Kdo zná mé knihy, ví, že vztah přirovnávám k mostu.
K mostu spojujícímu dva břehy.
Aby most vydržel, potřebuje oba pevné břehy. Jeden nestačí.
Když jeden z nich odmítne most nést, most není jak ukotvit, kam svou snahu napřímit.
Na vztah jsou tak zapotřebí dva, na rozbití stačí jeden.
Ten, který rozbije, někdy neví, co činí. Někdo dokonce spálí most – a pak se diví, že k druhému člověku nevede cesta zpátky.
Diví se, protože se najednou chce vrátit. Ona „definitiva“, ono „s Tebou už nikdy!“ se totiž může změnit. Život je změna. A co potom? Vzít zpátky člověka, který neví, co je vlastně definitivní? Naběhnout si na další zklamání? Proč vlastně lidé odcházejí, zase se vracejí, a pak třeba znovu odcházejí?
V uzavřené skupině jsem tomu věnoval část úterního dvouapůlhodinového živého vysílání (záznam ke zhlédnutí přímo na stránce, pro vstup potřebujete být registrováni zde). Přesto mi do Řešidla přišlo mnoho dotazů, mezi nimi tento: „Petře, rok jsem od svého partnera poslouchala, že má v práci novou kolegyni, ale že je stará a ošklivá. Nakonec mě opustil a skončil u ní. Během několika týdnů mi ale začal psát, že mu chybím, že mě pořád miluje, ať mu dám ještě jednu šanci. Dala jsem, ale vydrželo to zase jen chvíli. S ní psaní neukončil, opět si jednoho dne sbalil kufry a odešel za ní. Tentokrát je to definitivní, říkal. Ale znovu mi začal psát, nicméně nakonec se asi rozhodl pro ni, protože se najednou odmlčel. Můžete mi vysvětlit, co to celé má znamenat?“
Každý všední den odpovídám na Vaše dotazy ve svých podcastech. Pokud raději čtete, než posloucháte, je tu kniha Řešidlo, která obsahuje ty nejposlouchanější odpovědi za poslední rok. Děkuji Vám za všechny dotazy, které mi adresujete, i tentokrát se pokusím nastínit možné vysvětlení.
1. Moc nasycení
Přeskakování mezi dvěma potenciálními partnery se říká ping-pong. Důvodů může být mnoho.
Tím nejčastějším je neschopnost člověka po delší době vidět, natož ocenit to dobré na druhém. V daném případě se může stát to, že muž se v dlouhém vztahu přejí, nasytí ženy, která ho prostě omrzí. Dojde k syndromu neviditelného člověka (více v knize Cítit rozumem, myslet srdcem), tedy zevšednění. To, co dříve bylo nové a úžasné, je okoukané a nezajímavé, byť se to samo o sobě vůbec nezměnilo.
Tento muž následně spatří například kolegyni, která je „nová a úžasná“. A to hlavně proto, že je JINÁ. Má jinou postavu, jinou barvu, jiný věk, mluví, jedná, žije jinak. Zkrátka je to změna. Změna je život, říká se. A tak muž může dospět k přesvědčení, že jeho kolegyně je život, zatímco jeho dlouholetá partnerka smrt. Že s kolegyní žije, zatímco s dlouholetou partnerkou umírá.
Problém takového muže spočívá v tom, že když „definitivně“ přeběhne ke své kolegyni, časem se i ona stane okoukanou, všední. I té se přejí, nasytí, omrzí se mu.
Někteří muži (budeme-li se držet případu, kde odchází muž) už teď pochopí, že podstata jejich nespokojenosti ve vztahu není v té či oné ženě, protože každá žena se jim časem omrzí. Naopak že problém je v nich samotných. Že musejí něco dělat se svojí vděčností. Že musejí přestat hledat na druhém jen to, co mu chybí (protože každému z nás něco chybí, nikdo není dokonalý), a naopak musejí začít hledat na druhém také to, čeho si na něm mohou vážit.
Například na dlouhodobé partnerce si může vážit toho, že ho zná, že ví i takové detaily, jak propečený steak má rád, jak na něj, když má muž svoje nálady, kdy mu nemá přepínat televizi, jak to má rád v posteli, kdy na něj netlačit, jak ho podpořit, jak mu pofoukat bebíčka, zkrátka všeobecně co už konkrétní muž potřebuje.
To je jeden možný důvod vztahového ping-pongu, kdy člověk po čase vždy nespokojen odchází ze vztahu, ačkoli si pokaždé myslel, že už našel ten pravý.
Ale zmíním ještě dva, nejprve druhý nejčastější.
2. Moc pochybnosti
Pokud se muž rozhodne po dlouholetém vztahu opustit ženu, ba dokonce rodinu, může to být pro milenku, ke které přejde, námět k zamyšlení. V její hlavě se může objevit pochybnost: Jestliže byl tento muž schopen odejít od jedné ženy (se kterou měl dítě), co když bude schopen odejít i ode mě (až se mnou bude mít dítě)? Jestliže nyní odchází od starší k mladší, co když odejde i ode mě, až zestárnu, k nějaké mladší, protože jeho způsob uvažování je mít mladou partnerku, a já věčně mladá nebudu? Co když, i když mám velká prsa a on má velká prsa rád, uvidí někde ještě prsatější (ještě blonďatější, ještě provokativnější… a doplňte si cokoli dalšího) ženu?
Jak ukazuji i na jiných případech v knize Řešidlo, zdá se to paradoxní, ale když milenka „vyhraje svou válku o muže“ s manželkou, nemusí jen jásat, může rovněž zaváhat: Co když se to samé stane jí? A tak se do vztahu muže, který odešel, a ženy, která se „dostala na místo jeho...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům