Bolí Vás rozchod? Cítíte se bez druhého člověka neúplní? Nechcete právě v téhle chvíli zůstávat sami, takže tlačíte na jakýkoli nový vztah?
Nebo jste už takový překotný vztah zkusili a poznali, že nedokázal bolest úplně zahojit, naopak se minulost o to víc vracela?
Proč je tak těžké zapomenout na člověka, který nám dal spoustu dobrých nebo špatných důvodů, abychom si ho pamatovali? Jak dlouho vlastně trvá uzavření minulosti a co dělat pro urychlení procesu vztahového uzdravení? I tak znějí otázky, které mi opakovaně píšete do Řešidla. Jako Lenka: „Petře, nedávno jsem ukončila vztah, který mi přinášel jenom bolest. Ale paradoxní bylo, že mi neubližoval můj partner, ale já sama. Mohly za to události z mé minulosti, které se mi stále vracely. Nebylo možné v novém vztahu pokračovat, protože jsem se na něj nebyla schopná soustředit. Teď je mi ze svého odchodu zle. Uvědomuji si totiž, že jsem z hodného kluka vyrobila převozníka. Co mám dělat? Je lepší odložit seznamování, dokud si moje minulost ,nesedne’? Nechci už nikomu dalšímu ublížit, přitom bych tak ráda měla vedle sebe někoho, kdo mi umožní na minulost zapomenout…“
Děkuji za tento dotaz i za všechny podobné na toto téma. Mou odpověď můžete číst, anebo poslouchat (viz nahoře proklik do podcastových aplikací nebo přehrávače mého hlasu). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, také vznikla kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky za poslední rok. Vše o této knize i ukázku z ní najdete zde.
Problém správného času
Obecně, všechno má svůj správný čas.
A my to samozřejmě víme – pokud jde o tělesné zranění.
Víme, že pokud si například zlomíme nohu, nemůžeme s ní chodit nebo plavat. Víme, že uzdravení nějakou dobu trvá, že to chce čas, než se všechno zahojí. Ale bohužel, protože na školách se učí jenom tělesná zdravověda, ne duševní, tak si někdy myslíme, že emocionální zranění je něco méně závažného a že to „rozchodíme“.
Jen si představte, že si zlomíte nohu a někdo Vám řekne: To nic, to rozchodíš. Představa k popukání? Tak proč si to myslíme u zlomeného srdce?
Problém emocionálního zranění
Emocionální zranění je ve skutečnosti často mnohem horší než to tělesné.
Uzdravení tělesného zranění totiž můžeme nějak pomoci – přiložit mast, přilepit náplast, nechat se operovat, zlomeninu sešroubovat.
Jenže u citů tohle není možné. Špatné pocity se léčí jenom jediným lékem. A tím jsou dobré pocity.
A tady je hrana, která je u každého člověka jiná. Co někdo zvládne překonat rychle, druhému může trvat déle. To za prvé.
Za druhé: Všichni lidé mají společné to, že potřebují po zranění rehabilitaci. Ale i ta rehabilitace má svůj správný čas. Když se vrátím k příměru s fyzickým zraněním: Není možné jít se zlomenou nohou hned na masáž. Musíme počkat, AŽ nám ta masáž PROSPĚJE. A stejné je to u nového vztahu.
Někdo po citovém zranění mnohem lépe rehabilituje sám. A někdo zase s někým druhým. Pokaždé záleží na tom, Z ČEHO MÁME LEPŠÍ pocity.
A tuhle otázku si musíme zodpovědět sami: Je mi skutečně lépe, když jsem po rozchodu sám, nebo s někým? Na tuto otázku neexistuje jednotná odpověď. Proč? Protože obě varianty mají své výhody:
- Když jsme sami, velkou výhodou je to, že můžeme mnohem rychleji obnovit své dobré pocity. Jenom my totiž nejlépe víme, co v životě máme rádi, co nám dělá dobře. Nějaký film? Čokoláda? Procházka? Moře? Všichni víme, co TEĎ potřebujeme. Co nám TEĎ pomůže.
- Ale stejně tak existují lidé, kteří na otázku Co Ti TEĎ nejvíc pomůže? odvětí: „Něčí objetí. Něčí vyslechnutí. Něčí porozumění.“ Tito lidé nechtějí být sami, potřebují být s někým...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům