Co lidem chybí, když mají splín

Když bylo Albertu Einsteinovi šestnáct let, povstal při hodině náboženství. Vyučující totiž položil žákům provokativní otázku: Jak to, že Bůh dopustí, aby na Zemi bylo tolik zla?

Einstein se vzepřel: Pane profesore, zlo neexistuje! Zlo je jako tma nebo chlad. Ani jedno ve skutečnosti neexistuje!

Učitel se ohradil: Cože? A co vidíš z okna uprostřed noci? Copak Tobě je teplo uprostřed zimy?

Einstein se pousmál: V souladu se všemi zákony fyziky, pane profesore, tmu ani chlad nemůžeme měřit. Naopak světlo můžeme zkoumat paprsek po paprsku. Podobně jako pro chlad máme jen minusová čísla, která vyjadřují, kolik stupňů tepla chybí do nuly. To znamená, že tma ani chlad neexistují, jsou to jen označení, která si vymysleli lidé, aby pojmenovali NEDOSTATEK světla nebo NEPŘÍTOMNOST tepla.

Načež dodal: Z toho plyne, že ani zlo neexistuje. Zlo je rovněž jen označení, které si lidé vymysleli pro to, aby popsali NEDOSTATEK nebo NEPŘÍTOMNOST dobra.

Tento příběh často používám, když pracuji s lidmi, kteří se dostanou do základního splínu. Kterým chybí víc lásky, víc porozumění, víc sdílení, víc štěstí. Přesně pro tyto lidi a chvíle vznikl můj vánoční SNÁŘ, jehož jediným cílem je dodat smutnému člověku to, co mu schází: víc uklidnění, podpory a motivace na cestě, která se mu momentálně nedaří. Hlavně nechci, aby lidé jen pro jednu NEDOSTATEČNOU chvíli nebo pocit rezignovali na to, co je pro ně důležité. Na vztahy, na zdraví, na bohatství – ať si pod těmito pojmy představují cokoli. Prostě nechci, aby zaměňovali špatný den a špatný život. (Více o vánočním SNÁŘI je zde.)

Mezi těmi, kdo mě žádají o odpověď nebo o osobní setkání (omezená příležitost je 16. listopadu zde – viz Večerní program), je i Luboš. Napsal: „Petře, občas mám splín. Ten splín mi jasně říká, že mi něco chybí. Ale já skutečně nevím co. Podívám-li se po svém životě, začnu si vyčítat: ‘Na co si stěžuješ? Vždyť Ti vlastně nic nechybí! Koukni se na jiné lidi, kolik toho nemají. Jsi zdravý, máš práci, život před sebou.’ Tak proč, Petře, ten splín přijde?“

Každý všední den na Vaše otázky odpovídám mluveným slovem v podcastech Řešidlo (viz přehrávač na této stránce, nebo jednotlivé epizody v podcastových aplikacích výše).

Pro toho, kdo raději čte, než poslouchá, jsou pak určeny souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné společné sadě jsou k sehnání zde.

Odpovím samozřejmě i Lubošovi a všem, kterých se týká tento problém.

Když děláme vše opačně

Splín je forma smutku, neštěstí.

A neštěstí je negace.

Negace znamená OPAK.

Pojem negativní pochází od slova negativ. A negativ byl celuloidový pásek, který se vkládal do starého aparátu, fotografický film, na kterém realita vyznívala OPAČNĚ. Kde mělo být světlo, tam byla tma. A kde byly tmavé odstíny, tam měly být světlé. Negativní přístup tedy znamená, že se zaměřujeme na OPAČNÉ věci, než na které bychom se zaměřovat měli.

Například: Řešíme prkotiny, na kterých z dlouhodobého pohledu vůbec nezáleží. A těmi nepodstatnými prkotinami jsme schopni zničit si celý den, celou svou přítomnost, celý svůj život.

Proto negativní přístup provází nepříjemný nebo vysloveně nesnesitelný pocit. Negativní rozpoložení nám totiž říká: STOP! Přestaň! Děláš to naopak. Proto je Ti špatně.

Typicky: Do splínu se dostávají lidé unavení každodenní rutinou. Negativní pocit jim říká, aby z toho nudného kolovrátku vystoupili, aby udělali něco JINAK, neočekávaného, neplánovaného, nevšedního. Třeba aby skočili bungee. Když to udělají, okamžitě roztají a začnou se smát.

Nebo lidé, kteří celý den někde sedí, až jsou z toho bez energie, se cítí smutně, nepříjemně, nepatřičně, protože mají jít ven. A pokud celý den naopak chodí, mají si sednout. Pokud celý den tráví v zimě, mají jít do horka. A pokud jsou celý den v horku, mají jít do zimy. Nebo ať jsou celý den kdekoli, mají jít do sauny. Střídat dusno a chlad. To je pro organismus zdravé. Rozproudí se krev. A s krví se rozproudí život. Ano, tohle dělá se splínem změna. Změna je život.

Co začít dělat opačně

Pocity nás jen učí, že co děláme, tak se cítíme. Zůstáváme-li v negativním prostředí, nemůžeme se...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům