Od ranního článku Proč ženy nejsou samy sebou odpovídám na dotazy typu: Jak tedy přijmout zraňující slova nebo činy?
Odpověděl jsem už v knize JáMy spřízněných duší. Na obsáhlém prostoru. Protože právě od lidí, které jsme považovali za spřízněné duše, bolí zraňování nejvíc. A navíc v nás vzniká přesvědčení: “Co když má druhý pravdu? Co když jsme opravdu přestali stát za lásku? Co když už nejsme nic – nejen pro něj, ale ani pro nikoho jiného?”
Zraňování tak může vést až ke ztrátě sebeúcty, sebehodnoty, sebelásky. Ostatně, jeden ze čtenářů, Michal, našel ještě jeden rozměr: „Petře, vybavil jsem si Váš včerejší podcast, kde jste vysvětloval, proč se neprosit o lásku. Problém ale může nastat ve chvíli, kdy se člověk prosí o lásku jednoduše proto, že je tak NAUČENÝ a VYCHOVANÝ – že když si ho někdo neváží, tak SE MÁ SNAŽIT, aby si ho vážit začal. Já to tak bohužel mám. Odmala mě rodiče vedli k tomu, abych se prosil o jejich lásku, abych si ji ZASLOUŽIL. Říkali: ,Když neuděláš tohle, nebudeme Tě mít rádi.’ To mi zůstalo dodnes. Když mi partnerka byla nevěrná, JÁ jsem se cítil nedostatečně a měl jsem pocit, že o ni musím bojovat. Byl jsem přitom směšný. Ona mi zahýbala a já jí nosil květiny. Čím hůř se ke mně chovala, tím víc jsem se ve vztahu k ní snažil, aby byla šťastná. Nic mi pak nepomohlo tolik jako Vaše knihy. Přesto ten hlavní otazník zůstává: Proč si mě ona nezačala vážit, když jsem se k ní choval tak, že by si mě vážit přece MĚLA?“
My versus oni
Odpověď, milý Michale, jste napsal už sám: Ona mi zahýbala a já jí nosil květiny. Co to znamená? Že to, jak jste se k ní choval VY, nemělo zjevně žádnou souvislost s tím, jak se k Vám chovala ONA. Když Vám ubližovala, Vy jste ji miloval. Kdyby Vám neubližovala, Vy byste ji taky miloval. Kdyby Vám přestala ubližovat, Vy byste ji taky miloval. Kdyby Vám nepřestala ubližovat, Vy byste ji pořád miloval. Z toho plyne, že bylo úplně jedno, jak se k Vám chovala ona. Vaše jednání k ní to nezměnilo. – Fixujte to, prosím.
A nyní se podívám zase na opačný pohled. Z její strany bylo úplně jedno, jak jste se k ní choval Vy. Ať jste se k ní choval milionově, nebo ne, její jednání k Vám to nezměnilo. Jak je to možné? Protože Vy jste se choval podle toho, jaký jste Vy, zatímco ona se chovala podle toho, jaká je ona.
Zkrátka, lidé se vždycky chovají tak, jak se chovat chtějí. Podotýkám: Chovají se podle toho, jací jsou oni, co je přirozené a normální pro ně. Aby změnili své chování, museli by změnit sebe. My je zvenčí nezměníme. My zvenčí prostě neovlivníme, aby si nás víc vážili, jestliže je pro ně normální si protějšku nevážit. A naopak, druzí zase zvenčí neovlivní nás, abychom si jich přestali vážit nebo přestali jsme je milovat, ať se chovají sebehůř. My je prostě dál milujeme, protože naše láska plyne z nás, ne z jejich chování.
Mnohokrát zažijete lidi, kteří beznadějně milují člověka, jenž lásku neopětuje. Ten protějšek se k nim může chovat sebehůř nebo sebelíp, je samotné to z pokračující lásky nevysvobodí.
Souvislost
Moje nová kniha JáMy spřízněných duší strhla lavinu Vašeho svěřování s tím, co všechno jste ve snaze potkat spřízněnou duši zažili. Kolikrát jste už věřili, že ji máte nadosah, a vyklubal se z toho hajzlík nebo potvůrka. Popisujete mi všechna zranění, která jste museli...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům