí na něj, mluví o něm. Muž se domníval, že ona má uzavřenou minulost, protože o svém „bývalém“ partnerovi mluvila ve zlém. Jenže z hlediska udržení emočního pouta není podstatné JAK, ale ŽE o něm mluví. Byť v ní byla nenávist, byla to emoce. Emoční pouto dále žilo! Tím, že trhala jejich společné fotky, zablokovala ho na Facebooku, nebrala mu telefon, mluvila o něm jako o mizerovi, dávala najevo emoce: že jí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům