Říká se tomu homeostáza. Schopnost lidské bytosti udržovat stálé vnitřní prostředí organismu. Například stálou teplotu, pH, koncentraci iontů a podobně, bez ohledu na vnější okolnosti, které se na nás snaží působit. Vedle tělesné homeostázy si ale potřebujeme umět navodit i tu psychickou. Udržet se vyrovnaní, i když se nás někdo snaží vyvést z rovnováhy.
Psal jsem o tom i v článku 5 způsobů, jak naložit s vysavači energie. Navíc tomu věnuji Kurz sebezvládání. Vím, o čem mluvím. Od dětství jsem se z logických důvodů (viz autobiografie DESET) sám stával terčem ponižování. Proto vím, jak snadné je tomu podlehnout, přestat si věřit až zruinovat sebe. A proto rozumím také dotazu, který položil Lukáš: „Petře, právě čtu Tvou knihu Čtyři prány štěstí, kde píšeš, že svět, ve kterém žijeme, není ráj, ale spíše peklo. Že je směšné, když se člověk za pozemského života bojí pekla, protože on v něm už žije. A také dodáváš, že to, že na světě není ráj, ještě neznamená, že si ráj nemůžeme vyrobit sami v sobě i uprostřed toho pekla. Já bych s tím tak rád souhlasil, jen nevím jak – jak si vyrobit v sobě ráj, když mě všichni kolem ponižují. A to i pro jednu chybu, kterou jsem udělal.“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i Lukášovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.
Cesta do vnitřního ráje
Vyrobit si ráj v sobě znamená především zjednodušit si život.
A zjednodušit si život znamená především přestat si život komplikovat vším, co je zbytečné.
Já pro cestu do vnitřního ráje v tomto směru doporučuji tři zjednodušující kroky:
1. Trápíš se pro chybu? Fajn, už stačí
Za první zbytečnost, která komplikuje život, považuji nadbytečně se trápit pro každou chybu, kterou uděláme.
Proč? Protože kdybychom se zdlouhavě trápili pro každou chybu, z trápení bychom nevyšli.
Člověk je totiž z podstaty CHYBUJÍCÍ bytost – MUSÍ dělat chyby, aby se UČIL.
Z toho plyne i druhý, logický a rovněž zjednodušující krok:
2. Trápíš se pro druhé lidi, kteří se posmívají Tvé chybě? Fajn, už stačí
Tou druhou zbytečností, která komplikuje život, je nadbytečné trápení se posměchem druhých lidí kvůli nějaké naší chybě. Uvažujme: Čemu se vlastně ti lidé posmívají? Aha, oni se nám posmívají pro to, že jste ČLOVĚK! Panejo!
Jako by oni byli ROBOTI. Jako by oni byli BEZCHYBNÍ. No, není to k smíchu naopak z naší strany?
Oni totiž nemohou být roboti, když dělají už tu základní chybu, že si neuvědomují, že se nám není proč smát.
Nejenže chybovost je definiční znak člověka. Ale také – pokud uděláte chybu, kterou si následně uvědomujete a nehodláte ji opakovat, pak se stáváte lepší verzí sebe sama, na čemž mi nic k smíchu nepřipadá, a navíc se tím pádem vytrácí ta “hloupá” osoba, které “stojí za to se smát”, že “je schopna udělat takovou chybu”. Ona tady už totiž NENÍ!
Jinak řečeno: Jestliže už víme, co je chyba a co už nikdy nezopakujeme, jsme jiným člověkem, než jsme byli. Jsme jiní než ten, komu se možná šlo vysmát. To totiž byla předchozí verze našeho Já, a po té se slehla zem. Tak se rozhlédněte kolem sebe, až se ozve posměch: Pardon, komu se vlastně smějete? Já tu žádný terč nevidím!
Z toho plyne i třetí, logický a rovněž zjednodušující krok:
3. Trápíš se pro to, že Tě někdo ponižuje? Fajn, už stačí
Za třetí zbytečnost, která komplikuje život, totiž považuji trápit se samotnou podstatou ponižování. Dovolíte příměr?
Představte si, že jste chudí a Váš soused bohatý. Povězte mi: Vadí Vám to, že jste chudí? Pokud ano, vadí Vám také to, že Váš soused je bohatý? Respektive: Vadí Vám to, že jste chudí, tím víc, že soused je bohatý? Proč se takhle ptám? Protože je možné, že chytíte zlatou rybku. A ta Vám výměnou za svobodu splní jedno přání. POZOR! Jedno. Ne víc. A teď přichází ta klíčová otázka: CO si budete přát?
Pokud si budete přát zbohatnout, znamená to, že Vám primárně vadilo to, že jste chudí. Pokud Vám však primárně leží v žaludku bohatý soused, pak si možná budete přát: Ať zchudne!
Že nad takovým přáním kroutíte hlavou? Věřte, že v běžném životě potkáte lidi, kteří v obou přáních nevidí rozdíl. Říkají: Hlavně že oba budeme mít STEJNĚ! A je jedno, zda budeme oba chudí, nebo oba bohatí. Potažmo, potkáte lidi, kteří zdůrazní: Není to jedno! Nesnesu pohled na bohatého souseda. Ať jsme oba chudí, hlavně když chudý bude on!
Těmto lidem není snadné vysvětlit, že mezi těmi vyslovenými přáními je podstatný rozdíl. Zbohatneme-li totiž, náš vlastní majetek se změní. Zchudne-li soused, náš vlastní majetek se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům