Jakou roli přikládáte slovům z úst jiných lidí?
Hodnotíte sebe podle toho, jak Vás druzí označují?
Berete za automatické to, co Vám druzí slibují?
Nebo už Vás život naučil slova sice vyslechnout, ale s konečným úsudkem počkat, až vyjde najevo, jestli se vyřčené potká(vá) také s realitou?
Z přibližně tří set otázek, které mi jen za dnešek od Vás přišly, mě zaujal jeden. Olga napsala: „Petře, pořád dokola si pouštím Váš podcast Proč ženy jdou za krásnými slovy a muži za krásným zevnějškem. Vysvětloval jste v něm, co s muži i ženami nejvíc rezonuje, v čem jsou odlišní z hlediska rozhodování a jak se ponaučují. Doporučoval jste něco na způsob: ‘Muži, když vidíte krásnou ženu, zavřete oči; teprve podle toho, jak s Vámi zachází, poznáte, jaká opravdu je. A vy, ženy, když slyšíte krásná slova od muže, zacpěte si uši; teprve podle činů totiž poznáte, jaký opravdu je.‘ Ráda bych se tím řídila, ale u mě se děje opak. Jestliže slyším krásná slova, zavřu oči a přehlížím, co člověk ve skutečnosti dělá. Tolik se mnou rezonují krásná slova, tolik je potřebuji slyšet. Co s tím mám dělat?“
Každý všední den odpovídám na otázky v pořadu Řešidlo. Poslouchat mé mluvené slovo můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy nejposlouchanějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Olze a všem dalším tazatelům, kteří mají výše uvedený problém.
Kde se bere závislost na cizích slovech
Už ve své autobiografii DESET jsem psal, že jako malý jsem byl závislý na krásných slovech. Důvod byl prostý: Protože se mi jich nedostávalo. Jestliže se Vám něčeho NEDOSTÁVÁ a je to pro Vás DŮLEŽITÉ, tak se na tom stáváte ZÁVISLÝMI. Jako na droze.
Tehdy, když mi bylo šest, to mělo svou objektivní příčinu. Byl jsem doslova malý. Jako prvňáček, narozený 30. srpna, jsem byl nejmenší z celé školy. Prakticky všichni se mi posmívali, učitelé mě litovali, spolužáci mě při tělocviku nechtěli do svého družstva – a já jsem TOLIK POTŘEBOVAL slyšet projev nějaké podpory, soucitu, lásky.
A jednoho dne to zničehonic přišlo.
Kde se vezme vystřízlivění z cizích slov
Bylo to v ten den, kdy jsem přinesl do školy hezkou hračku. Najednou jsem měl kolem sebe plno kamarádů. Všichni mi říkali hezkými slovy, každý mě žádal, ať právě jemu tu hračku půjčím. Už to nebylo “skrčku”, ale “Péťo”…
A tak jsem jim tu hračku půjčil. Kamarádům se přece půjčuje, že? A oni přece byli kamarádi, vždyť to sami říkali…
Hm, jenže oni mi potom tu hračku nevrátili. Jak je to možné?
Inu, protože to NEBYLI kamarádi. Zkrátka: To, co mi říkali, NEBYLA PRAVDA.
To bylo poprvé, kdy jsem zažil střet tvrzení a reality. Poté jsem ho poznal ještě mnohokrát. Protože jsem ještě neměl dost špatných zkušeností. A také protože mnoho lidí kolem mě v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům