Nic nebolí víc než propast mezi tím, co víme, a co cítíme. Když víme, že námi někdo pohrdá, ale současně cítíme, že bez něj neumíme žít. Jak se s tím smířit, jestliže jsme si už vytvořili idylický obrázek, že právě tohle je naše spřízněná duše? Copak jde jen tak zapomenout a hledat od nuly? Jak je vůbec možné, že se potkají tak rozdílné emoce v jednom páru?
Téma, kterému jsem věnoval část své knihy JáMy spřízněných duší, jsme společně rozebírali na příkladu Vašich trápení a zklamání v živém vysílání o Spirále NE-sebevědomí. Vyprávěli jsme si o propojování tří syndromů: syndromu hodného člověka, syndromu neviditelného partnera a syndromu hladového srdce.
Vašich otázek je nesčetně. Typický je dotaz Jany: „Petře, můj problém je jednoduchý, a přitom tak složitý. Miluji člověka, který mi ubližuje. Ne proto, že mi ubližuje, nejsem masochistka; naopak tolik bych si přála, aby mě taky začal milovat, aby si mě víc vážil, aby mě přestal podvádět. Když jsem se ho zeptala, co pro to mám udělat, řekl jen, že je prostě takový a měnit se nebude. Opravdu není naděje?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i Janě, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.
Kam až sahá Tvoje moc
I ve včerejším živém vysílání jsem to připomněl: Smiřme se s tím, že nemůžeme ovlivnit všechno. Vztah je specifická věc, ke které jsou zapotřebí DVA lidé. DVA musejí být na to, aby vztah vznikl a zachoval se, ale JEDEN stačí na to, aby vztah přestal existovat. Přitom to, jak se druhý rozhodne, není v naší moci.
Tím se dostáváme k podstatě: My nemůžeme změnit člověka, to, jaký je uvnitř. Tuto moc má jen on sám. My ho můžeme jedině motivovat ke změně, přimět, aby o našem trápení přemýšlel. Ale nemůžeme ho změnit. Jediné, co z hlediska osoby partnera můžeme změnit, je ten protějšek sám – vyměnit člověka, se kterým nejsme spokojeni, za jiného člověka, se kterým můžeme být víc spokojeni. To jediné máme ve své moci. A pak ještě jedno.
Pokud je tu totiž, Jano, někdo, kdo by se skutečně měl změnit, pak jste v první řadě Vy. A povím Vám v čem.
Mně lidé často říkají: Partner mi ublížil. Ale nikdy tomu tak není. Partner Vám nemůže vědomě ublížit. Partner, parťák naopak nevystojí pohled na to, jak Vám je ubližováno. Natož aby to ubližování způsoboval sám.
Pokud Vám tedy někdo ubližuje, nemůže to být skutečný partner. Skutečný parťák je naopak velmi opatrný na své činy a svá rozhodnutí. Aby Vám neublížil.
A pokud Vám snad ublíží, protože si například neuvědomil, že tohle je Vaše slabé místo, nebo o tom nevěděl, okamžitě s tím ubližujícím jednáním přestane. A to prostě proto, že podstata partnerství je v přesném opaku než ubližování. Skutečný partner Vás totiž před ranami CHRÁNÍ, nedopustí, aby viděl Vaši bolest. Natož aby sám byl tím jediným důvodem, proč Vás něco bolí.
Koho skutečně máš vedle sebe?
Proto tuhle otázku vždycky kladu ještě jednou: Pardon, možná jsem špatně slyšel, ale KDO Vám ublížil?
A kladu ji tak dlouho, než Vám dojde, že skutečný partner nikdy vědomě neublíží, tak jako skutečný přítel nikdy nezradí. Kdo zradí, to je jedině ten, kdo se za...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům