Zažíváte osamělost uvnitř vztahu?
Trvá už dlouho? Ba dokonce trvá tak dlouho, že už k ní začínáte být apatičtí? To, co Vás dříve velmi bolelo, se stalo víceméně běžným, normálním, zvládnutelným?
Že nevíte, co je osamělost uvnitř vztahu? To znamená snažit se o vztah, ale sám. Dělat stále první vstřícný krok a zjišťovat, že nikam nevede. Bolí to, zpočátku strašně. Ale člověk si dokáže zvyknout na všechno. I na nezájem člověka, kterého miluje. Až i k němu začne být bez zájmu.
V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, jaké “zázraky” se v takové chvíli dějí. Jak právě tehdy můžeme potkat lidi, kteří naše ledové srdce změní. O jednom z karmických případů promluvím také dnes. Inspirovala mě k tomu svou otázkou Zdenka: „Petře, mám manžela, který mě po letech začal přehlížet. Zpočátku mě to bolelo, časem jsem ale otupěla a rezignovala. Udělala jsem kříž nad ním, nad vztahy obecně. To znamená, že jsem zůstala v manželství, které ale fakticky nefunguje a každý v něm žijeme tak nějak sám. Zvykli jsme si. Jenže nedávno se stalo něco velmi divného. Potkala jsem totiž jednoho starého kamaráda a nevím, co se stalo, najednou jsme si báječně rozuměli a byli spolu šťastni. Zářila jsem já, zářil on. Svěřil se mi, že je ženatý, ale zabíjí ho stereotyp a přemýšlí, že ze vztahu odejde. Myslela jsem, že spolu budeme. Ale on se po setkání odpojil. Pak mi jen napsal, že upevnil svůj vztah k ženě a jsou šťastní. Jak je to možné?“
- Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
- Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.
Setkání necitlivých/přecitlivělých duší
Zdenka popisuje typické psychospirituální setkání – důležitý psychologický fenomén, ke kterému dochází v souvislosti s apatií, necitlivostí v partnerském životě.
Abyste si to uměli představit: Lhostejnost partnera samozřejmě bolí. Ale jen zpočátku. Bolí, protože nechápete, proč Vás partner najednou ignoruje, přehlíží. Trápí se tím, snažíte se ho změnit, motivovat, snad i prosit. Nepomáhá to a Vy se trápí stále víc, čím jste tak prašiví. Zkoumáte se v zrcadle, hledáte na sobě chyby, a pak je i najdete – například vrásky. Uvědomíte si, že stárnete, že ztrácíte atraktivitu, ale taky že to neumíte ovlivnit. A tak přes počáteční trápení postupně propadáte do beznaděje. Ta se projevuje zjištěním, že nemá cenu to řešit, že to nezměníte; přičemž proces končí rezignací. Smíříte se s tím, že nemá cenu ani odcházet ze vztahu, protože “i pro všechny ostatní už budete staří”, dokonce jste každý den “pořád starší”, takže pokud nejste dost dobří pro jednoho, nebudete dost dobří pro nikoho – takto uvažujete.
Jenže to je pouhý klam.
To, že Vás po dlouhém vztahu ignoruje jeden člověk, neznamená, že Vás bude ignorovat každý člověk.
Zejména pak ne člověk, který prochází stejným procesem co Vy. Necitlivostí. Přesněji: ZDÁNLIVOU necitlivostí.
Zdánlivou zdůrazňuji proto, že takový člověk jako Vy sice ztratil citlivost vůči čemukoli ve svém vztahu, ale to neznamená, že by ztratil citlivost i vůči vnějším podnětům. Naopak, čím apatičtější je ke svému vztahu, tím citlivější je k jakémukoli náznaku jiného vztahu.
Dám příměr: Maže-li Vám partner denně chleba stále stejnou pomazánkou, po čase ji už nemůžete ani cítit. Nevnímáte už její vůni ani chuť. Možná se zpočátku trápíte, snažíte se přimět svého partnera ke změně, ale pokud nereaguje na Vaše připomínky, propadáte beznaději, nakonec rezignujete. Sice vstáváte ke snídani, ale tam již jíte strojově, ona stále stejná konzistence a obsah pomazánky Vás nevzrušují. Ovšem to neznamená, že byste...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům