Představ si, že někoho miluješ. Přirozeně se pro něj obětuješ. A pak zjistíš, že ho nezajímáš.
Co dělat pak?
Snažit se obětovat ještě víc, aby si Tě protějšek VŠIML – aby si Tě začal VÍC VÁŽIT – aby se Ti podařilo “přesvědčit” ho, že “stojíš za lásku”?
Jedna z nejčastějších otázek, které jsem věnoval celou jednu část knihy JáMy spřízněných duší. Knihy pro ty lidi, kteří jsou na vážkách, zda opravdu právě nyní stojí tváří v tvář “spřízněné duši”, anebo pouhé chiméře. Kteří se ptají: Je spřízněnou duší ten, koho miluji víc než sebe? Co když mě ale ignoruje? Co když už nikdy podobně milovanou bytost nepotkám? Proto kniha vysvětluje, jak spřízněnou duši poznat, neztratit, a pokud ji snad neopatrností ztratíme, jak ji přitáhnout zpátky. Více o knize zde.
Jeden z odstínů takových bolestných případů popisuje svou zkušeností čtenář Filip: „Petře, je mi dvacet. Je to rok, co jsem přišel o přítelkyni. Měla těžkou nemoc a zemřela. Stál jsem při ní do poslední chvíle. Tehdy jsem si myslel, že už nikdy nebudu šťastný. Nedávno se objevila jiná dívka a vypadalo to, že mi rozumí. Upnul jsem se na ni. Snášel jsem jí modré z nebe. Časem jsem však poznal, že asi potřebuji víc já ji než ona mě. Postupem doby mi přestala psát, já se musel pořád jen připomínat, vnucovat, vyhledávat ji, když někde seděla s kamarádkami. I moji přátelé říkají, že se už doprošuju a zbytečně. Že už i ona ve svém okolí o mně mluví jako o ,opruzákovi’. Jak se s tím mám smířit? Myslel jsem, že mě vytáhne ze dna, místo toho se cítím ještě víc dole než předtím.“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky mluveným slovem v Řešidle. Poslouchat má slova můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), anebo pouhým spuštěním přehrávače mé řeči (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, jsem vydal speciální knihu Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek z mých epizod. Více o této knize zde. Odpovím samozřejmě i Filipovi, respektive všem, které trápí podobný problém.
Znamení číslo 1: Neporozumění
Přijít o milovaného člověka je jako zlomit si srdce.
Nebo – aby to bylo představitelnější – zlomit si nohu.
Tomu, kdo přišel o milovaného člověka, totiž zničehonic vypadla láska, kterou byl zvyklý nejen dostávat, ale i mít ji komu dávat. Takový člověk pak má pocit, že mu nejvíce pomůže rychle najít náhradu. A může ji dokonce i najít. Najde někoho, komu je líto onoho zlomeného srdce, nebo – aby to bylo představitelnější – “zlomené nohy”.
Zůstaňme v tomto příměru. Tento člověk, který vidí, že nemůžete chodit, se Vám následně snaží pomoct. Ale časem se může stát, že mu ta Vaše zlomená noha začne vadit. Začne ho totiž zdržovat.
Nevidíte, že on chce vnitřně něco jiného. Zůstanu-li v příměru se zlomenou nohou, on chce jít “rychleji”, “vyběhnout” na kopec, žít jinak než omezováním se na Váš úkor. Problém je v tom, že Vy nic z uvedeného JEŠTĚ NEMŮŽETE. Musíte tu zlomeninu nejdříve UZDRAVIT. A tomu už ten druhý NEMUSÍ ROZUMĚT.
A nyní důležitá otázka: Proč tomu nemusí rozumět? Protože to NIKDY NEZAŽIL. Neví, co potřebujete, protože se do Vás neumí vcítit. Proto to, co potřebujete, u něj DLOUHODOBĚ nenajdete.
Ale tohle musíte správně pochopit. Já to vyjádřím ještě z jiného úhlu pohledu.
Znamení číslo 2: Dávání, které nestačí
To, že někomu dáváte své maximum a jemu to nestačí, neznamená, že tomu člověku dáváte MÁLO, spíše že to své maximum dáváte NESPRÁVNÉMU člověku.
Nesprávnému neznamená špatnému. Jinak řečeno: To nemusí být špatný člověk, ale je špatný PRO VÁS. TADY A TEĎ. Proč, to už víme – protože Vám nerozumí. Teď a tady Vám nemůže rozumět. Ale jednou Vám porozumět může.
Stačí totiž, aby jednou zažil něco podobného, co Vy nyní. Například aby si jednou uvědomil, že přišel o člověka, který ho miloval a kterého není tak lehké nahradit, jak se zpočátku zdá – protože se nikdo další “skutečně milující” nemusí dlouho objevit.
Tehdy tento člověk pocítí, co to skutečně znamená “nemít opětovanou lásku”.
Ale...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům