Je to paradox.
Když jsem 1. září 1980 šel do první třídy, byl jsem sebevědomý, že všechno zvládnu. Jenže přišel okamžitě posměch spolužáků. Byl jsem tam nejmladší a nejmenší. Šest let mi bylo teprve dva dny. Při tělocviku mě nikdo nechtěl do týmu, holky se ofrňovaly, že jsem ještě mimino, moje sebevědomí dopadlo na dno.
Druzí mě naučili podceňovat se. To nezvládneš, jsi moc malej. To byl hlas, který mě zpočátku měl demotivovat. Ale on mě naučil naopak se motivovat. Přesvědčit druhé, že PŘESTO to dokážu.
Tehdy jsem objevil moc sebepodceňování. Kdo četl můj FC Speciál DESET o deseti klíčových událostech mého života, ví, jak může být dno pro člověka paradoxně výhodou. Jak s outsidery nikdo nepočítá.
Dnes každý den dostávám okolo tří set dotazů, na které odpovídám prostřednictvím svých článků, magazínů, knih, živých vysílání a také podcastů. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších epizod za poslední rok.
Laviny dotazů ale nekončí, naopak. Dnes mě v souvislosti se sebepodceňováním zaujal tento dotaz: „Petře, dostal mě Váš včerejší podcast Co znamená zůstat na těžké chvíle sami. Nevím proč, ale když mám já před nějakou těžkou chvílí, třeba před zkouškou, automaticky sám sebe podceňuju. Říkám svým rodičům nebo kamarádům, že to určitě nezvládnu. Přitom to umím a nakonec to zvládnu. Proč to říkám? Píšu Vám proto, že se bojím, abych jednou svému sebepodceňování nezačal věřit a nezpanikařil. Dělám to i ve sportu. Je to alibismus, malé sebevědomí nebo co je to?“
Kouzlo sebeznevýhodňování
Jistě, může to být alibismus i nízké sebevědomí, ale častěji je to self-handicapping, při kterém sami sebe znevýhodňujeme.
Forem je mnoho. Uvedu tři základní.
- Znám sportovce, který před důležitým zápasem sám sebe veřejně shazuje. Všem říká, že nemá formu, že to špatně dopadne, že soupeř je lepší. Říká to vždycky. A je to hra. On vytváří zdání outsidera jen proto, aby ho okolí povzbudilo, vyhecovalo, namotivovalo. To víš, že to dáš. Jsi lepší. Zadupeš ho. Tento sportovec má svého profesionálního kouče, ale k tomu další desítky „koučů“ ve vlastních rodičích, přátelech, své dívce. Všichni mu opakovaně pumpují sílu, připomínají mu ustavičně jeho přednosti, a tím ho dostávají do varu.
- Znám obchodníky a manažery, kteří sami sebe cíleně zpochybňují před důležitým jednáním. Pomáhá jim to k větší pokoře před oponentem, k lepšímu soustředění na věc. Když si totiž dopředu řeknou Určitě to poděláš a vědí, že to ještě nenastalo, že to ještě mohou ovlivnit a hlavně že jim na tom záleží, tak jsou obezřetnější, pozornější, připravenější. Nechtějí nic podcenit. Je to vlastně také paradox: Dopředu se podcení, aby pak nic nepodcenili.
Ale pak znám ještě třetí, nejzajímavější typ. Říká se mu Deschapellův.
(Detailně o...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům