Je Vaše dítě až příliš šikovné, vyniká nad ostatními, a právě proto sklízí jejich hněv?
Nebo jej druzí považují naopak za outsidera a snadný terč, a právě proto se denně vrací domů s pláčem?
Jak mu pomoci? Otázky, které jsou pro mě velmi osobní. Sám jsem si totiž jako dítě prošel poznáním, co je být outsider. (O všem, co mi tehdy pomohlo, byla moje autobiografie DESET.) Díky vlastním zkušenostem vím, jak nebezpečný problém to je, k čemu může vést i jak ho řešit.
Mezi mnoha dotazy, které mi na toto téma posíláte, uvedu například otázku Veroniky: „Petře, mého syna ve škole šikanují. Nevím, co s tím. Bál se mi to i říct. Když ho obejmu, pláče. Večer nemůže usnout, protože se bojí rána. Řeším to tak, že si k němu lehnu, než usne. Není to chyba? Vím, že mu to dělá dobře, ale není to pro něj ostuda? Neškodím mu tím? Nedeptám tím jeho sebevědomí ještě víc?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete spuštěním přehrávače hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), nebo ve stažených podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde máte výhodu pravidelných oznámení o každé nové epizodě. Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou pak určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující mé odpovědi na nejčastěji pokládané otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.
Slabší a silnější
Už ve svéautobiografii DESET jsem psal, že šikanování je prostředek k tomu, aby se slabý cítil silnější. Šikanování totiž z psychologického pohledu vyvolává v šikanovaném pocit ohrožení a pocit ohrožení vyvolává strach. Tudíž ten, kdo “úspěšně” šikanuje, nabývá potom dojmu, že má moc ovlivňovat druhého, vyvolávat jeho strach, měnit jeho okamžité emoce, zkrátka že ho má v hrsti. Tedy že má nad ním převahu.
A převahu by – z logického pohledu – přece MĚL mít ten, kdo je silnější. Tudíž: Šikanující by – z logického pohledu – MĚL být silnější. Jenže problém je v tom, že není.
A právě tohle by měl šikanovaný vědět. Že on sám v tomto případě není ten slabší.
Jestliže totiž šikanování je způsob, jak se slabší může cítit silnější, pak to znamená, že šikanuje ten slabší. Ba dokonce: Šikanuje PRÁVĚ PROTO, že je slabší. A šikanuje druhého právě proto, že on je silnější. Konkrétně: Že ten silnější (šikanovaný) má něco, co ten slabší (šikanující) nemá. Něco, co tomu slabšímu velmi vadí, že nemá. Co by si tolik přál mít, ale na co nemá. Co mu vadí tím víc, když se denně dívá na někoho, kdo to vytoužené má.
A tak se šikanovaného snaží o „to něco“ připravit.
Co šikanujícímu vadí
Možná tím „něčím“ je způsob, jak ten silný zvládá své životní těžkosti. Možná tím „něčím“ je šikovnost, úspěšnost toho šikanovaného, cokoli, čím toho slabého převyšuje. Nakonec je jedno, CO to je. Důležité je, že ten slabší se to snaží tomu silnějšímu VZÍT.
Ne však ukrást. Ukrást znamená druhého o něco vzácného připravit a sám si to přivlastnit. Jenže to v psychologické rovině nejde. Šikovnější nebo úspěšnější osobě můžete sice sebrat sebevědomí, ale neznamená to, že se v tu chvíli sami stanete šikovnějším nebo úspěšnějším. Ne. Vy mu to jen odeberete, ale sami nic nezískáte. Vy jenom zničíte silnějšího člověka, ale sami tím nezesílíte.
Proto je šikana velmi hloupý nástroj velmi hloupých lidí, který ve skutečnosti nevede k tomu, že se slabý stane silným. On se jen silným chvíli cítí. Jenže tento ve skutečnosti neexistují pocit, pouhá představa, se brzy rozplyne jako mlžný opar. Proto ten, kdo šikanoval, musí šikanovat znovu. Nezískal to, co chtěl.
V kůži šikanujícího
Ve svéautobiografii DESET popisuji osobní zkušenosti se šikanou. To nejpřekvapivější prozření přišlo s tím, když jsem měl po letech možnost hovořit s těmi, kdo mě šikanovali. Upřímně, bylo mi jich pak velmi líto.
Těmi, kdo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům