Měli jste partnera, který se na počátku vztahu choval andělsky?
Po čase se však změnil, z anděla se stal naopak ďábel?
Propadáte, vedle bolesti, pochybnostem, zda jste jeho proměnu něčím nezavinili – neumíte si jinak vysvětlit, že by se K VÁM najednou začal chovat strašně?
Prosím, než začnete sami v sobě hledat chybu a poškozovat se, zadržte ještě. Zvažte to, co Vám nyní vysvětlím.
Nechtěná proměna
V mé knize Protože, kde se zabývám vysvětlením toxického chování lidí ve vztahu, zdůrazňuji, že proměna anděla v ďábla má z pohledu psychologie dvě varianty: chtěnou a nechtěnou. Ta chtěná vlastně ani není proměnou. Protějšek ve skutečnosti nikdy andělem nebyl, jen takové jednání předstíral, aby se nám dostal více pod kůži, abychom se do něj zamilovali, otevřeli se mu, důvěřovali mu a on naší důvěru mohl zneužít. Takovému případu se říká manipulátor – posune nás tam, kde nás chce mít a kde jsme bezbranní vůči jeho toxickému chování – jestliže jsme se totiž do něj už zamilovali, nechceme o něj přijít a umožňujeme mu, aby se k nám choval ještě hůř. Právě toho chtěl dosáhnout.
Pak je tady ovšem ještě jedna varianta. Vystihuje ji příběh Hedviky: „Petře, můj partner měl toxické dětství. Byl nechtěný a nemilovaný syn, rodiči ignorován. Chytil se špatné party, spadl do drog. Vytáhla jsem ho z toho bahna do rodiny plné lásky. Tu rodinu jsem v té době tvořila jen já a moje dcera; a plná lásky byla přesto, že můj tehdejší manžel, otec dcery, odešel poté, co se dozvěděl, že jsem otěhotněla. Dceru jsem tedy vychovávala sama, visím na ní, ona na mně. Táta jí po celou dobu chyběl. Když jsem pak potkala tohoto partnera, zaujal mě, choval se k dceři skvěle. Moje úvaha byla: Právě kvůli svému dětství nechce, aby moje dítě trpělo stejně jako on. Říkala jsem si: On je naše spřízněná duše. A proto, i přes jeho minulost, jsem s ním otěhotněla. Bohužel po porodu mého druhého dítěte se jeho chování prudce zhoršilo. Byl zlý na svou nevlastní dceru, na mě, naše společné dítě ignoroval. Stále vyhrožoval odchodem, nakonec i odešel. Bez nás mu prý bude líp, vykřikoval ve dveřích. Bylo to strašné, pro dceru zničující. Aby bylo jasno: Nechci jeho návrat. Jen se, Petře, ptám proč. Proč se tak proměnil? Nic jsme mu neprovedli.“
- Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
- Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.
Zdrcující síla zrcadlení
Hedvika se ptá: Proč se tak proměnil?
Nebyl-li manipulátorem, tudíž o proměnu ani nestál, odpovědí může být zrcadlení.
Tento psychologický fenomén, založený na principu opaku, nejlépe pochopíme u zrcadla. Stoupněme si před něj a zvedněme pravou ruku. Co vidíme? Odraz ve skle zvedne LEVOU ruku. Jinými slovy: Vidíme jednak OPAK reality a jednak SAMI SEBE v tom DRUHÉM.
Zrcadlení zkrátka způsobuje, že člověk někdy vidí na druhém právě to, co sám NEMÁ, co sám nikdy NEMĚL nebo čeho NENÍ SCHOPEN. A nejen to. Uvědomuje si, že kdyby nestál před takovým zrcadlem, špatné pocity BY NEMĚL.
Uvedu to na Hedvičině příkladu: Její partner viděl na její dceři od první chvíle to, co sám nikdy NEMĚL – láskyplné dětství. A současně na Hedvice od první chvíle viděl to, co sám NEDOKÁZAL a zřejmě stále NEDOKÁŽE – vyrovnat se s těžkostmi, které není možné ovlivnit.
Vezměme si to osobu po osobě:
- Hedvika se VYROVNALA s tím, že ji v nejtěžší chvíli opustil manžel, otec její dcery. Zatímco její nový partner se NEDOKÁZAL stejně dobře vyrovnat s tím, že i jeho fakticky opustili jeho nejbližší lidé, na které spoléhal – rodiče.
- Hedvika NESPADLA do drog nebo jiných útěkových závislostí, ani její dcera, ačkoli obě k tomu mohly mít stejný důvod a příležitost – obě mohly stejně jako ten muž v nejkřehčí chvíli rezignovat na život a na jakékoli konstruktivní řešení. Zatímco on do drog spadl.
Právě tohle mohla být jeho prvotní myšlenka, když se všichni poznali a on zažil zrcadlení: Viděl SILNOU ženu a ŠŤASTNÉ dítě. Tedy: lidi SILNĚJŠÍ a ŠŤASTNĚJŠÍ, než je on sám. Oběma tak mohl svým způsobem ZÁVIDĚT. Jenže závist není jenom negativní emoce. Závist někdy funguje pozitivně, motivačně, konstruktivně – dokáže přimět závidějící osobu držet se lidí, kterým závidí. A to proto, že tak může načerpat trochu té jejich síly, uzmout trochu toho jejich šťastného života, stát se součástí síly a šťastné. Konečně! Poprvé!
A tak se mohlo stát, že si tento muž vážil příležitosti být vedle silné ženy a šťastného dítěte, podílet se na jejich radosti a za odměnu se sám cítit silněji, šťastněji, milovaněji, bezpečněji, prostě lépe. Ocitl se v prostředí lásky. Konečně zažíval to, co s vlastními rodiči a možná ani s nikým jiným nikdy ne. A nepochybně chtěl v takovém prostředí ZŮSTAT.
Proč dojde k negativní proměně
Jak víte z mé knihy JáMy spřízněných duší, věnované zklamáním z lidí, které jsme považovali za spřízněnou duši, v tomto bodě musím svou úvahu rozdělit. Nevidím totiž pánovi do hlavy. Tudíž nevím, jestli Hedvičinu dceru od začátku upřímně miloval, nebo ne a použil svou přetvářku ve vztahu k ní jen jako most do Hedvičina srdce. Ve druhém případě, pokud muž ví, že ženě na jejím dítěti záleží a že velmi sleduje, zda si muž s dcerou rozumí, může totiž muž přemýšlet takto: Když naoko přijmu její dítě, ona si řekne: Tomu mohu věřit, a tak se mu mohu otevřít.
Ať to bylo tak, či onak, Hedvika si řekla: To je chlap, jakého jsem nikdy neměla. On přijal i cizí dítě, zatímco můj manžel nepřijal ani své vlastní. Z toho plyne, že tomuto chlapovi mohu věřit. S ním mohu mít bez okolků i své druhé dítě. On je totiž zjevně rodinný typ.
Jenže když ono druhé dítě přišlo na svět, všechno se změnilo. Z anděla se stal ďábel. A pokud pominu variantu, že šlo o jeho zlý úmysl, zbývá mi už jen jedna možnost: jeho nechtěná proměna například způsobená tím, že se změnila jeho pozice. A s tím se vystupňoval problém zvaný zrcadlení, respektive na povrch vypluly skutečné...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům