Sami jsme to většinou zažili. Ale jak to vysvětlit dětem?
Jak jim dát naději, že potkají ještě někoho dalšího, když v to nevěří? A proč v to vůbec nevěří?
Když jsem v knize JáMy spřízněných duší ukazoval, jak být spřízněnou duší i pro vlastní dítě, jak mu v těžkostech pomoci zpátky na nohy, jak být opravdovou oporou tehdy, když to nejvíce potřebuje, obdržel jsem mnoho otázek pro konkrétní případy. První láska patří mezi nejčastější témata. I proto jsem napsal samostatný magazín Projít koncem k začátku – pro všechny, kdo jsou na nějakém bolestném konci a ještě nevědí, že bolestný konec je jenom převlek lepšího začátku. (Magazín můžete pro sebe nebo své blízké koupit buď samostatně zde, nebo v rámci předplatného, kdy příjemce k magazínům dostane navíc automatický přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním ve skupině i klubovým článkům na FirstClass.cz.)
Příkladem může být dotaz Mileny: „Petře, mám dceru, se kterou se rozešel kluk. Byl její první. Byli spolu docela dlouho, možná až moc dlouho. On totiž pak řekl, že ‘už to nějak vyšumělo’, že už k ní ,nic necítí’, a tak se má Dominika od něj odstěhovat. Ale má zlomené srdce. To víte, věřila, že je to ten první a poslední. Přepíšu Vám její poslední textovku: ‘Mami, jak se to dělá, když si člověk musí sbalit všechny životní naděje do krabic a odstěhovat se od někoho, s kým zažil tolik hezkého?‘ Petře, prosím, co jí mám odepsat?“
Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Mileně, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.
Specifikum prvního výrazného prožitku
První vztah, potažmo první rozchod jsou důležitý emocionální předěl. Objasním proč.
První vztah je z psychologického pohledu výjimečný v tom, že jsme s člověkem, který nám dal pocítit to, co jsme s nikým jiným nezažili. To s nikým jiným musím podtrhnout.
První rozchod tomu následně odpovídá. My jsme postaveni před úkol přijmout, že už s nikým jiným nic podobného nezažijeme.
Teď se možná tomuto mému závěru smějete. A pochopitelně, protože Vy už z vlastní zkušenosti víte, že s jakýmkoli dalším partnerem je možné zažít totéž nebo i víc. Ale to víte Vy. Člověk, který má jenom jednu zkušenost, to neví ani vědět nemůže. Co ví, je opačné. Ví, že potkal možná milion lidí, ale jen jeden mu dal pocítit, co je láska. A ten “jeden jediný” nyní odešel.
Je to podobné jako být poprvé u moře a okouzleni, šťastni. Načež si muset sbalit kufry, protože “už odlétá letadlo nebo odjíždí autobus”. Ten pocit může být stejně úzkostný. Jestliže jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, přirozeně se nám množí bolestné otázky: Co když se sem už nikdy nevrátím? Jestliže se sem už nikdy nevrátím a zažil jsem tu něco, co dosud nikde, tak to znamená, že už nikdy nic tak hezkého nezažiju!
Jé, pardon… Já jsem v předchozí větě uvedl jedno slovo, které do myšlení člověka, který něco...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům