Jste ve vztahu s člověkem, který má víc oči pro druhé než pro Vás? Na kterého když se obrátí jiní, vždy jim vyhoví a otevře srdce, ale tím méně času a energie mu zbývá na Váš vztah? Ptáte se: Jak je možné, že mu okolí je přednější než já?
Bolí Vás to? Jste z toho zoufalí, že nikdy nejste na prvním místě jeho žebříčku Vy, respektive když se ozve kdokoli jiný, odsune Vás do pozadí?
Pocit nedůležitosti, ba dokonce nemilovanosti je přitom velmi unáhlený závěr. Jak ukazuji v knize JáMy spřízněných duší, je snadné odsoudit člověka, jehož chování nerozumíme. A jakmile mu porozumíme, můžeme ho přestat odsuzovat. Ale platí to i opačně. Pokud on porozumí nám, může přestat s pokračováním v jednání, které nás trápí – a které vůbec nemusel myslet zle.
Jako příklad uvedu dotaz Venduly: „Petře, mám problém se svým partnerem. Neustále upřednostňuje jiné lidi přede mnou. Je pořád u své matky, která sice žije sama, ale je soběstačná, manžel od ní odešel už před čtyřiceti lety, když byl můj muž ještě malý. Stejně tak ustavičně pomáhá jedné své kolegyni, která je po rozvodu a stále si doma neví s něčím rady, potřebuje tu něco zatlouct, tu něco pověsit. Zkrátka, neustále je tu pro jiné ženy, ale pro mě ne. O mě nemá zdaleka takovou péči jako o jiné. Příklad: Nedávno jsem chtěla, aby mi na něco finančně přispěl. Jeho odpověď: Promiň, už nemám peníze, dal jsem je bývalé spolužačce, která je sama na dvě děti a dlužila za nájemné. Přitom vždycky nebyl takový. Na začátku našeho vztahu, když jsem se sbírala ze špatného rozchodu, mě opečovával, a tím mě zaujal. Ale tyto vzpomínky jsou už minulost. Tehdy i dnes toužím mít partnera, který o mě má zájem a věnuje se mi. Jenže on jím přestal být. Dá se vrátit na první místo jeho žebříčku hodnot? Nebo musím odejít a hledat takového muže jinde?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Vendule, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
1. porozumění: Převzetí role
Prosím, předpokládejme, že pán není sukničkář. To znamená, že se o jiné ženy nezajímá jenom proto, aby s nimi mohl spát. Ostatně, pokud se podobně jako o cizí ženy stará také o svoji maminku, je pravděpodobnější jiný psychologický fenomén. A kdybychom měli možnost s pánem mluvit o jeho dětství, nejspíš bychom si tuto hypotézu potvrdili.
O co jde?
Vztah matky a syna se vlivem okolností může transformovat v poněkud jiný vztah. Když totiž matka přijde o svého partnera, který buď zemře, nebo ze vztahu odejde, tak se může stát, že syn, pokud již není úplně malý, z psychologického pohledu převezme roli matčina partnera.
Někdy k tomu dá impulz i okolí, které pronese, například po pohřbu nebo po rozvodovém stání, něco na způsob: „Pepíčku, Ty se o mámu postaráš, viď? Jsi už velký kluk! Co kluk, chlap!“
Tohle se může zdát jako nevinná věta. Ale pokud byl chlapec navíc vychováván k tomu, že “má být gentleman”, “pomáhat ženám”, “postarat se o ženy”, protože “muž je silný a žena křehká”, tak se této role ve svém podvědomí zhostí.
V reálu to může vypadat tak, že už jako mládenec začne chodit na brigády, má-li maminka-samoživitelka hlouběji do kapsy, nebo se jí začne hlasitě zastávat, když jí někdo před ním ubližuje, zkrátka ji začne chránit a všemožně ji podporovat, i když to někdy může působit až legračně, roztomile či naivně – jak se malý kluk snaží pomáhat dospělé ženě.
2. porozumění: Samaritánství
A protože rozhodnutí stát se náhradou matčina partnera vede k dlouhodobé změně osobního jednání, k procesu rychlejšího dospívání, mění se postupně i myšlení...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům