Také jste zažili NIC?
Lhostejnost, která se projevovala mlčením, odmítáním, pohrdáním?
NIC má mnoho odstínů. Jeden z nich jsem popsal v dnešním článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NIC. Příběh mé osobní zkušenosti.
Nikdy mi nenapsalo tolik mužů za jeden den jako dnes. Svěřujete se, byť neradi, s vlastními chybami, které vedly k ženskému NIC, ale také – zdánlivě paradoxně – naopak s případy, kdy jste pro ženu dělali maximum, a přesto z její strany časem přišlo NIC. Protože na Vaše dotazy každý všední den odpovídám formou Řešidla (kdo raději čte, než poslouchá, může využít i stejnojmennou knihu Řešidlo, která obsahuje přepisy nejposlouchanějších podcastů za poslední rok. Také dnešní epizodu můžete buď poslouchat (přehrávač mého hlasu je nahoře), anebo číst; jak je Vám příjemnější. Ze všech došlých dotazů jsem vybral tento: „Petře, zažil jsem rozchod, ze kterého se nemůžu sebrat. Už mám své roky. Je mi třicet a chtěl jsem rodinu. Poznal jsem holku, které bylo sedmnáct. Snažil jsem se ji hýčkat, aby si nevyčítala, že je s ,dědkem‘, a věřím, že byla šťastná. Přesto po dvou letech odešla. K podivnému klukovi. Důvod neřekla, jenom že je jiný. Ptal jsem se, v čem je lepší. Ona: ,Je prostě jiný.’ Mám jí dát čas? Mám čekat? Mám něco dělat pro to, aby se vrátila? Jsem přesvědčen o tom, že ji už nikdo nebude milovat tak jako já.“
Děkuji za dotaz i všechny ostatní zaslané otázky, kterých je více než tři sta každý den.
Pokusím se odpovědět.
1. pravidlo: To, že od Tebe někdo odejde, ještě nemusí být Tvoje chyba
Předně, to, že od nás odcházejí i ti lidé, kteří s námi zjevně byli šťastní, vůbec neznamená, že jsme někde museli udělat chybu. Ba dokonce to ani nemusí znamenat, že chybu udělali oni. Oni totiž v současné chvíli ještě nemusejí vědět, že s námi byli šťastní, respektive že to, jak se s námi cítili, není ve vztazích vůbec běžné.
Dovolte, objasním to.
Když vstoupíme do jakéhokoli prvního zásadního vztahu – narodíme se rodičům, jsme poprvé ve škole, poprvé v práci, poprvé zamilovaní –, ve všech těchto vztazích se nejprve zorientováváme. Tedy učíme se, jak vlastně fungují a co je takzvaně normální.
To, jak se k nám dlouhodobě chovají rodiče, učitelé, kolegové, šéfové nebo naše první láska, přes počáteční nezvyk pomalu přijímáme jako standard. Toto je důležité: Jsme-li v prvním vztahu tohoto typu, dost dobře nevíme, jestli se k nám chovají dobře, nebo špatně. Nemůžeme to vědět, jestliže takový vztah zažíváme poprvé. Jsme-li poprvé ve škole, poprvé v práci, máme-li první lásku, cokoli s nimi zažíváme, je pro nás nové, ale postupně také normální.
Jinak řečeno: Jestliže se k nám v prvním vztahu někdo od začátku chová soustavně zle, my nemusíme vědět, že je to zle. Pokud na nás například učitel v první třídě od první chvíle křičí, můžeme si myslet, že takhle to ve škole asi chodí. Pokud nás rodič odmalička zanedbává nebo bije, nabýváme přesvědčení, že takhle to doma asi chodí. Pokud nás první láska ustavičně objímá nebo nám každou minutu volá, případně je-li první sex objektivně příliš tvrdý, neuctivý nebo naopak přemazlený, my to nevíme, protože jsme jiný sex, jiného partnera nikdy neměli. Stejně tak později, máme-li ve vztahu sex jednou za týden, jednou za měsíc nebo každých pět minut, můžeme si říkat, že to asi patří k lásce, že takhle láska vypadá…
… a to všechno jenom proto, že nemáme srovnání.
Jakmile si vyzkoušíme jinou práci, jakmile poznáme jinou školu, jakmile navštívíme jinou rodinu než svoji a vidíme, jak se chovají rodiče k našemu kamarádovi či kamarádce, máme konečně srovnání. V té chvíli najednou víme, „jak se k nám vlastně chovají naši rodiče“, protože už tušíme, kam je zařadit. Čím více takzvaných srovnávacích zkušenosti máme, tím přesněji se orientujeme, a také tím spíše vidíme, co nám ve srovnání s jinými chybí, nebo naopak čím jsme ve srovnání s jinými obdařeni.
A tak se stane například i to, že člověk, který dosud nemá ve vztazích srovnání, nabyde po zkušenosti s námi dojmu, že to, jak se k němu chováme my coby první partner, je normální a bude se tak k němu samozřejmě chovat kdokoli další. Jinak řečeno: Tím, jak jsme se k němu chovali, jsme vytvořili jeho standard, a tudíž jeho očekávání, se kterým odchází k jinému partnerovi.
2. pravidlo: To, že od Tebe někdo odejde, ještě neznamená, že toho nebude...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům