Je zbytečné ptát se, jak se cítíte, když posloucháte lež a znáte pravdu.
Proto se zeptám jinak: Jak se v té chvíli zachováte?
Oboříte se na člověka, vytknete mu to, co víte?
Nebo mlčky čekáte, kam až je ochoten zajít?
Věnujete mu dál čas, snažíte se přijít na to PROČ je neupřímný, proč zrovna k Vám, proč si podle něj nezasloužíte slyšet pravdu, zda Vám lže jen v jedné věci, nebo tím odhaluje svůj charakter?
V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, v jakých emocionálních propastech a bolestných prozřeních se může milující člověk ocitnout, pokud v někoho věří a prožije kruté vystřízlivění. Jak se s tím vyrovnat, jak to překonat, jak nepřijít o sebevědomí, jak v krajním případě lháře a jeho životní příběh pojmout a pochopit. (Konečně výhradně lhaním se zabývá Karma lhářů.)
Mezi nesčetnými dotazy na toto téma vyberu třeba ten Táni: „Petře, jak byste reagoval na falešného člověka? V mém případě je to složitější proto, že čelím falši uvnitř rodiny. Jeden její člen se ke mně chová jinak než před ostatními. Ke mně je o samotě toxický, zatímco ostatní si jeho údajně dobré srdce nemohou vynachválit. Mám mu říct, že se mi jeho neupřímné jednání nelíbí, nebo mám předstírat, že se nic neděje? Mám mu odpustit to, jak se chová zrovna ke mně, a dál se s ním v rámci rodiny s předstíraným úsměvem na tváři vídat, i když to pokaždé ve mně vře?“
- Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (můžete si ho pustit přímo, přehrávač je na této stránce; nebo v podcastových aplikacích, do kterých se prokliknete výše).
- Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy můžete mít samostatně, anebo ve zvýhodněné sadě zde.
Proč nevadí, když upřímnost bolí
Jak bych zareagoval na falešného člověka? Předně, nejsem nejvhodnější adresát pro takové dotazy. Mou odpověď totiž ovlivňuje fakt, že mi je už 47 let. S každým novým dnem si uvědomuji střední věk a nevyhnutelně se blížící konec. Proto si NEOBYČEJNĚ VÁŽÍM ČASU. A z toho důvodů stále více rozlišuji, kdo za můj čas stojí, a kdo ne.
Aby bylo jasno: Já falešné, neupřímné ani toxické lidi neodsuzuji. Přesněji, nezabývám se jimi. Respektuji, že se rozhodli být falešní, neupřímní, toxičtí, a nezajímá mě proč, nezdržuji se jimi. A to právě kvůli hodnotě mého času. Tito lidé pro mě de facto neexistují. V mém vnímání světa existují mnohem DŮLEŽITĚJŠÍ LIDÉ. A to jsou právě ti ke mně upřímní.
Dodám: I když jsou BOLESTNĚ upřímní. To je důležité.
Někdo totiž vyžaduje, aby k němu druzí byli upřímní. ALE! Vyžaduje to pouze do chvíle, než k němu druzí opravdu upřímní jsou. Pak o upřímnost přestane stát. Raději by slyšel pochlebování či milosrdné lži. Já ne. Já si naopak velmi vážím lidí, kteří mi dokážou říct do očí svůj názor, i když vidí nebo dokonce vědí, že se s ním neztotožňuji.
Proč jsem za takovou BOLESTNOU upřímnost rád? Protože jedině tak VÍM, že si ti lidé přede mnou na nic nehrají, že se přede mnou nepřetvařují, že mohu stoprocentně věřit tomu, co říkají, a že si to skutečně myslí. Proto si definitivně vážím i lidí, kteří se mnou otevřeně nesouhlasí. Protože je mi jasné, na čem u nich jsem. Zatímco u falešných lidí to nevím. Zbytečně pak věnuji čas a energii někomu, kdo mě třeba za zády pomlouvá, respektive vůbec si mého času a energie neváží. Ale do očí mi to neřekne. Proto vyžaduji upřímnost. Ale současně jsem rád, když přijdu na to, že ke mně byl někdo falešný. Jsem za takové (byť někdy šokující) zjištění VDĚČNÝ a NETRÁPÍM se. A vysvětlím proč.
Proč bychom měli být rádi za faleš
Kolem každého z nás je obrovské množství lidí. A my máme omezené možnosti. Nemáme čas a energii, abychom se věnovali všem. Tudíž: Potřebujeme se ve svém okolí zorientovat, poznat, kdo za náš čas a naši energii opravdu stojí. Není nic horšího než zjistit, že jsme svůj čas a energii věnovali lidem nesprávným,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům