Slýchali jste sladká slova typu „Miluji Tě“? Byly Vám adresovány slibu „Už navždy“, „Bez Tebe nikdy“? Zůstalo nakonec jen u slov?
Kladete si po této zkušenosti otázku, do jaké míry se vůbec dá věřit slovům? Bojíte se, že Vy citelně milujete, ale druhý Vás jen pocitově „má rád“?
Celou jednu publikaci Odpustit neznamená zapomenout jsem věnoval umění pozitivního uzavření minulosti – překonání bolesti, pročištění myšlenek, změněné přítomnosti. Není náhoda, že jednotlivé části předělují příběhy Gautámy Siddhárthy, známějšího jako Buddha. Právě on definoval rozdíl mezi „mít rád“ a „milovat“, a to nikoli na stupnici lásky. „Milovat“ pro něj neznamenalo NĚCO VÍC, ale NĚCO JINÉHO než „mít rád“. V dnešním Řešidle to vysvětlím. Inspirovala mě k tomu svou otázkou Johanka: „Petře, vím, že se mnou nebudete mít slitování, ale našla jsem si na seznamce muže, který mi tvrdil, jak moc mě miluje. Skutečnost byla taková, že se mnou býval jenom přes víkend, a to většinou ještě spíše jenom na noc, najednou, načež vždy řekl, že si uvědomil, že někam pospíchá. Časem z něj vylezlo, že vlastně má vztah. Ale že už nefunguje, že odumírá, tvrdil. Dala jsem mu čas na dořešení tohoto vztahu, ale vlastně nic se nezměnilo. A já se trápím. Ubíjí mě čas od neděle do pátku, kdy se vůbec neozývá. Vím, že mě má rád, ale bojím se, že mě nemiluje, že mu sloužím jenom jako milostná matrace, a to ještě jen v den, kdy jeho přítelkyně jezdí na návštěvu k rodičům, jak jsem si zjistila. Když jsem mu to vytkla, odmlčel se úplně, že tohle nemá zapotřebí. A já nevím. Mám čekat? Dořeší si to? Nebo si už našel jinou matraci na sobotní večery?“
Každý všední den věnuji odpovídání na Vaše otázky svá Řešidla. Poslouchat můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), anebo pouhým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy mých odpovědí na nejčastěji se opakující otázky. Více o této knize zde.
Mít rád/milovat růže
Předně, nikdy nikomu nerozmlouvám vztah, pokud je s tímto vztahem v pohodě. Nesoudím, co je správné pro druhé lidi. Někomu může naprosto vyhovovat zpestření jen na sobotní večer, zatímco ve zbytku týdne má čas na sebe, své potřeby, své zájmy, svůj život, do kterého se mu nikdo neplete. Pokud ale člověka jakýkoli vztah činí vyloženě nešťastnými, neměl by v něm pokračovat, pokud nemá možnosti, jak svůj protějšek ovlivnit, protože pokračování nekompatibilního, ba vnitřně toxického vztahu člověka postupně zničí. V dlouhodobě nešťastném rozpoložení nelze být šťastný.
Jistě je lepší, když Vás někdo má rád, než kdyby Vás měl nerad. Mezi tím je rozdíl. A podobný rozdíl je mezi mít rád a milovat. V psychologii se to s oblibou vysvětluje na Buddhově teorii o růžích.
Buddha říkal, že kdekdo má růže rád. Takový člověk si rád růži utrhne nebo již utrženou koupí, dá si ji doma do vázy a postupně sleduje, jak ta růže umírá.
Přičemž ta růže umírá proto, že se ocitla někde, kde být nemá. Někde, kde nedostává to, co potřebuje k životu....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům