“Co je to Bůh?” zeptal se mě pětiletý syn. “Proč, když se k němu lidé modlí, on jim nepomáhá? Proč dovolí, aby byl svět, jaký je?”
Jak tohle vysvětlit dítěti? Jak vůbec tuto problematiku vyjádřit v několika větách? “Jaký vztah máte k Bohu?” – jedna z nejčastějších otázek, které nerad čelím, protože nechci nikomu brát jeho víru a naději, které se odevzdal. Nicméně, svůj pohled, právě v těch několika větách, popíšu.
I v knize JáMy spřízněných duší totiž s Bohem pracuji. V kapitole Pravé a levé rameno ukazuji psychologický způsob, jak pomoci člověku, který ztratil svého milovaného partnera, projít procesem bolesti až ke smíření. Není to náboženská cesta, ale psychologická. Psyché znamená duše. Je to duševní cesta.
Také proto jsem obdržel Pavlův dotaz, který zmiňuje důležitost práce s vnitřní energií a neztrácení té dobré. Ostatně, sám dnes už ví, o čem mluvím: „Petře, Vy nedoporučujete lidem, aby sledovali večerní zpravodajství. Já jsem Vás v tomto neposlechl, ale už vím, že dělám chybu. Přitahuje mě totiž cizí neštěstí… Když se dívám večer na televizi, v ten moment se cítím přikovaný a lépe, protože při všech problémech, které mám, jsem najednou vděčný za ty problémy, které vidím u jiných lidí a sám nemám. Jenže ten dobrý pocit trvá jen chvíli – než televizi vypnu. Pak nemohu spát. Uvědomuji si totiž, v jakém světě to žiju, co všechno se může člověku přihodit, respektive jakými lidmi je obklopen. Mám pak úzkosti, strach a říkám si: Copak tohle všechno chtěl Bůh?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde.
Odpovím samozřejmě i Pavlovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém, související s touto dobou a jejími fenomény, a píšou mi.
Co chtěl Bůh a co chtěl člověk
Předně upozorním: Nejsem věřící člověk ve smyslu náboženství. Nemám náboženství rád. Proč? Stačí se podívat do historie. Statisticky nejvíc neštěstí bylo lidmi napácháno právě „ve jménu Boha“. Groteskní. Bůh totiž nemá s lidskými činy nic společného.
Podle Bible se to stalo tehdy pod Stromem. Když Adam s Evou “pojedli z Jablka poznání”, dobrovolně se zřekli Boha. V této biblické metafoře vyjádřili, že chtějí o svém životě rozhodovat sami, že nestojí o život, který “za ně někdo zařídí”. Chtěli okusit vlastní poznání, tedy sami poznat, co je SKUTEČNÝ život. To znamená život bez ráje, nebeských příkras, takový život, jaký si vytvoří lidé sami.
No a tady ho máme. Rozhlédněte se. To je náš svět. Všechno, co vidíme a souvisí s člověkem, způsobují lidé. Není to mnohdy hezký pohled. Lidé ubližují světu, lidé ubližují druhým, lidé ubližují sami sobě. Toto je ve skutečnosti lidský život bez Boha. A proto: Co má Bůh společného s tím, jak se k sobě lidé chovají? Co má společného s tím, že si lidé v honbě za ziskem záměrně otravují jídlo, že v honbě za mocí jeden druhého střílejí, že si v honbě za silnějším egem navzájem přejí to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům