Co s Vámi dělá něčí nesouhlasný názor?
Co s Vámi dělá, když Vás někdo odmítne, dá najevo, že Vámi pohrdá, že jste hloupí, že tu jste navíc, že ho nezajímáte, že Vás přestal milovat, že Vás začal milovat, že se musíte změnit, jinak Vás nebude mít rád, že na Vašich slovech či nápadech nezáleží?
Ve své autobiografii DESET popisuji, jak těžké pro mě bylo dětství, kdy jsem byl závislý na vnějším ocenění, jak jsem se při špatné známce ve škole automaticky cítil nedostatečně, jak jsem se při jakékoli výtce rodičů cítil nemilovaně, jak mě každý den mnohokrát napadlo, že jsem takový nešika, že ani nemá smysl, abych pokračoval v životě, když ničemu nerozumím. A ukazuji také, jak jsem se těchto nesmyslů ve své hlavě zbavil pomocí psychologie.
Ostatně, sepsal jsem i samostatnou knihu Čtyři prány štěstí, určenou všem, kdo si pod tlakem okolí a doby nepřipadají dost dobří, mají pocit, že by měli dělat víc, dokázat víc, vlastnit víc, znamenat víc. A přitom když dosahují víc, existují lidé v jejich okolí, kteří je nenávidí, pomlouvají a srážejí ještě víc.
Z nekonečného množství dotazů, které mi na toto téma adresujete v uzavřené skupině, a z nespočtu komunikací s vámi vím, jak rozšířený je to problém. A jak dokáže ničit zdraví člověka víc než virová pandemie. Proto jsem také nedávno vydal Projít koncem k začátku, magazín kompletně zaměřený pouze na to, jak začít znovu a lépe vytvářet svůj život, třeba i v otázce vlastního sebevědomí a vztahu k okolnímu tlaku. (Magazín můžete pro sebe nebo pro své blízké koupit samostatně zde, nebo v rámci předplatného, kdy příjemce k magazínům dostane navíc přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním ve skupině i klubovým článkům na FirstClass.cz.)
Ostatně, přečtu typický dotaz. Píše Michal: „Petře, mám problém se sebepřijetím. Nedokážu žít svůj vlastní život, jít svou vlastní cestou, vážit si sebe sama. Sám sebe si vážím pouze tehdy, když si mě váží moje okolí. Jakmile si mě okolí neváží, je mi zle, snažím se všem ve svém okolí nějak zavděčit, podbízet. Odnášejí to moje partnerské vztahy, protože každá holka mi nakonec řekla: ‘A to jsi chlap, že se každého doprošuješ?‘ Tím mě srazila ještě níž. Ale asi opravdu ‘nejsem chlap’. Petře, co mám udělat, abych byl?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Michalovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
Neživý vzor
Dnes v takových chvílích spolehlivě používám metodu kamene. Znáte ji?
- Vezmu kámen a řeknu mu, co si o něm myslím. Že je ošklivý, špinavý, že ho nikdo nemá rád.
- Víte, co mi pokaždé odpoví ten kámen?
- Vůbec nic. Jemu je to jedno. Ať mu nadávám, nebo skládám komplimenty, nezmění ho to.
Proč nás tedy ano? Proč i my nedokážeme být “jako kámen” vůči našemu okolí?
Jistě, kámen je neživý a život se vyznačuje emocemi. Ano, jsme emocionální stvoření.
Je tu však ještě jeden důvod. Přesněji dva. A oba historické.
Problém emocí
První historický důvod se ve skutečnosti týká historie člověka jako takového.
Už pračlověk nesměl být vystrčen ze společnosti. Člověk totiž přežil až do těchto časů jenom díky spolupráci. Kdo se v hluboké minulosti ocitl sám někde v divočině, ten dlouho nepřežil. Člověk totiž rozhodně není největší, nejsilnější ani nejrychlejší tvor v přírodě. Avšak umí spolupracovat. Aby ale mohl spolupracovat v rámci nějaké komunity, musí být pro tu obec platný. Přičemž to, jestli je, rozhoduje ta společnost. Pokud ho odmítne, “zahyne”. To je prehistorický důvod.
A z toho plyne i druhý důvod, proč se nedokážeme chovat jako bezcitný kámen, když je s námi okolí nespokojené. A to přesto, že dnes při odmítnutí společností jen tak nezahyneme.
Tím druhým “historickým” důvodem je totiž naše vlastní historie. Ne člověka jako rodu, ale nás jako konkrétního jedince. My jsme totiž odmala vychováváni tak, aby nás společnost přijala. Ano, je to důsledek...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům