Na ulici potkáte dva typy lidí.
Jedni, čím déle jsou sami, tím více prahnou po vztahu, a to ledajakém vztahu. Hlavně aby už nebyli sami.
Druzí jsou opační: Čím déle jsou sami, tím těžší je “ohnout” je pro vztah. Raději budou sami než s někým, kdo jim nevyhovuje.
Ti první se ženou do vztahů. Ti druzí jsou s každou negativní zkušeností opatrnější. Ti první s každým neúspěchem klesají na duchu, snižují laťku své náročnosti a přijmou do vztahu i toho, kdo by jim dříve nevyhovoval. Ti druzí jsou naopak s každým nevyhovujícím vztahem náročnější a citlivější na špatné zacházení.
Z obou skupin však přicházejí otázky: Proč? Proč jsem takový? Do jaké míry to souvisí s mou minulostí, dětstvím, zkušenostmi, hodnotami? Do jaké míry s mým sebevědomím, sebeláskou a sebeúctou? Všem na to odpovídám v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem.
Ještě jeden rozměr však nastínil svým dotazem Karel: „Petře, prožil jsem několik těžkých vztahových zklamání. Byl jsem po nich hodně dole. Potom jsem četl Váš Speciál DESET o nejtěžších momentech Vašeho života včetně toho, kdy jste po jednom z takových zklamání stál na mostě a chtěl se zabít. Díky této své autobiografii jste mě naučil obecně změnit život. Býval jsem totiž vůbec z lidí, z práce, ze vztahů hodně vystresovaný. Začal jsem následovat Vaše doporučení, hlavně meditovat, chodit do lesa, čistit se. Ale mám problém: Pomáhá mi to jen v té chvíli. To se zklidním, osvěžím. Ale návrat do města, mezi lidi, je pak pro mě o to těžší. Mnohem dřív mě z nich rozbolí hlava. Dělám něco špatně? Pokud ne, proč tomu tak je? Nemělo by to být naopak, že odpočinkem se člověk stává silnějším?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou pak určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i Karlovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.
Vyčištěný filtr
Myslím, že to znáte všichni:
Když se ponoříte do naprostého ticha, následně po návratu do běžného ruchu jste daleko citlivější na zvuk.
Nebo když si vyperete špinavou košili doběla, potom na ní daleko snáz rozpoznáte jakoukoli další nečistotu.
Nebo když vyčistíte filtr u nějakého přístroje, daleko spíše pak zachytí i sebemenší škodliviny.
A stejně tak je to s člověkem, který se pročistí. Je potom daleko víc citlivý na negativní energii.
Ale to je dobře, milý Karle. Proto to děláme. My se čistíme ne proto, abychom negativní energii po návratu do běžného světa spíše nevnímali, ale naopak abychom ji navnímali mnohem dříve, než na nás začne destruktivně působit. Jinak řečeno: Otupělý člověk “s již zaneseným filtrem” už negativní energii vlastně nevnímá. Je dál v toxickém prostředí nebo dělá to, co ho netěší, ví, že mu to neprospívá, ale nic nedělá pro změnu. Jako by mu to bylo jedno. Je apatický.
To je taky důvod, proč někteří psychiatři, když řeší pacienta s velkou úzkostí, se snaží nasazovat nikoli látky, které utlumí bolest, ale takzvané trankvilizéry, které zbavují úzkosti a strachu tím, že naopak zvýší citlivost tohoto člověka na jakoukoli negativní energii. A tím tomu pacientovi mohou doslova zachránit život. Ačkoli ten pacient to vůbec nemusí chápat.
On si může říkat: Když mě bolí hlava, já potřebuji, aby mě přestala bolet. Tak mi dejte, doktore, takový prášek, abych NECÍTIL BOLEST.
Jenže když tohle doktor udělá, tedy když člověka znecitliví vůči bolesti, tak se stane pouze to, že člověk neucítí bolest, avšak příčina, která vyvolává zraňování, působí dál. Bolest není nic nepřátelského. Bolest nás informuje, upozorňuje, varuje. Příklad z posilovny: Jestliže se člověk přepíná, tedy jestliže zvedá činku těžší, než zvládnou jeho svaly, pak musí cítit bolest. A není možné, aby se pro tu bolest cítil selhávající, nedostatečný, bázlivý. Ta bolest mu říká: Bacha, jsi na limitu, buď obzvláště opatrný. Jestli budeš pokračovat, poraníš si sval! Ale kdyby tomuto člověku v té chvíli někdo vypnul citlivost na bolest, tak si sval nejen namůže, ale třeba i přetrhne!
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům