Na této otázce vysvětlím rozdíl mezi emocionalitou a racionalitou člověka.
Emocionálně totiž člověku, který pokládá takovou otázku, rozumím. To špatné v hlavě tíží a bolí. Je přirozené chtít vytlačit to z hlavy. Zapomenout by bylo nejsnazší, ale…
Racionálně by to byla chybná volba. A život je tak moudrý, že nám nedovoluje na to špatné, co nám někdo provedl, zapomenout. Občas by stálo za to mu poděkovat. Vysvětlím proč.
A vysvětlím to nejen Kamile, která mi popsala svůj pohled těmito slovy: „Petře, píšete, že všechno, čím je od přírody vybaven člověk, je člověku ku prospěchu. Ráda bych tomu věřila, ale… je tu jedna věc, která mi ku prospěchu není. A to je paměť. Proč nemohu zapomenout na to špatné, co mi někdo udělal? Pokud je paměť ku prospěchu, měla by mi pomáhat mít lepší, šťastnější život. Ale když nemohu zapomenout na to špatné, co mi někdo udělal, bolí mě to, trápí mě to a rozhodně mám horší, nešťastnější život.“
Trápí i Vás nějaká otázka? Už jsem poskytl téměř čtyři sta odpovědí ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou potom určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis klíčových epizod. Ve zvýhodněné společné sadě získáte obě knihy zde.
Odpovím samozřejmě i Kamile, respektive všem dalším tazatelům, které trápí podobný problém.
Význam minulosti
Ačkoli se nám to v první chvíli tak nezdá, nakonec všechno v našem životě má svůj smysl a místo. Ano, i minulost.
Minulost není v našem životě a naší hlavě od toho, abychom ji zapomínali. Ale naopak abychom si ji pamatovali. Kdybychom si minulost neměli pamatovat, žádnou paměť nemáme. V čem tedy mají minulost i paměť svůj smysl a místo?
Právě to, že máme paměť a pamatujeme si to špatné, co nám někdo provedl, nás posouvá vpřed – právě k lepšímu, šťastnějšímu životu. Nevěříte? Naslouchejte, prosím:
Jestliže si pamatujeme to špatné, co nám někdy někdo provedl a co jsme neočekávali, co nás v té dané chvíli překvapilo, zranilo, zamrzelo, tak si udržujeme v hlavě dvě důležité informace:
- to, čeho jsou taky lidé schopní (obecně),
- to, čeho je schopen konkrétně tento člověk, který nám to provedl.
Abychom tomu však správně porozuměli: Není to RACIONÁLNÍ paměťový zápis, co si zapisujeme do hlavy. Není to ten typ zápisu, jaký známe ze školy, kdy jsme se do sebe drtili básničky. Je to jiný paměťový zápis – říká se mu EMOCIONÁLNÍ.
Emocionální paměťový zápis je mnohem trvanlivější. Spojuje nám totiž konkrétní jednání s konkrétní emocí, kterou jsme při tom jednání cítili, například s bolestí. Racionální paměťové zápisy se totiž z hlavy vytrácejí, tak jako básničky v dětství, respektive jsou překrývány stále novějšími znalostmi a vědomostmi. Musíme poté vyvinout zvláštní úsilí, abychom si na staré racionální zápisy vzpomněli nebo abychom udrželi ty nové. Ale emoci jen tak nezapomeneme. Ano, zpětně si už vůbec nemusíme vybavit přesná slova nebo přesné činy, kterými nám někdo ublížil, ale přesto si obnovíme emoci, kterou máme s konkrétním člověkem nebo s konkrétním jednáním spojenou. Už ani nevíme proč, ale cítíme přesně, že nám ve společnosti konkrétní osoby, kterou vidíme i po desítkách let, nebo při opakování totožného jednání jinou osobou NENÍ DOBŘE.
Význam bolesti
Čím větší ta bolest byla a čím déle trvala, tím spíše si potom pamatujeme to jednání, které nám ublížilo. A čím nesnesitelnější ta bolest byla, tím spíše ji potom už nechceme začít znovu. A to je právě, milá Kamilo, klíč k lepšímu a šťastnějšímu životu: Jestliže víme, co jsou taky schopni lidé udělat, protože jsme to na vlastní kůži zažili, nebo co je schopen udělat tenhle konkrétní člověk, protože nás už jednou bolestně zklamal, tak budeme ve vztahu k němu, respektive ve vztahu ke všem dalším lidem OPATRNĚJŠÍ. A pokud budeme příště/už navždy opatrnější, tedy pokud se budeme mít mnohem víc na pozoru než předtím, tak se s daleko větší pravděpodobností ta bolest už nezopakuje. Už si prostě nedáme jen tak ublížit, protože víme, že se pak nedá ta bolest jen tak vymazat.
Kdybychom na to špatné, milá Kamilo, zapomněli ihned poté, co nám to někdo provedl, tak bychom za okamžik NEVĚDĚLI, co jsou taky schopni lidé udělat a co je schopen udělat tenhle konkrétní člověk, a tak bychom nejen komukoli dalšímu, ale hlavně té samé osobě bez váhání “podali znovunabitý revolver”, kterým nás prvně dostatečně netrefil. Jen si představte absurdní divadlo: Nás právě jen o vlas minula vystřelená kulka, ale protože si to nepamatujeme, tak tomu střelci jdeme v ústrety stále s naivním úsměvem a dáváme mu druhou šanci, aby nás zasáhl…
Tohle je, Kamilo, to, co si přejete? Zapomenout, tedy být stejně naivní jako předtím a neponaučovat se?
Pokud právě tohle, Kamilo, chcete, tak Vás bohužel zklamu. Není to možné. Stěžujte si na reklamačním oddělení přírody. Příroda je totiž proti Vám. Ona nechce, aby člověk...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům