Umíte si představit člověka, který s Vámi nechce být, ale nedovolí Vám vztah s někým jiným? Případně člověka, který s Vámi nechce být proto, že sám má vztah, jejž nehodlá opustit, ale přitom mu vadí, když si chcete začít jiný, plnohodnotný vztah jinde?
Ptáte se, co takový člověk vlastně chce? Sám Vám to není schopen vysvětlit? Věříte, že je to do nějaké míry projev jeho lásky?
V knize JáMy spřízněných duší popisuji příběh dvojplamenů. Vztah, který přichází, aby jednomu pomohl z pasti. Je to však vztah, který velmi bolí. Například nutí člověka dořešit si neuzavřenou minulost.
Ostatně, jeden takový jste zmínili ve svém dotazu: „Petře, v práci mám kolegu, který je ženatý. Jednou se mi svěřil, že přišel své manželce na milenecký vztah. Řekl, že se do mě zamiloval. Dělá si na mě nároky, to se projevuje i tak, že mi zakazuje služební cesty nebo setkávání s jinými kolegy. Přitom od své ženy nechce odejít, ale ke mně se chová jako žárlivý partner. Jak si to mám vysvětlit? Co po mně vlastně chce?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i na problematiku dvojplamenů.
Problém paušalizace
Předně, každé jednání člověka má svou příčinu. V tomto případě: Přišel-li muž své milované ženě na nevěru, mohl zažít takzvané absolutní emocionální zranění. Vysvětloval jsem ho v podcastu Jak poradit rozumu, aby pomohl srdci vyrovnat se s nevěrou.
Jeho absolutní emocionální zranění se projeví mimo jiné paušalizací. Tento muž si neřekne: Ta moje žena, to je ale mrcha. On si paušalizujícím, to znamená zevšeobecňujícím způsobem, řekne: Ty ženské, to jsou ale mrchy. Její čin si zkrátka vztáhne na VŠECHNY ženy.
V knize JáMy spřízněných duší hovořím o efektu SAD, syndromu napadeného psa (Syndrom of Attacked Dog), který říká, že pes, jehož bolestivě napadne člověk, začne mít následně po určitou dobu nedůvěru ke všem lidem, nejen k tomu jednomu člověku. Je to důležitý obranný mechanismus, kterým všechny savce vybavila příroda. V době absolutního emocionálního zranění, kdy dočasně nefunguje rozum, tento pud zajistí, aby se (v tomto případě) pes měl na pozoru RADĚJI před všemi, než mu naběhne rozum a bude schopen účinně rozlišit mezi tím konkrétním člověkem, který mu ublížil, a všemi ostatními, kteří mu v té chvíli nejenže neubližují, ale třeba mu i naopak pomáhají. Jako dítě, které mu laskavě podává sousto, a on ho kousne, protože pud mu říká: “Dej si pozor, pse! Člověk je přece schopen...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům