Jak je možné, že tolik lidí žije single, když je stále více prostředků, jak se sblížit s někým druhým?
Proč při všech sociálních sítích, seznamkách, aplikacích, stále preciznějších komunikačních nástrojích se nedaří překonat příkop mezi lidmi? Nebo snad dokonce právě tyto moderní vymoženosti mají za následek to, že tolik lidí dává přednost samotě před vztahem?
Co se změnilo oproti dřívější době? Proč je tak těžké „narazit na někoho normálního“, jak si často lidé stěžují? Jak je možné, že už „nejsou lidé“, když je lidí na světě stále víc?
I to jsou otázky, které mi adresujete v souvislosti s tématem sebeuzdravení – viz ranní článek Jak po rozchodu najít sebe sama, a nejen ten. Například David mi napsal: „Petře, možná je to ostuda přiznat, ale tekly mi slzy už při poslechu Vašeho středečního podcastu Proč chce člověk zkusit vztah, a pak couvne dříve, než to vůbec začne. Bylo to, jako byste popisoval můj příběh. Myslíte si, že se špatná zkušenost z předchozího vztahu může tak otisknout do, jak Vy říkáte, citové paměti člověka, že se pak prostě už nechce stávat pokusným králíkem v dalším vztahu a je raději single?“
Děkuji za všechny Vaše otázky nejen k tomuto tématu. Odpovídám každý všední den prostřednictvím Řešidla, které existuje již nejen jako podcastový pořad, ale také jako kniha, obsahující přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Seženete ji pouze zde. Odpovědět se pokusím i na tento dotaz.
Rychlost
Z hlediska psychologie je hlavním problémem této doby, že pokrok začal být obecně spojován nikoli se zvýšením kvality, ale se zvýšením rychlosti: Aby rychleji vznikaly potraviny, abychom se rychleji přesunuli z místa na místo, zkrátka abychom rychleji dosáhli svého.
Jenže rychlost a kvalita mohou být protiklady. Ostatně, když se rozhlédneme v přírodě, všechno má svůj správný čas. Ani u člověka není možné (zatím) zkrátit těhotenství, najít zkratku v dospívání a obecně vyzrávání. To znamená, že všechno má „svůj správný čas“ taky ve vztazích a jejich budování.
Zjednodušeně řečeno: Dva lidé potřebují čas na to, aby se vzájemně poznali. Jak píšu i v knize JáMy spřízněných duší, musejí přijít krize, aby oba partneři zjistili, koho vedle sebe vlastně mají. Je nemožné prohlédnout člověka například jen podle fotky nebo profilu na seznamce. Všechny urychlovací sociální experimenty, například svatby na první pohled, dopadly krachem.
Růst a všechno, co je spojené s úspěchem v jakékoli oblasti, si prostě musíme prožít, protrpět. Bez utrpení nemůže být radosti, protože jenom utrpení – například v podobě náročného překonávání problémů – nám následně dává radost z toho, že jsme problémy překonali.
Tlak
Tlak na rychlost (Už máš kariéru? Už máš dítě? Už máš vlastní dům?) bohužel způsobuje to, že lidé spěchají i ve vztazích. Nechtějí se ničím „zdržovat“, a už vůbec ne zdlouhavými problémy. Proto nechtějí přiznávat své chyby, opravovat je, podporovat druhého v jeho snech, pracovat na společných plánech, chtějí všechno bez práce a hned teď.
Ale to není možné.
Jak víte z mých knih, kde popisuji případy, jež řeším, dokonce i ti lidé, kteří prožili velkou bolest v předchozím vztahu, honem spěchají do dalšího,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům