Máte před sebou rutinní úkol, který byste běžně zvládli levou zadní, ale najednou máte strach?
Ten strach způsobuje, že cítíte stres, pochybujete o sobě, jste nejistí, nepřesní, tudíž to zkazíte?
Ubližujete pak sami sobě, jak jste mohli být „tak nemožní“? Spirála sebepoškozování se roztáčí ještě víc?
Ba dokonce tím víc, čím častěji ve svém okolí vidíte lidi, kteří tyto rutinní úkoly zvládají s přehledem?
S výkopem mistrovství Evropy ve fotbale se navýšil počet dotazů od amatérských sportovců. Muži nádherným gólem českého fotbalisty Patrika Schicka v zápase proti Skotsku nebyli jen nadšeni. Někteří z něj mají vrásky až trauma. Schick jim ukázal, co „oni sami nedovedou“ a „jak moc zaostávají“. Takto na to nahlížejí.
Dnes ale nebudu mluvit jen o sportu. Ačkoli to vysvětlím na příkladu sportu a hlavně fotbalu, pokusím se zobecnit myšlenky tak, aby pro Vás byly užitečné bez ohledu na to,
v čem potřebujete obstát.
Odrazím se od Tomášovy otázky: „Petře, jsem začínající profesionální sportovec. Podepsal jsem smlouvu, chci se víc prosadit v týmu a vůbec v kariéře. Pochopil jsem, že řada špičkových sportovců má mentální kouče. Co je učí? Proč například já dělám někdy školácké chyby, i když se v tom okamžiku velmi soustředím na to, abych žádnou chybu neudělal?“
Děkuji za všechny otázky, které mi posíláte. Moje odpovědi najdete v Řešidle, už více než tři sta epizod podcastů můžete poslouchat v aplikacích viz výše. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha Řešidlo. Obsahuje přepisy mých nejposlouchanějších odpovědí za poslední rok. Kniha je zde.
Umět co nejvíc, nosit co nejmíň
Když to velmi zjednoduším, rozdíl mezi mentálním a fyzickým koučem je v tom, že fyzický se snaží „napěchovat do sportovce co nejvíc“, zatímco mentální kouč naopak „odebrat mu co nejvíc“. Jinak řečeno: Fyzický kouč se snaží, aby sportovec nabral svalstvo, dovednosti, sebedůvěru, kdežto mentální kouč se v poslední chvíli snaží, aby V HLAVĚ SPORTOVEC NOSIL CO NEJMÉNĚ. A povím Vám proč.
Lidé jsou savci. V hlavě mají vlastně dva savčí mozky – mozek zvířecích savců, svých předchůdců, a mozek lidského savce. Mozku zvířecích savců se také říká tygří, je vývojově starší a reaguje na podnět jako první. Naproti tomu mozek lidský se nazývá rozum, reaguje až jako druhý, a to proto, že evolucí rozšířil původní mozek tygří. Podstatné je to, že OBA tyto mozky se rozvinuly ze stejného důvodu – aby zvířata, potažmo lidé jako vyšší forma savce, SNÁZE PŘEŽILI. Oba tyto mozky mají pomáhat v MOMENTU OHROŽENÍ. Jenže každý funguje jinak. A my jako lidé máme na výběr – můžeme podle situace zvážit, který lépe využijeme.
Výhoda a nevýhoda instinktu a rozumu
Tygří (zvířecí) mozek je založen na emocionální reakci na pocit ohrožení. Jinak řečeno: I my se chováme jako zvíře, jestliže nepřemýšlíme, jestliže nezapojujeme lidský mozek. A to nemyslím hanlivě.
My všichni dokážeme trpět kvůli emoci, která nás absolutně ovládne. Jsme například jako pes. Když na Silvestra začnou střílet dělbuchy, pes ihned cítí ohrožení, špatné emoce, které způsobí, že instinktivně, tedy NEPRODLENNĚ, uteče. Zaběhne se do kouta nebo pod stůl, tam se klepe strachy, není schopen jíst a pokouše, koho potká. Tak vypadá emocionální strach o život.
To je reakce, která ovšem tomu psu umožňuje přežít. Díky této reakci se pes ve šlamastyce zachrání spíše než člověk. Pes nepřemýšlí, jedná, a to bez ohledu na svou vůli. Instinkt je mocnější než jeho myšlení. Psovi nedává na výběr. Rozběhne psa bez rozmyšlení, a to UŽ V OKAMŽIKU, kdy „něco někde“ práskne. Pes ani neví, CO prásklo, nebo KDE prásklo. To není pro něj důležité. Instinkt prostě vykřikne: „Něco někde Tě ohrožuje. Mazej!“
Pes nemá rozum, tak jak ho známe ve své hlavě. Proto se chová někdy zdánlivě nerozumně. Na druhou stranu pro člověka není rozum vždy výhodou. Jestliže při práskání ran začne až moc přemýšlet, než něco udělá, může dopadnout hůř než pes, který instinktivně zmizí z místa ohrožení. Jinak řečeno: Pro člověka je rozum výhodou jedině tehdy, pokud se se svým rozumem naučí pracovat. A to je právě úkol mentálních koučů, například ve sportu.
Nabrat automatismy, zdravé instinkty
Dotaz zněl na sport, tak se budu držet sportu, ale podotknu, že následující věty platí o každé oblasti lidského rozvoje.
Budu-li se držet jen sportu: Všichni sportovci, kteří chtějí být úspěšní, TRÉNUJÍ. Proč to dělají? Pokud někteří sportovci přistupují k tréninku ledabyle nebo s odporem, pak často proto, že vůbec nechápou podstatu tréninku. Nejde o buzeraci. Jde o to, že při pravidelném tréninku se učí takzvané AUTOMATISMY.
Těmi se plní nikoli rozum, ale „tygří mozek“. Ty automatismy nabírá i pes. Každý rok o silvestrovské půlnoci (vrátíme-li se k příkladu) vlastně prodělává takový TRÉNINK, kdy při stále stejné situaci může pokaždé objevit a načíst JINÝ způsob, jak utéct nebo kam se schovat, respektive VYPRECIZOVAT stále jeden a ten NEJÚČINNĚJŠÍ způsob, jak utéct nebo kam se schovat.
Také sportovec, pokud má kvalitního trenéra, trénuje PRAVIDELNĚ, VARIABILNĚ (rozmanitě), ale současně S TAKOVÝM POČTEM OPAKOVÁNÍ, aby do svých „zvířecích“ instinktů dostal takové návyky, tedy automatické programy, které...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům