Přepadne Vás někdy až nemístný strach o blízkého člověka? Přesvědčení “Určitě se mu stalo něco špatného”? Je to jen pocit, ale tak skutečný, že Vám v tu chvíli není dobře po těle? Ukáže se, že šlo jen o představu, ale byla tak náhlá a živá, že si kladete otázku: Odkud se mohla vzít?
U někoho přechází až v masivní úzkost, které se říká panická ataka. Jde o náhlý projev intenzivního strachu, přitom bez jakékoli zjevné, reálné příčiny. Ale jde o psychosomatický problém, kdy příznaky jsou jak v psychice (nadměrná lekavost, hluboký žal, pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem), tak v tělesné rovině (třes, bušení srdce, nevolnost či takzvaná hyperventilace, tedy zrychlené a mělčí dýchání, jako ve stresu). A stres to je. Stres totiž vzniká s pocitem akutního ohrožení. Byť jiné osoby.
V uzavřené skupině, kde se mnou sdílíte své problémy, řeším například při uzavřených živých vysíláních tento fenomén doby velmi často. Zabývám se jím také v magazínu, konkrétně v blížícím se vydání Kurz sebezvládání. (S předplatným magazínu dostáváte bonusem automatický přístup do této uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním i klubovým článkům na FirstClass.cz). Protože se ale magazín nemůže dostat všem do ruky, zkusím ukázat alespoň jednu z možných příčin v tomto svém Řešidle, a to i v reakci na problém, který mi svěřila Hanka: „Petře, potřebuju uklidnit. Mám děti, o které se hodně, ale opravdu hodně bojím. Když jdou do školy, bojím se, že se už nevrátí. Když mladší má horečku, vidím hned ty nejčernější scénáře. Nejsou to jen představy, stres, který si tím vyvolávám, způsobuje celkovou moji sevřenost, třeba křeče v žaludku. Nemohu pořádně spát – když se malý narodil, stále jsem chodila kontrolovat, jestli pořád dýchá, a neuklidnil mě ani monitor dechu, stále jsem chodila kontrolovat, jestli je funkční a v pořádku. Trvá to pořád. Pokud vůbec usnu, v noci se mi zdá hlavně o tom, co špatného by se komukoli z rodiny mohlo stát. Petře, naléhavě prosím, co s tím jde dělat?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde.
Odpovím samozřejmě i Hance, respektive všem tazatelům, které svírá podobný problém a kteří mi píšou.
Nahrávka ve mně
MagazínKurz sebezvládání, kde ukazuji své způsoby řešení konkrétních problémů, obsahuje popis podobného případu.
Především je třeba si uvědomit, že všechno má svoji příčinu. Ani Hanka se s tímto “strachem” nenarodila. Někdo do ní tento “strach” v nějaké části života nahrál nebo nahrával anebo pořád nahrává.
Hanka chce uklidnění. Ale to uklidnění paradoxně spočívá v pochopení, že takhle to prostě MUSÍ být, jestliže Hanka bude dál žít způsobem, který vede. A naopak, že takhle už žít NEMUSÍ, jestliže se nyní rozhodne pro určitou změnu a začne vést život jiným způsobem. Jakým, za chvíli vysvětlím. Nicméně to hlavní, co může Hanku či kohokoli z vás vrátit do hry a vyrvat ze spárů tohoto “strachu”, je zjištění, že celý problém je o Vás, o Vašem rozhodnutí, o Vaší změně, kterou můžete udělat klidně i hned.
Na uvědomění tohoto trvám. Že to NENÍ o nikom jiném. Ačkoli z toho, co Vám následně povím, Vám patrně ihned naskočí myšlenka, že viník je jinde. Není. NESMÍ BÝT. Kdykoli máte “strach”, musíte věřit, že je to o Vás, tedy že celou změnu máte ve své moci. Že nejste něčí obětí nebo loutkou, závislí na něčí zvůli. Toto je důležitější, než si připouštění. Pamatujte si to, prosím, až do konce mého povídání: JE TO JENOM O MNĚ.
Po stopách nahrávky
Něco Vám říká: Boj se. Mohlo se stát něco špatného. Potažmo: Určitě se něco takového stalo. Protože: Takové věci se běžně dějí.
Možná už to není jen představa, ale je to obraz, vize. Dopravní nehoda, únos, oběť násilníka, zákeřná nemoc. Nemáte jediné racionální vodítko, logický důvod, a přece to “vidíte”, “cítíte”, stává se to “živým”, “skutečným”, více než jen “možným”.
Rozdělím to, prosím, na dvě části.
Za prvé: To, že se rodiče bojí o své děti, je naprosto v pořádku a správné. Rodič se má bát. Má si uvědomovat, co všechno se jeho dítěti může stát. Jedině když si to totiž bude uvědomovat, bude spíše opatrný než zbrklý, raději dvakrát měřit, než rovnou řezat, jak se říká. V Hančině případě raději překontroluje ještě jednou teplotu “hořícího” dítěte, než by něco lehkovážně podcenil.
V tomto je Hančin přístup přirozený. Ale problém je, že toto nikdy nesmí být jenom jedna polovina příběhu. Jen polovina jménem Strach. Musí v hlavě rodiče existovat ještě druhá polovina. Hanka ji nemá. Vysvětlím, co je ta druhá polovina, i proč jí Hanka ve svém myšlení nedisponuje.
Jenom černý svět
Správná otázka, kterou by si Hanka měla položit, nezní: Proč mám takový strach o děti, ale Proč mám JENOM STRACH? V uvedených případech: Proč, když jdou děti do školy, vidím JENOM ČERNÝ scénář? Proč, když děti omarodí,vidím JENOM ČERNÝ scénář?
Bát se, že se dítěti může něco stát, je v pořádku. Ale co v pořádku není, je vidět JENOM ČERNÝ scénář.
Odpověď je samozřejmě jednoduchá: Hanka vidí JENOM ČERNÉ scénáře proto, že je na to zvyklá – je zvyklá vidět JENOM ČERNÉ scénáře. Je to její automatický reflex, spojený s dítětem a nedostatkem informací o něm, o jeho zdravotním stavu. Jiný než JENOM ČERNÝ scénář pro Hanku neexistuje.
Vysvětlím proč, ale ještě sem vložím jednu dávku uklidnění pro Hanku. Milá Hanko, vězte, že jiné než JENOM ČERNÉ scénáře ve spojení s konkrétním podnětem neexistují v této době pro spoustu dalších lidí. Ano, spousta dalších lidí má s konkrétním podnětem spojený automatický reflex, projevující se vírou, ba přesvědčením, že bude JENOM HŮŘ. Že žijí v JENOM ŠPATNÉM světě. Že lidé si JENOM UBLIŽUJÍ. Že se dějí JENOM KATASTROFY.
Není to tak dlouho, co prakticky celá tato země žila ve strachu z jedné nemoci. Lidé se zabarikádovali doma, poslechli jakýkoli pokyn, začali živelně žít roušky a vypalovat ochranné štíty na 3Dtiskárnách, ačkoli o té nemoci nevěděli vůbec nic. Nevědět nic znamená bát se a popustit uzdu představivosti. Respektive NEGATIVNÍ představivosti. Ale to musí těm lidem někdo napovědět. Neříct: Nic o té nemoci nevíme, tak zatím nedělejte ukvapené závěry. Říct naopak: Nic o té nemoci nevíme, tak se bojme. Protože “jinde už jsou mrazáky na ulicích”.
A tím se dostávám k jednomu z možných důvodů toho, že tento typ “strachu” je fenoménem doby. Ať už ten “strach” má ve Vaší mysli jakoukoli konkrétní podobu. Podotýkám, že to není důvod jediný, ale je to důvod podstatný. A i Hanka si na změně svých návyků může vyzkoušet, zda je to právě tento důvod.
Žádné letadlo nemá bezproblémový let
Do Hanky někdo nahrál, nahrával nebo nahrává “strach”. Přesto chci, aby věřila, že je to její vina, její možnost změnit to. Jinak řečeno: Že NEMUSÍ sledovat ty zdroje informací, které do ní nahrávají “strach”, které jí systematicky a programově nic jiného neříkají než JENOM ČERNÉ scénáře.
Hanka mi v doplněné odpovědi svěřila, že k jejímu každodennímu rituálu patří sledování hlavních večerních zpráv na komerční televizi. Pokud to děláte také, mám pro Vás jeden tip. Možná, až si dnes večer zapnete zprávy, dozvíte se například, že “někde spadlo letadlo”. Jaké konkrétní emoce se tato zpráva ve Vaší mysli dotkne? Možná právě strachu. Možná úlevy “Uf, ještě že se to nestalo mně”. Možná se ale ty dvě emoce spojí a vytvoří strach “aby se to nestalo mně”. A z toho se začne vyvíjet podvědomá obava z létání....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům