Konec každého roku je pro mě nejtěžším obdobím. Není dne, aby mi nepřišla zpráva: Chci se zabít. Ve smyslu: Tak co s tím uděláte?
Kdo četl mou autobiografii DESET, ví, že jsem na takové rozpoložení citlivý. Když mi bylo dvacet, sám jsem stál před tímto rozhodnutím a možná bych ho i uskutečnil, kdyby ve správné chvíli nebyl na stejném místě jako já zcela neznámý člověk – a kdyby se mnou nezačal mluvit.
Ve svéautobiografii jsem tento celistvý příběh uváděl proto, aby si čtenáři uvědomili, že každý problém má řešení, a to i tehdy, když ho nevidíme (zejména ve svém negativním zahledění). Že někdy stačí málo, aby se jeden banální problém stal fatálním. A jak důležité je komunikovat.
Proto jsem založil uzavřenou skupinu, aby lidé měli kde sdílet a zároveň pochopili, že jeden druhému mohou ohromně pomoci – už svou přítomností, podporou, “protiproblémem” (Tebe trápí to, mě zase tohle). Jako mně ten cizí člověk tehdy na mostě.
Někteří lidé si však můj příběh vyložili opačně. Myslí si, že selhávají, když nedokážou s někým v úzkostech mluvit tak, aby mu to pomohlo. Nebo si dokonce kladou za vinu, když nezabrání své milované osobě v hořkém rozhodnutí. Jako strojvedoucí, který nestihne zastavit vlak a přejede člověka na kolejích. Má trauma, ačkoli nikdo nemůže všechno.
Denně čelím v průměru 350 příběhům, ve kterých vůbec nezáleží na mně. Vím, že záleží na čtenáři nebo posluchači, zda především mé vysvětlení nebo doporučení bude chtít vnímat, zda mi uvěří, zda se pokusí, zda vytrvá. To je příliš mnoho ALE, která nejsou v mé moci. Vždy si však vzpomenu na toho pejskaře na mostě, který byl při pohledu na mě ve stejné situaci. Ten, kdo si objednal mou knihu Sami, se k tomu mému nejdůležitějšímu životnímu příběhu v čase vrátí. A pochopí, co ještě může ovlivnit, a co už ne.
A týká se to také Karolíny, která mi poslala tento problém: „Petře, oběsil se mi přítel. Byl to alkoholik a dělal mi ze života peklo. Jenže měl i dobré stránky. A já si pořád vyčítám, že jsem jeho pití a tomuto způsobu vyřešení jeho problémů nedokázala zabránit. I jeho rodiče mě obviňují. Přitom právě oni, notoričtí alkoholici, měli na jeho psychických potížích hlavní podíl už od dětství…“
- Děkuji za všechny otázky, které mi posíláte. Mé odpovědi můžete poslouchat v podcastovém pořadu Řešidlo (viz výše přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací).
- Pokud raději čtete, mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 tvoří přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy ve společné zvýhodněné sadě jsou zde.
Váš problém
Kdekdo má trauma jako Karolína – vyčítá si, že nedokázal takovému konci zabránit. My si však předně musíme vysvětlit, PROČ si to takový člověk vyčítá a ZDA si to vyčítá správně.
PROČ – snadná odpověď. Jestliže vidíte, jak se milovaný člověk trápí, zatímco Vy byste na jeho místě jeho problém minimálně řešili, přirozeně také Vás trápí, jestliže řešení schopen není. Jde o problém zvaný projekce, který se projeví nejčastěji tak, že NECHÁPETE, jak mohl někdo zvolit takové “řešení”, sebevraždu. Nechápete to, protože Vy byste to na jeho místě neudělali. A tohle je dáno tím, že Vy byste jeho problém uměli vyřešit konstruktivně. Například, pokud pil, byste si sami sebe na jeho místě uměli představit na léčení. Nebo že by se Vám či komukoli jinému svěřil – protože VY BYSTE PRÁVĚ TO NA JEHO MÍSTĚ UDĚLALI.
Jenže v tom bodě děláte chybu. Snažíte se totiž soudit druhé podle sebe. Ale to nemůžete. Vy nejste oni. A oni nejsou Vy.
A tím se od Vašeho zbytečného problému dostáváme k jejich skutečnému problému.
Jeho problém
Mnoho lidí si zpětně myslí, že mohlo v konkrétním případě tragédii jiného člověka zabránit. Na silnici si to vyčítají typickými slovy: Kdybych jel pomaleji, rychleji, kdybych vyjel dřív, později… nestřetli bychom se. Ale tím se přehlíží skutečná podstata problému.
Dejme tomu, že by Karolína přišla domů dřív, partnera objevila včas, odřízla, a tudíž on ještě dýchal. Já se ale ptám: Co by to SKUTEČNĚ VYŘEŠILO? Možná by ho to zachránilo jenom pro tu chvíli, ale on by tudíž svůj čin DOKONAL JINDY, a to hlavně kvůli tomu JEDINÉMU SKUTEČNÉMU DŮVODU, z jakého lidé páchají zoufalé sebevraždy: už NEVIDÍ JINÉ řešení svých problémů.
A tím jsme u skutečného úskalí těchto lidí.
Mezi devíti mými knihami jsou tři, které se zabývají vyrovnáním se s minulostí – 100 nejkratších cest k Tobě (vyrovnání se s rozchodem), Protože (vyrovnání se s toxickým rozchodem), Čtyři prány štěstí (vyrovnání se se zraněným vnitřním dítětem). V nich zdůrazňuji, že to, že někdo nevidí řešení svého problému, ještě neznamená, že žádné řešení neexistuje. Jenom to zpravidla znamená, že se člověk s tak negativním výhledem o žádné konstruktivní řešení nezajímá, neptá se druhých, anebo když se druhým svěří, tak je neposlouchá anebo jejich nabízenému řešení nevěří. A právě to je rozhodující slovo: NEVĚŘÍ. Jestliže člověk přestane věřit jakémukoli konstruktivnímu řešení svého problému, tak pro něj už žádné neexistuje. Pro něj, podtrhuji.
A je úplně jedno, že objektivně takové řešení, a často i jednoduché, existuje!
Co může ovlivnit on a co Ty
Proto se lidem s psychickými problémy doporučují odborné konzultace. Aby viděli, že:
- Jejich problém má mnoho dalších lidí a NEJSOU V TOM SAMI.
- Mnoho jiných lidí už...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům