Ohlížíte se za sebe a to hlavní, co při vzpomínání děláte, je chytání se za hlavu a vykřikování “Já blbec, proč jsem tohle udělal?”
Zadržte, prosím.
Představte si člověka, který vzpomíná na své dětství: “Já hlupák, proč se mi v povijanu tak dlouho nedařilo chodit? Proč mi trvalo tak dlouho, než jsem se naučil jezdit na kole nebo plavat?” Že si tohle neříkáte? A proč ne, když i tehdy jste mohli sami sebe vnímat jako “neschopné tupce”, když se Vám něco dlouho nedařilo?
Schopnost naučit se pracovat s vlastní minulostí, která obsahuje nepřeberně našich chyb, je základem spokojeného života, jak ho z psychologického pohledu vysvětluji v knize Čtyři prány štěstí. Schopnost konstruktivně uzavřít minulost a dokonce se od ní odrazit je pak hlavním tématem magazínu Projít koncem k začátku, který ukazuje, jak začít znovu a lépe, ať už jsme se ocitli na konci ve vztahu, v práci, ať nás trápí peníze, zdraví nebo osobní cíl, který nám nevyšel. (Magazín můžete získat samostatně zde, anebo výhodněji v rámci předplatného, kdy navíc obdržíte přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým článkům na FirstClass.cz, ke klubovým živým vysíláním ve skupině a dalším výhodám.)
Nikola mezi odběratele nepatří, proto mi zaslala základní otázku: „Petře, už dlouho se potýkám s chybou, kterou jsem udělala a nejsem schopna si odpustit. Existuje nějaká jednoduchá pomůcka, jak to dokázat?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Nikole, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém ohledně zklidňujícího přístupu k minulosti.
Pravidlo tří
Z hlediska psychologie existují jen tři možnosti, jak se dá naložit s minulostí, respektive s tím, co tato minulost způsobila směrem do přítomnosti.
Přijmout. Změnit. Nechat být.
To je všechno, co můžeme. Ani jedno není snadné. Ale jedno z toho je nutné. V zásadě tedy platí, že každý problém, který k nám prosakuje z minulosti, má jenom tato řešení:
- Buď přijmout to, co se stalo.
- Nebo změnit to, co se stalo.
- Nebo nechat být to, co se stalo.
Pravidlo dvou
Zdá se to na zapamatování příliš složité? Psychologie umožňuje zúžit tuto trojici jen do dvou pravidel:
- Pokud něco nemůžeš přijmout, tak to změň.
- Pokud to nemůžeš změnit, tak to nech být.
Pravidlo jednoho
Protože se však pohybujeme na poli psychologie, používá se v praxi nejčastěji jedno nejužší pravidlo:
- Dá se totiž říct, že když přijmeme to, co se v minulosti stalo, tak svým způsobem změníme vnímání toho, co se v minulosti stalo, a pak už konečně necháme být to, co se v minulosti stalo.
Všechna uvedená pravidla jsou postavena na základním principu: Že co se stalo, prostě nejde odestát. Není možné se vrátit v čase a změnit svou minulost, odstranit chybu, kterou jsme tam udělali a zanechali. Podstata psychologie je však taková, že tohle ani není nutné. My se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům