Vyrůstá Vaše dítě v nevraživém, nenávistném nebo naopak citově vyprázdněném prostředí? Pozor na to. Ačkoli si myslíte, že zachraňováním toxického vztahu děláte pro dítě to nejlepší, opak může být pravdou.
Už v článku Jak do svého vnitřního dítěte dostat lásku, která nikdy zvenčí nepřišla ukazuji, jak dokáže toxické dětství ovlivnit vztahy člověka v dospělosti. Katka přidala svůj osobní příběh: „Petře, momentálně čtu Vaši knihu Čtyři prány štěstí, kapitolu Plevel, ve které vysvětlujete, jak uzdravit zraněné vnitřní dítě. I já jsem měl strašné dětství. Rodiče na mě neměli čas, táta byl pořád v práci, máma mě nezvládala. Když táta umřel, máma mě nenáviděla, prý za to můžu já – kdybych se nenarodila, nemusel by táta dřít, vydělávat na rodinu. Nikdy jsem od ní neslyšela ,Mám Tě ráda‘; když jsem za ní přišla s jakýmkoli problémem, její jedinou odpovědí byla facka. Mezi námi už není žádný vztah. Snažila jsem se najít emocionální náhradu ve svých partnerech, ale oba dosavadní vztahy dopadly katastrofálně. Na prvního muže jsem chorobně žárlila a ponižovala se před ním, druhého muže jsem zase ponižovala já. Oba mi řekli, že nejsem normální, a opustili mě. A já teď zdálky pozoruji, jak jsou šťastní s jinými ženami. Říkám si: Kde je ta chyba ve mně? Jak je možné, že i když se chovám rozdílně, vede to ke stejnému konci?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Katce, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
1. problém: Ponižující se srdce
Toxické dětství – to znamená „jedovaté“, ve kterém dítě není šťastné – vytváří dva hlavní problémy. Prvním je syndrom hladového srdce.
Dítě, které ve své rodině nedostává lásku, ale vidí lásku v jiných rodinách, se snaží najít vysvětlení svého strádání a s pomocí rodičů, kteří mu tuto odpověď rádi vnuknou, dojde k jedinému závěru – že samo není dost dobré na to, aby si lásku zasloužilo.
Výsledkem je, že se snaží podbízet svým rodičům, ale nikdy ho nenapadne, že ta chyba nemusí být v něm, ale v nich. Že ti rodiče prostě lásku dávat neumějí nebo nechtějí.
Takové dítě přirozeně začne prahnout po tom, co nemá a jiní ano. Začne prahnout po lásce.
Čím méně jí dostává, tím více je ochotno pro ni udělat. A když konečně tu lásku drží, například svého prvního partnera, jeho hlavní myšlenka je: Nesmím ho ztratit. Tak se ponižuje, co může, jen aby o ten zdroj lásky, na kterou tak dlouho čekalo, už nepřišlo.
Proto je tam – viz Katčin příběh – strach, žárlivost, nízké sebevědomí.
Prostě: Když Vám něco celý život schází a konečně to najdete, cítíte zprvu ohromnou radost, ale poté ohromnou úzkost, co když o to přijdete. Co když ten zdroj ohromné radosti vyhasne. Proto to podbízení,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům