Neumíte si něco takového představit?
Zavolat na číslo svého ex-partnera a PODĚKOVAT mu za to, že odešel?
Nebo dokonce, že by Váš příští partner PODĚKOVAL tomu, kdo Vás opustil?
Sužuje Vás v tuto chvíli pouze bolest z rozchodu a přání, aby ten, kdo odešel, se vrátil? Myslíte, že jen tehdy jste schopni PODĚKOVAT (Děkuji, že jsi zpátky)?
Když jsem vytvářel vánoční SNÁŘ, řešil jsem souběžně mnoho případů splínů, úzkostí, ba frustrací lidí, kteří bez přítomnosti ex-partnera neviděli důvod žít, ba že by se někdy mohli ještě na něco těšit. Propadli do citové jámy (viz kniha JáMy spřízněných duší), přesvědčeni, že ten, kdo odešel, je TEN JEDINÝ, koho kdy mohou milovat, ba kdo kdy je může milovat.
Od nedělního živého vysílání na téma Co dělat, když milujeme člověka, který odešel zodpovídám nesčetně dotazů, které mají podobu například toho, co mi napsala Olga: „Petře, nemám chuť žít. Všechno, co jsem uměla a byla schopna dát, jsem dala člověku, který mě právě opustil. Jak mohu ještě věřit nějakým vztahům, když ani všechno, co jsem do tohoto vztahu dala, nakonec nestačilo k tomu, abych si vztah udržela?“
Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přímý přehrávač či proklik do aplikací výše). Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i Olze, respektive všem dalším tazatelům, které trápí podobný problém.
Kde končí Tvoje moc
Prosím, nikdy nehledejte přílišnou souvislost mezi tím, co všechno jste pro vztah udělali, a jak se následně zachoval ten druhý. Ačkoli jsme jako děti byli vychováni metodou příčin a následků, tedy “Když budeš poslouchat, dostaneš odměnu”, ve skutečnosti mezi naším jednáním a jednáním někoho druhého není valná vazba. Ostatně, poznali jsme to už jako děti – jestliže jsme byli hodní a odměna přesto nepřicházela. Nebo dokonce: Když jsme byli hodní na lidi, kteří se nám poté vysmívali, okopávali nás, šikanovali nás.
A proto naše jednání a následné jednání druhých lidí jsou principiálně dvě oddělené entity, které navzájem nemají nic společného: Co jste pro vztah udělali Vy, vypovídá především o tom, JACÍ JSTE VY. Jak se zachoval ten druhý, vypovídá především o tom, JAKÝ JE ON.
Z toho plyne, kam sahá Vaše moc a kam už ne. Když se někdo ROZHODNE odejít, nezabráníte mu v tom; neodejde jedině tehdy, pokud ON změní své rozhodnutí. Ano, je to o něm.
A stejně to platí o jeho motivaci odejít: ON si důvod, proč odejít, pokud SÁM CHCE, vždycky najde. I kdybyste mu dali tisíc důvodů, proč by měl zůstat, potažmo tisíc argumentů, co všechno jste pro něj kdy udělali, ON přesto použije jako důvod k odchodu tu jednu jedinou věc, kterou jste pro něj neudělali. Anebo jednu jedinou věc, kterou pro něj udělal či udělá někdo jiný. Anebo Vám důvod ani nesdělí, protože ON nechce.
To znamená: Celý příběh odchodu člověka není primárně o Vás, ale primárně O NĚM. O tom, co ON chce, pro co se ON rozhodne, co si ON vybere. A to včetně toho, jak Vás vidí: Když se budete DŮSLEDNĚ starat o děti, on Vám vytkne, že se JENOM staráte o děti. Když se NEBUDETE důsledně starat o děti, on Vám vytkne, že se NEDOSTATEČNĚ staráte o děti. Moc, nebo málo – to vždy určuje ON. Je to o jeho vnímání světa, respektive o jeho chtění, zda Vám vůbec něco vyčíst chce.
Je jedno, co uděláš
Když se budete “HODNĚ” zajímat o to, jak se Váš partner má, jemu to může vadit úplně stejně, jako když se “VŮBEC” nebudete zajímat o to, jak se má.
Když se budete “AŽ PŘÍLIŠ” hezky oblékat, pro něj to může být důvod k žárlivosti, stalkování, ponižování, urážkám, posměškům, “komu se jako chcete na ulici líbit”, a třeba i k psychickému teroru, paradoxně úplně stejně, jako když se naopak nebudete “PŘÍLIŠ” hezky oblékat, a tehdy Vás bude deptat, že se za Vás “na ulici stydí”.
Když, Olgo, BUDETE doma uklízet, vařit, prát a žehlit, můžete být pro muže, který na Vás chce najít chybu, “domácí puťka, která se točí akorát kolem plotny a vůbec není do světa”, a když naopak doma NEBUDETE uklízet, vařit, prát ani žehlit, můžete být pro muže, který na Vás potřebuje najít nedostatek, “až moc do světa”, “rajda, která doma nic nedělá”.
A proto zdůrazňuji, že je v zásadě úplně jedno, jak se budete, nebo nebudete chovat. Kdo chce psa bít, ten si totiž hůl vždycky najde. Je to O JEHO ROZHODNUTÍ vidět Vás v konkrétním světle. Když se ON rozhodne, že si Vás nebude vážit, nebude na Vás vidět nic, co by pro něj mělo hodnotu, a vážit si Vás nebude, i když doma budete dělat stojky a snažit se sebevíc.
Já vím, že takové naložení s milujícím člověkem je bolestivé. Ale – když se nad tím trochu víc zamyslíme, zjistíme, že ono nás to bolí vlastně jenom tehdy, když PŘEDPOKLÁDÁME, že svým vlastním jednáním OVLIVNÍME to, jestli nás druhý má rád. Že když pro něj budeme dělat víc, on nás bude mít rád víc. Ale to je omyl, lep, na který jsme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům