Potkávám osamělé lidi. To nejsou lidé, kteří se ocitli sami. To jsou lidé, kteří se cítí až příliš sami. Přitom fyzicky sami vůbec být nemusejí. Mohou mít dokonce vztah. Ale na něj být vlastně sami.
Tito lidé mi pak říkají: “Co máme dělat, když ze vztahu nechceme odejít – když se bojíme samoty? Co máme dělat, když se naše osamělost ve vztahu nemění, druhý nás ignoruje nebo emocionálně už dávno opustil, stýká se s někým jiným, hodil nás přes palubu, ale oficiálně jsme stále spolu? Jak najít opěrný bod, když je všude kolem jen pusto a prázdno?”
Jeden takový dotaz mi přišel dnes: „Petře, říkáte, že všechno v životě je jako mince, má to dvě strany, dobrou a špatnou, a jenom proto, že se na něco díváme ze špatné strany, neznamená to, že to nemá taky stranu dobrou. Přemýšlím o této Vaší myšlence a Vašich knihách, protože věřím, že byste mi mohl rozumět a pomoci, především změnit náhled na samotu. Mě strašně trápí, nevidím na ní nic dobrého. Prosím, kdybych Vás směla zdržet na jednu jedinou větu, povězte, v čem je tedy samota dobrá?“
Každý den dostanu okolo tří set otázek. Děkuji za ně. Odpovídám nejen psaným slovem, svými články, magazíny, knihami, ale také slovem mluveným. Stačí se prokliknout do podcastových aplikací (viz výše) nebo spustit přehrávač mého hlasu a slyšíte mou odpověď. Zde najdete už přes tři sta epizod. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, pak vznikla kniha Řešidlo, jež obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí za poslední rok. Více o této knize zde.
Odpovím samozřejmě i na tento dotaz.
Co mně pomáhá
Kdo z vás četl můj Speciál DESET, zná deset nejtěžších kapitol mého života – ve všech jsem poznal osamělost trochu jinak, a to i jako dítě, a také jsem si nevěděl rady. Stál jsem dokonce na mostě a chtěl ukončit život. Ve Speciálu DESET uvádím, co mi v každé z těchto etap pomohlo a pomáhá dodnes, když se ocitnu někdy niterně osamělý.
To hlavní, co jsem se naučil a co doporučuji připomínat si ve chvíli, kdy se o samotě necítíme dobře, je – že není čeho se bát.
Problém místnosti
Jistě mi teď nevěříte. Tak si, prosím, představte místnost a v ní sebe. Jste tam úplně sami.
Jaký máte pocit? Tísnivý? Nejistý? Máte strach? Nevíte, co sami máte dělat? Budiž, fixujte, prosím, tento pocit.
A teď si představte něco jiného. Jste ve stejné místnosti, ale už plné lidí. Přesněji: lidí, kterým NEMŮŽETE VĚŘIT. Lidí, které neznáte, od kterých nevíte, co očekávat, nebo kteří Vás už zklamali. Od kterých může kdykoli přijít podraz. A představte si, že jste tam třeba i se svými dětmi. Přirozeně je chcete chránit, ale nevíte, před kým dřív. A jste tam s nimi uzavřeni. Jaký máte pocit?
Nevím, jak Vy, ale já mám mnohem více strach z toho druhého. Nebojím se toho, když jsem sám, bojím se toho, když jsem v prostředí, kde nemůžu lidem věřit. Kde si nejsem lidmi jistý nebo kde se nacházejí lidé, kteří mi už dokázali, že se na ně nemůžu spolehnout, že mně nebo někomu blízkému mohou kdykoli ublížit, kteří mi lžou, kteří mě klamou, kteří už někdy na mě vytáhli pomyslný nůž, aby mě bodli do zad.
Takového...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům