Máte výstřelky, které si sami neumíte vysvětlit? Toužíte po něčem, ale když konečně ta vytoužená šance přijde, zaleknete se jí? Bojíte se právě toho, co nejvíce potřebujete, a tím víc potom klesáte na mysli, že jste “nemožní”, sami sebe poškozujete a prohlubujete svůj strach pro příště – a přitom nevíte, proč?
Když jsem psal knihu Čtyři pránu štěstí, měl jsem za sebou už tisíce případů “zraněného vnitřního dítěte”, jednoho z nejpodceňovanějších psychologických jevů, kdy sami sobě ztěžujeme život hned dvakrát – nejprve tím, že se připravujeme o naplnění snů, které jsou pro nás důležité, a poté ještě tím, že se za tyto strachy srážíme. A přitom si vůbec nepoložíme otázku: PROČ? Proč se něčeho bojím? Natož: Co když můj strach vůbec NEMÁ příčinu ve mně, ale v jednání jiných lidí v mé minulosti.
Chcete příklad? Mezi tisícovkami dotazů, které mi chodí každý týden, ochutnávka jednoho. Daniela píše: „Petře, ráda bych se seznámila, ale když na to konečně má dojít, ke svému zděšení sama couvnu. Neumím si to vysvětlit. Co chci, nakonec odmítnu, a to i tehdy, když muž, kterého potkám, je báječný, dokonce i báječný zůstane. Za čas ho potkám s jinou ženou, ona je šťastná a já si o to víc vyčítám, jak jsem mohla být tak hloupá a nezkusit to s ním. Nevím, co to je, snad strach. Čtu právě Vaši knihu Čtyři prány štěstí, kapitolu Plevel, kde tyto příznaky přisuzujete zraněnému vnitřnímu dítěti. A já vskutku jednu takovou bolest v dětství mám. Koukala jsem se na to, jak můj otec zneužíval mou mladší sestru, jak plakala, jak ji to bolelo… Může to mít vliv, i když on už nežije a já vím, že se to nestalo mně?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky mluveným slovem v Řešidle. Poslouchat má slova můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), anebo pouhým spuštěním přehrávače mé řeči (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, jsem vydal speciální knihu Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek z mých epizod. Více o této knize zde. Odpovím samozřejmě i Daniele, respektive všem, které trápí podobný historický problém.
Bát se lásky
Předně, Danielo: To, čeho se bojíte, není ani tak partnerský vztah jako “láska”. Přesněji, bojíte se té lásky, kterou Vám předvedl tatínek na vlastní oči. Toto musím objasnit.
Psychologický problém případu, kdy rodič zneužívá své dítě, spočívá v tom, že tento rodič většinou své jednání opatřuje smyšlenou legendou. Aby dítě nekřičelo, aby to neřeklo druhému z rodičů, kamarádům nebo třeba ve škole, rodič postupuje tak, že vysvětluje tomuto dítěti, že “je to láska”. Že “tak to má být”. Že “toto je normální”. Anebo dokonce že “se Ti to bude líbit”.
Fixujte to, prosím, ve své mysli.
Takový rodič tedy představí “lásku” jako něco, co posléze velmi bolí, něco, čemu se nemůžete vyhnout, něco, co nemůžete ovlivnit, o čem musíte mlčet, jinak Vám bude ublíženo. Takže si uložíte “lásku” do své emocionální paměti jako něco, co vlastně NECHCETE.
Proto, když Vám později kdokoli jiný bude mluvit o lásce nebo Vám ji bude dokonce s radostí slibovat, pak místo toho, abyste byli šťastní, začnete se naopak bát či dokonce třást, protože se Vám PODVĚDOMĚ otevře vzpomínka na dětství, na bolest, na slzy, na nemohoucnost, na upoceného agresivního nebo opilého idiota, který má být tím “ztělesněním blízkého milujícího člověka” – ale Vy o takovou blízkost nestojíte.
Toto je nutné uvědomit si na prvním místě, máme-li z něčeho “nepochopitelný strach”. Každý strach má svůj původ a vysvětlení, jen si ho nemusíme už vybavit, respektive nemusíme si umět spojit dvě události logickou linkou.
A ještě něco:
Nesmím to říct, nikdo mě nepochopí
Každé trauma v dětství je šoková událost. Šok je sice krátkodobá záležitost, ale má dlouhodobé důsledky. Především vytváří stres, někdy až chronický stres. To musím rovněž objasnit.
Jestliže se děje něco, co “nemůžete ovlivnit” a co “Vás bolí”, tedy v součtu “co Vás ohrožuje”, prožíváte stresovou reakci na tento podnět, která má jen tři možné podoby,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům