Zima je v přírodě obdobím odpočinku, ba spánku. U člověka se zejména závěr roku stal nejhektičtější a nejstresovější fází.
Paradox? Ne, jen další důkaz, jak moc se člověk odpojuje od přírody – jak moc ignoruje biorytmy a vede si svůj vlastní, komerční směr, který ho vyčerpává v době, kdy by měl sám sebe dobíjet.
Jeho škoda, řekne někdo. Já ten výraz zpřesním: Jeho poškození.
Padáte na ústa mezi prací, obvyklými starostmi, navíc ještě pečením, přípravami, sháněním vánočních dárků nebo jinými druhy úzkostí a tlaků? Prosím, zvažte pět následujících nastavení, které Vám v tomto náročném období pomohou.
Jak přemýšlet
V Sadě sebeřízení můžete nalézt nové vydání magazínu Emoce versus rozum: Cestou intuice, zaměřené na zesílení svých předností, a to hlavně v době, kdy na nás dopadá stres nebo dokonce deprese. Kdy něco zvenčí negativně ovlivňuje naše emoce, a tyto negativní emoce nad námi přebírají vládu.
Přirovnávám to k lodi, která pluje mořem. Ačkoli totiž lodě, podobně jako lidé, klesají ke dnu, na vině není voda jako taková. Lodě se nepotápějí vinou vody, která je kolem nich, ale vinou vody, která pronikne do nich. Ba – ještě přesněji – vinou neodčerpání té vody, která pronikne dovnitř. Někdy totiž ani člověk nemůže ovlivnit negativní energii, která pronikne do něj (stačí zlé slovo, odsouzení, pomluvení, jiná forma ublížení); může však tuto negativní energii kompenzovat. A o tom jeSada sebeřízení pro ty, kdo na sobě chtějí přes svátky zapracovat.
Stojí na třech principech:
Vědro
Co dělají vodáci, když do jejich kánoe začne natékat voda?
Ano, vezmou vědro a začnou tu nežádoucí vodu nabírat a vylévat.
V psychologii se tomu říká kompenzace negativní energie.
Záplata
Jenže pouze odčerpání zatěžující a ke dnu stahující energie nemusí pomoci. Ta voda totiž do kánoe může natékat dírou. Může, nemusí. A tak je dobré přemýšlet, KUDY se voda do lodi dostává.
Pokud dírou, pak je efektivnější zalepit díru, než jen ustavičně vybírat vodu, která do lodi plynule dále natéká. Proto také v Sadě sebeřízení považuji za důležité řešit především příčinu problému, nejen až následek. Řešit (v případě například pochybnosti, žárlivosti, úzkosti, nedostatečného sebevědomí a dalších typů strachu) nejen to, ČEHO se člověk bojí, ale hlavně PROČ se vůbec bojí – proč nemá odvahu problému čelit, kdo ho kdy zpochybnil, proč v sebe nevěří, zkrátka co potřebuje ve své minulosti opravit. Odstraní-li se totiž příčina, automaticky zmizí i následek.
Vysušení
Proto konec roku, v rozporu s komerčními trendy a předvánočními shony, zaměřuji ve své tvorbě hlavně na vnitřní zklidnění. Věnoval jsem tomu i nedělní živé vysílání Jak ustát falešné lidi.
Také v něm jsem vysvětlil, že vnitřní klid není o nalezení nějakého zeměpisného místa, kde není žádný shon, problém či stresující prostředí, protože takové se v současném světě asi nenajde, ale naopak je o dovednosti člověka být uprostřed všeho stresu, a přesto s mírem v srdci.
Ano, tu uklidňující zahradu nemusíme hledat venku, ale můžeme si ji vytvořit přímo v sobě. Způsobem svého přemýšlení.
Že to zní až příliš vznešeně? Dovolte mi, prosím, pro začátek zmínit alespoň pět jednoduchých technik, které zvládne každý z nás, a to nejen v předvánočním období, ale i po něm:
1. Opusť na chvíli civilizaci a napoj se na přírodu
Sada sebeřízení je o zvláštních zdrojích energie a síly, z nichž mnohé nestojí ani korunu. Stačí se jim dostatečně dlouho věnovat, respektive vůbec je objevit. Jedním z hlavních je příroda.
V lese sice není wi-fi, přesto tam lidé nacházejí kvalitní připojení. Ne k internetu, ale k sobě. Stačí mnohdy výlet do parku, posezení u rybníka, zavření očí na zahradě a soustředěný poslech. Platí to o každém ročním období, dokonce i o zimním, kdy se synchronizujeme s přírodou – odpočívající, regenerující. Ostatně, o tom je také posílení naší vlastní vnitřní intuice.
Jakýkoli způsob osvěžení vazby k přírodě úžasně odměňuje mysl a připomíná nám, že nejvíce stresu si vytváříme sami ve své mysli a těle. Několikaminutový pobyt v čisté harmonii, a náš pohled získá úplně jinou perspektivu. Je to hlavně proto, že příroda se nepere se životem a neladí s trivialitami spojenými s materiálním světem.
2. Noř se do tady a teď
Existuje-li důvod, proč nemůžeme opustit ani svůj byt, můžeme se odpojit od stresu také mezi čtyřmi zdmi. Stačí změnit předmět soustředění. Uvolníme nejen mysl, ale i tělo, jež vinou chronických úzkostí a silného stresu přechází do fyzických reakcí v podobě mělkého spánku, bolestí hlavy, nechutenství a možná i vážných problémů, které většinou začínají naším sklonem “žít v jiném čase a místě” než tady a teď. Trápit se tím, co bylo, a bát se toho, co bude.
Sledujme děti. Naberme pouze to, co je teď. Klidně si to v tichosti slovy popisujme.
Projíždí kolem červené auto. K holubovi na střeše přisedá druhý. Nadechuji se, vydechuji.
Pokud myšlenky nekontrolujeme, kontrolují myšlenky nás. Rozum sám může neřízeně těkat v negativních domněnkách, probírat se problémy, které považujeme za důležité, a pokračovat ve směru obav, které máme. Říká se tomu zákon myšlenkové přitažlivosti.
Kdykoli nevíme, na co se zaměřit, pomůže koncentrace na to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům