Dítě. Co je to? V učebnici psychologie se píše: záruka problémů. Ano, život s dítětem už nikdy není takový jako předtím. Je o závazek, odpovědnost víc. Kdo by to mohl dobrovolně chtít? řekne si někdo. A jiný se podiví: Kdo by to mohl NEchtít?
Budiž, lidé mají různé názory. Co když se ale dva z protějších táborů potkají v jednom vztahu? Co když teprve po několika letech uskuteční osudovou debatu, ze které vzejde závěr, jaký srazil například Lenku? Ta píše: „Petře, je mi přes třicet a nechci dál čekat. Chci dítě. Problém je, že můj partner o dítěti nechce ani slyšet. Nechce si mě ani brát. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem dosud potkala, ale ničí mě jeho NE. Proč to nechce? Co mám dělat? Mám snad čekat, než si to rozmyslí? Ale to já už nechci. Život bez dětí mi nedává smysl. Jemu zase nedává smysl život s dětmi. Jak tedy máme najít společnou cestu?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Lence, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
Opravdu se milujeme?
Když jsem psal neobvyklou knihu Spolu, o potřebě kompatibility a možnostech řešení, pokud v něčem kompatibilní nejsme, základně jsem definoval, co je vlastně láska, potažmo milovat.
Milovat principiálně znamená chtít, aby ten druhý byl šťastný. Přesněji: Milovat znamená být šťastný proto, že šťastný je i ten druhý. Nebo ideálně: Milovat znamená být šťastný proto, že druhého dokonce já činím šťastným.
Z tohoto důvodu milovat znamená zajímat se o to, co druhého udělá šťastným, a to mu dát nebo mu pomoci, aby toho dosáhl sám.
Milovat NEznamená připravit druhého o to, v čem vidí smysl svého života, ani připravit sebe sama o to, v čem já vidím smysl svého života. Pokud totiž druhého připravuji o to, co ho dělá šťastným, říkám tím nejen to, že ho vlastně tolik nemiluji, ale dokonce že mu ubližuji. A pokud sebe připravuji o to, co mě dělá šťastným, říkám tím nejen to, že tolik nemám rád sebe, ale že sobě ubližuji.
Takhle jednoduše se láska zdá na první pohled. Ale na druhý pohled je tu jeden podstatný problém. Totiž: Že každý člověk je totiž jiný.
Takže každého může dělat šťastným něco jiného. A tak se může stát i to, že jednoho by naplnilo dítě a druhého by stejné dítě udělalo nešťastným.
Potom ale ti dva nemohou být spolu v partnerském vztahu, protože – pokud opravdu jeden druhého miluje (viz definice výše) – byli by ve výsledku vždycky nešťastní oba, ne jenom jeden z nich. Vyložme si to na obou variantách: Pokud by ti dva spolu NEMĚLI dítě, po které volá jeden z nich, byl by nešťastný nejen ten, který po dítěti volá, ale měl by být i ten druhý, protože by ho nešťastným dělalo neštěstí vlastního partnera. A naopak, pokud by ti dva spolu dítě MĚLI – nějakou “shodou okolností”, třeba proto, že by jeden z páru tak nějak „opomněl“ použít ochranu, třeba právě ta žena, která až příliš touží po dítěti –, pak by nešťastní mohli být také oba. Vlastně všichni tři: On by byl nešťastný proto, že se stalo to, co on nechtěl, ona by byla nešťastná proto, že on je nešťastný, a navíc proto, že ona to zavinila, a nešťastné by mohlo být i to dítě, protože by se narodilo někam, kde ho oba nevítají, a kde jsou „kvůli němu“ oba nešťastní. A možná by kvůli dítěti i ten vztah skončil.
Láska tedy do značné míry vyžaduje kompatibilitu neboli míru souznění. Ano, každý člověk je jiný, a právě proto bychom k sobě měli hledat takový protějšek, se kterým se shodneme alespoň na něčem zásadním. A dítě zásadní je. Alespoň pro toho jednoho.
A jestliže se dva v tak zásadní otázce rozcházejí, pak bude vždycky nešťastný jeden, pokud se nemilují, anebo budou nešťastní oba, pokud se skutečně milují.
Dvakrát proč
Udělat kříž nad tímto vztahem je samozřejmě to nejsnazší. Znásilňovat jednoho, aby vyhověl tomu druhému, ať už to bude na kteroukoli stranu, taky napadne snadno. Já udělám ale něco obtížného. Ostatně, v knize Spolu vyzývám i k nesnadným řešením, protože ta mohou vést k úspěšnému...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům