Každého prvně napadne: Mizera! Nebo: Potvora!
Zkrátka někdo, kdo si vzpomene na naši existenci jen tehdy, když cítí určitou potřebu – fyzickou nebo jinou. Ale jakmile tuto jeho potřebu uspokojíme, už se opět odmlčí. Jako pes, který se nažere, svalí do kouta a přestane štěkat. Než mu po čase slehne a začne znovu “tyjátr” stylu: “Tolik Tě potřebuji! Stýská se mi! Kdy se uvidíme?”
Psychologie tomu říká vztah na střídačku. Dnes jo, zítra zase ne. Ale pozítří znovu jo. Možná.
Jak to pochopit? Jak to změnit? A opravdu musí jít jen o vypočítavého mizeru nebo potvoru?
Může, ale nemusí. Ukážu Vám ještě jinou možnost, s jakou se v Klubu Motivace setkávám velmi často (viz úterní klubové živé vysílání) a kterou popisuji od A do Z také v knize JáMy spřízněných duší. A to proto, že býváme na vážkách: Je to naše spřízněná duše, nebo není? A to podle toho, zda s námi momentálně je, či není. Pokud s námi totiž je, může se jako spřízněná duše zdát i chovat. Ale pak nastane obrat, jaký ostatně definuje ve svém dotazu, který mi dnes přišel, Lucka: „Petře, mám zvláštní vztah. Je jako tenká šňůrka, už byl snad desetkrát navázaný. On i já máme, syndrom napadeného psa’. On po špatné zkušenosti nevěří ženám, já mám zase problém věřit mužům. Přesto jsme to chtěli spolu zkusit. Bohužel po celou dobu našeho vztahu se střídají dvě fáze. V první fázi je to skvělý partner, ve druhé strašný. V první je mi k dispozici pořád, tedy, i když něco potřebuji. Ve druhé naopak zavolá nebo přijede, jen když potřebuje on. V první je milý, ve druhé arogantní. Cítím, že má nějaký vnitřní problém, jenom nevím jaký. Naposledy mi řekl, že neví, jestli si nemá najít, jinou ženu na sex’. A to jen aby mi ublížil. Přitom se mnou v lepších fázích tráví veškerý čas a nikdy o špatném sexu nemluví. Co se to děje?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat můžete buď přímo v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), anebo pouhým spuštěním zobáčku přehrávače mé řeči (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena nápomocná kniha Řešidlo, obsahující přepisy nejposlouchanějších epizod. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě i Lucce, respektive všem, které trápí podobný problém.
Projevy SAD směrem ven i dovnitř
Začnu tím, na co většina lidí zapomíná: Že syndrom napadeného psa má dva projevy. Jeden působí směrem ven, do okolí zraněného člověka, druhý směrem dovnitř, do přemýšlení tohoto člověka.
Pro ty, kdo neznají mou knihu JáMy spřízněných duší: Syndrom napadeného psa (zkratka SAD, vyjadřující Syndrom of Attacked Dog) zažívají lidé, kteří byli ve vztahu zraněni někým, od koho takové zranění nečekali. Výsledkem je šok. A v tomto šoku reakce na pudové, stresové bázi. Takový zrazený člověk se zachová podobně jako pes (odtud ten název), kterého páníček nečekaně zbije. Tento pes se stáhne, schová. Někam, kde mu NIKDO nemůže ublížit. NIKDO, zdůrazňuji. SAD se totiž projevuje tak, že tento zraněný (tvrdě ponaučený pes) se od té chvíle bojí ČLOVĚKA. Ne toho jednoho konkrétního (páníčka), který mu ublížil, ale od té chvíle ÚPLNĚ KAŽDÉHO člověka, kterého potká. A to proto, že svou negativní zkušeností se naučil, že člověku nemůže věřit.
V přeneseném slova smyslu na člověka: Muž se syndromem SAD (který byl drsně a nečekaně zrazen svou ženou) od té chvíle nevěří ženám a žena se syndromem SAD od té doby nevěří mužům. To je projev SMĚREM VEN, který lidé obvykle chápou. Ale pak je tu ještě projev syndromu SAD SMĚREM DOVNITŘ. A ten nesmíme přehlížet:
Člověk, kterého hodně zraníte, začne totiž přemýšlet nejen o svém okolí, ale také sám o sobě. Jestliže přestane věřit svému okolí, kterému předtím plně důvěřoval, může se stát, že přestane věřit i sobě. A vysvětlím proč. To napadení totiž ovlivní jeho sebevědomí. Tento zraněný člověk může mít pocit, že “neměl ten vztah pod kontrolou”. A logicky: Kdyby ho měl, nestalo by se to. Z toho pak plyne jeho přesvědčení, že zjevně “není dost dobrý na to, aby poznal (v tomto případě) správnou partnerku, které lze věřit” nebo “aby si ji udržel”, “aby ho měla ráda” a podobně. Zkrátka, od zranění začne mít pocit, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům