Znají to například převozníci. Ti, kteří se odhodlají vytáhnout úpějícího člověka z bryndy, pomohou mu zapomenout na staré bolesti, a pak jsou opuštěni, protože “svou úlohu už splnili” a “už nejsou potřeba”.
Budiž, užitečná zkušenost. Proč se ale potom ti “nevděčníci” chtějí vrátit? Proč se po čase znovu ozvou a tvrdí, jak si “všechno zpětně uvědomili”, jak si “nyní už protějšku budou vážit”, že “s nikým jiným nedokážou být tak šťastní”? Proč to mazání medu kolem úst, když s nimi už člověk jednu špatnou zkušenost měl?
A jak je vůbec možné, že ten, kdo pomohl, je hozen přes palubu, sražen, pošpiněn, když už samo takové jednání přece logicky vede opuštěného člověka k následné větší obezřetnosti před vztahy, někdy dokonce k úplné uzavřenosti před lidmi, o “nevděčníkovi” ani nemluvě?
Ve své knize JáMy spřízněných duší řeším devět odstínů situací, kdy můžeme přijít o blízkého člověka a propadnout do úzkosti. Mnohdy nás jako první napadne, co jsme udělali špatně MY. A když se protějšek po čase chce zase vrátit, vykládáme si to tak, že “nejspíš jsme opět v pořádku”. Jako by to, zda s námi protějšek je, či není, záleží pouze na nás a na tom, jací jsme. Jestliže se ale v mezidobí de facto nezměníme, jak je možné, že jednou odejde a podruhé se vrací? Kde je skutečný problém?
To jsou otázky, na které v knize odpovídám. Mezi desítkami tisíc čtenářů Jám je i Katka, která mi následně adresovala svůj příběh a prosbu o upřesňující odpověď: „Petře, měla jsem manžela, učiněného sobce. Bylo otázkou času, kdy vztah krachne. Já jsem však sama nebyla schopná odejít. Nepřipadala jsem si dost dobrá, nevěřila jsem, že by mě ještě někdo mohl milovat, že si to vůbec ještě zasloužím. To víte, dozvuk vztahu se sobcem. Pak jsem ale poznala muže, který mi dal novou naději, že bych mohla být ještě pro někoho důležitá. Vytáhl mě z toho nešťastného manželství a já jeho zase z velkých dluhů. Vlastně jsme si navzájem pomohli ze svých těžkých období. Začali jsme spolu žít, ale pohádka k mému překvapení brzy skončila. Začal mi lhát, manipulovat mnou, žádné slovo už nedodržel. Pak proti mně poštvával i mé dítě, aby snížil moji věrohodnost. Nakonec zmizel a přestal komunikovat. Nerozumím tomu, proč se tak přetočil. A veletoče nekončí. Nedávno se mi znovu ozval, že je s novou přítelkyní, ale nešťastný, prý mu chybím a chce být se mnou. Jak to mám pochopit?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Katce, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
Spřízněná duše versus Karmický partner
Knihu JáMy spřízněných duší jsem psal hlavně proto, aby si lidé uvědomili rozdíl mezi dvěma typy důležitých vztahů našeho života. Jsou jimi vztah se spřízněnou duší a vztah karmický. Nenaučíme-li se tyto typy od sebe rozlišovat, může se nám stát, že člověka, který má v našem životě pouze karmickou úlohu, začneme chápat jako spřízněnou duši.
Spřízněnou duší je ten, kdo s námi zůstává v našich těžkých chvílích. Kdo tehdy neodchází. Kdo nás miluje natolik, že je s námi, i když je to nepříjemné, nepohodlné, bolestné – a kdy by kdokoli další od nás utekl. Spřízněná duše je s námi i v hezkých chvílích, samozřejmě. Ale hlavně v těch nehezkých. A to proto, abychom na ně nezůstali sami.
A protože život je o střídání hezkých a nehezkých chvil, spřízněná duše je s námi svým způsobem vlastně pořád. A to i na úrovni přítele či jakékoli jiné skutečně BLÍZKÉ duše.
Naopak karmický partner má v našem životě pouze epizodní roli. Má nás jen něco naučit, s něčím nám pomoci. Ale to, že nás něco učí nebo nám s něčím pomáhá, neznamená, že to musí být v našem životě jenom kladná postava. Například: Ten člověk nás může naučit mít se rádi ve chvíli, kdy se rádi nemáme, kdy přijímáme do vztahu absolutně kohokoli. A tak se stane, že takový pán či paní Kdokoli vstoupí do vztahu s námi a ničí nás. Ničí nás tak dlouho, až to přesáhne naše meze, o kterých jsme dříve ani nevěděli, že je máme, a my se jednoho dne naučíme odejít. Nenechat si už dál ubližovat. A to je pro další život neskutečně důležité.
Karmickému partnerovi paradoxně málokdy děkujeme,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům