Okolí o Vás říká: „Ty jsi HODNÝ člověk.“
Někdo vloží nepatrná, a přesto podstatná slůvka. „Ty jsi AŽ MOC hodný člověk.“
Protože se nehádáš. Než vyjádřit nesouhlas nebo výtku, to raději svůj odpor spolkneš. Kdykoli druzí něco potřebují, Ty vždycky vyhovíš, jsi pořád k dispozici. Neznáš slovo NE.
A když k Tobě lidé hodní nejsou, Ty všechno pochopíš, omluvíš, přijmeš. Pro druhé prostě uděláš cokoli. Akorát se nikdo nezeptá, jestli taky děláš něco pro sebe.
To jako by nebylo důležité. To je druhým lhostejné. Tebe ale trápí, že to „musí“ být lhostejné také Tobě. Protože na to, co Tě dělá šťastným člověkem, jaksi není čas. Všechno pro druhé. Takto k Tobě okolí přistupuje. Jako ke každému „až moc hodnému člověku“.
A tehdy Tě napadne: Nejsem spíše HLOUPÝ člověk? Proč mě každý ovládá? Zkrátka, necítíš se dobře.
Jako čtenářka, která mi poslala tento dotaz: „Petře, slyšela jsem o Vaší knize Cítit rozumem, myslet srdcem, která je prý o karmě ve vztazích – o tom, proč se nám dějí konkrétní věci, proč nás potkávají konkrétní lidé a vztahy. Myslíte, že může pomoci i mně? Potřebovala bych pochopit, proč se mi pořád dokola děje jedna věc. Neustále narážím na muže, kteří se mě snaží ovládat. Od jednoho manipulátora odejdu a přijde další. Je to vysilující. Už je ve svém životě nechci. Co mám pro to dělat?“
Kdo četl zmíněnou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, zná odpověď, která má de facto tři slova: Nastavit si mez.
Důležitost osobní meze
Do vztahů nemůžete vstupovat bez osobních mezí.
Musíte vědět, co chcete i co nechcete – a na obojím trvat. Pokud na těchto dvou mantinelech nebudete trvat, budete přirozeně přitahovat lidi, kterým je jedno, co chcete, nebo nechcete, a kteří naopak budou po Vás tvrdě vyžadovat to, co oni chtějí, nebo nechtějí.
Co chceme, nebo nechceme, vymezuje pásmo našeho štěstí. Jinak řečeno: Jestliže nebudeme ve vztazích hájit to, co je pro nás důležité, a naopak budeme muset akceptovat to, co chtějí, nebo nechtějí druzí, budeme z dlouhodobého pohledu nešťastní, zato naši protějšci budou šťastní. My totiž budeme ve vztahu pracovat jen na jejich štěstí.
Negativní přitažlivost
Ale pozor. Když mluvím o přitažlivosti lidí, kteří se nás budou snažit ovládat, nepředstavujte si to tak, že nějaký člověk, který chce ovládat druhé, kráčí po ulici a najednou je tajemnou silou vržen a magnetizován zrovna k Vám. V praxi to funguje tak, že tito lidé to prostě zkoušejí.
Představte si, že máte něco, na co jste pyšní. Třeba krásný kabát. Na ulici k Vám přijde cizí člověk a vyhrkne: „Dej mi ten kabát.“ Uděláte to?
Pokud ano, můžete si nechat projít hlavou, proč si ten člověk vybral zrovna Vás. Jak mohl vědět, že se podvolíte a uděláte přesně to, co on chce?
Ne, tito lidé nemají křišťálovou kouli. Oni to zkoušejí. Oni vědí, že za pokus nic nedají. Zůstaneme-li u bizarního příkladu s kabátem, oni takto obejdou třeba celou ulici a každého se zeptají: „Dáš mi svůj kabát?“ Někdo dá, někdo ne.
Tak to funguje i ve vážnějších vztazích. Tito lidé, když potřebují zneužívat druhé, vědí, že jsou jen dvě možnosti. Buď je oslovený protějšek odpálkuje. To jim nevadí. Mohou to vnímat i pozitivně – alespoň ušetřili čas, nemusejí mrhat předstíranou láskou na člověka, který má zjevně své meze a i později na nich pravděpodobně bude trvat.
Oni potřebují metodou pokus-omyl najít člověka, který odpovídá druhé možnosti. Na kterého v určitém smyslu zkušebně udeří a on se NEBUDE bránit.
To je ten člověk, kterého hledají. Ten, který jim později vyhoví ve všem, co chtějí, začne se pro ně obětovat, nechá se jimi manipulovat. Je to člověk, který nechá sám sebe posuzovat podle toho, co o něm tito lidé říkají, takže když mu zkušebně začnou říkat – představme si opět bizarní příklad – že je nula, on jenom přikyvuje: „Aha, dobře. Když říkáš, že jsem nula, tak jsem nula. To znamená, že pro Tebe dělám moc málo. To znamená, že pro Tebe budu dělat víc, abys mi příště řekl, že už nula nejsem… Nyní již dělám víc než předtím, prosím, jsem ještě nula? Aha, pořád jsem pro Tebe nula, dobře. Musím tedy pro Tebe dělat ještě víc, abych přestal být nula.“ A tak pořád dokola. To je příběh manipulace, kde na jedné straně je člověk, který pro druhého udělá cokoli, a na druhé straně člověk, který pro prvního neudělá nic.
Dost
Ve své knize karmických vztahů Cítit rozumem, myslet srdcem hovořím zjednodušeně o vztazích, kde jeden JENOM DÁVÁ a druhý JENOM BERE. Přičemž ten, kdo JENOM DÁVÁ, se paradoxně cítí nedostatečně a má ze sebe i vztahu velmi špatné pocity. Ten vztah ho netěší. Není totiž oceňován. Je mu nadále vsugerováváno, že „nedává dost“. A on už nemůže víc.
Důvod, proč se lidé dostávají do těchto silně toxických a sebezničujících vztahů, spočívá právě v oněch třech slovech. Nemají osobní mez. Je to prosté: Dokud ve vztazích nezačnete mít nastavenou osobní mez, dokud těmto lidem neřeknete: DOST, už NE, já tohle NEchci, a naopak tohle chci, oni se Vás nebudou ptát, oni dál budou jenom brát. A pořád víc.
Lidem, kteří jenom berou, musíte nastavit mez. Protože oni žádné meze, pokud...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům