Znáte poučku „Neber si to osobně“?
Nebo snad mávnutí rukou „Prosím Tě, že to vůbec řešíš…“?
Nemůžete pochopit, jak to lidé dělají, že si špatné věci „neberou osobně“ a že je „házejí za hlavu“, když Vás prostě něčí odmítnutí v jakékoli podobě BOLÍ a dlouho TRÁPÍ?
Klid, prosím. Přestaňte se cítit porouchaní. Přestaňte si myslet, že snad selháváte a nestačíte těm, kteří jsou „tak snadno“ asertivní. Co když je totiž všechno ÚPLNĚ JINAK?
Každý všední den odpovídám na nejčastější otázky, které mi posíláte, v Řešidle, svém podcastovém pořadu (přehrávač mého slova je nahoře). Pokud raději čtete, než posloucháte, můžete využít také stejnojmennou knihu Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Více o knize zde. Právě téma odmítnutí patří k Vámi nejpoptávanějším. Viz otázka Lucky: „Petře, dopředu vím, co mi odpovíte: Že přece každý má právo říct NE. Tudíž mě odmítnout. Ale já se i s vědomím této skutečnosti nedokážu vyrovnat. Odmítnutí ve mně automaticky vyvolá pocit, že jsem nejspíš špatná, nedostatečná, a právě proto pro mě daný člověk něco neudělá, právě proto mě nechce. Byla jsem dokonce u psychologa, který mě učil se špatnými pocity bojovat, ale nezdařilo se, ve výsledku mi tento boj způsobil ještě větší emoční nepohodu. Prosím, co dělám špatně? Co radíte Vy?“
Děkuji za tento dotaz i za všechny podobné na toto téma. Pokusím se odpovědět úplně z jiné strany, než býváte zvyklí.
Nikdy se špatnými pocity nebojuj, jsou Tvoje!
Začnu u samotného pocitu, který přichází jako následek něčího jednání – u bolesti, která přichází s něčím odmítnutím.
Předně, naše pocity jsou vždycky SPRÁVNÉ a je svým způsobem dobře, že je máme. Ano, i ty špatné pocity! Ale dovolte, musím to vysvětlit.
Všechny pocity jsou jako semafor. Řídí nás. Když je nám špatně, jako by se na semaforu rozsvítila červená a volala: Přestaň s tím. Nepokračuj v tom, co děláš.
Takže pokud cítíme jakoukoli emoční nepohodu, znamená to, že MUSÍME NĚCO ZMĚNIT. A já Vám objasním co.
V žádném případě se špatnými pocity nemůžeme bojovat. Špatné pocity jsou naše PŘIROZENOST, a hlavně naše POMOC. Proč bychom měli bojovat s něčím, co nám pomáhá? Představme si sebe v autě na silnici. Jak nás vůbec může napadnout bojovat se semaforem, který svou červenou barvou hlásí: Člověče, zastav; protože když budeš pokračovat dál, někdo Tě v křižovatce sejme a zničí.
Ano, toto je podstatné: Ta červená na semaforu nám zachraňuje život.
Proč bychom s ní měli bojovat? Potažmo: Copak můžeme bojovat sami se sebou?
Toto podtrhuji: I špatné pocity jsou naše přirozenost. To znamená: Jestliže nám odmítnutí druhou osobou vytváří špatný pocit, tak je to SPRÁVNĚ. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Proč je to správně.
Dvojí pohled na špatný pocit
Ve své knize JáMy spřízněných duší ukazuji, kde všude ve vztazích nás špatné pocity varují, jak nesprávně je chápeme a jak sami můžeme vidět, že vzpíráním se špatným pocitům si způsobujeme ve výsledku ještě větší a ZBYTEČNĚJŠÍ bolest. Abychom toto utrpení zastavili, potřebujeme se naučit porozumět špatným pocitům, a to dvojím pohledem. Popíšu stručně oba.
Předně musíme pochopit, že to, že nás bolí něčí odmítnutí, je v pořádku. Vychází to z naší přirozenosti. Přesněji z dávné minulosti, kdy pračlověk MUSEL mít špatný pocit z toho, když byl odmítnut. MUSEL se toho bát. Protože mu potom šlo skutečně o život. V psychologii se tomu říká kruh ohně, respektive vyhnání od kruhu ohně.
Pralidé tehdy seděli kolem ohně, který je hřál a chránil. Dokud plameny šlehaly, zvířata si blíž netroufla. Lidi to naučilo spolupracovat. Domluvit se, že se všichni sejdou u jednoho ohně. A zatímco jeden pračlověk zůstal celou noc vzhůru a hlídal oheň, ostatní si mohli odpočinout, zavřít oči a doplnit energii. Sami by si to nemohli dovolit. Oheň by bez kontroly možná vyhasl a zvíře je napadlo. Spolupráce je naučila střídat se. Přičemž „nebýt v kruhu ohně“, tedy být vykázáni sami do divočiny, znamenalo jistě zahynout.
Proto se tolik bojíme osamělosti. Je to historický pozůstatek minulosti v nás. A také proto máme velmi špatný pocit, když nám někdo řekne něco jako: Ty...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům