Uděláš něco, o čem víš, že by to druhého bolelo, kdyby se to dozvěděl. Víš, že riskuješ. Ale přece to uděláš, protože věříš, že to utajíš.
Neutajíš. A druhý odejde.
Najednou Ti chybí a Ty si uvědomuješ, že byla chyba to dělat.
Možná proto, že teprve teď vidíš, JAK MOC to druhého srazilo. Možná proto, že teprve teď chápeš, že takovou věc neutajíš.
Každopádně ten druhý se už nehodlá vrátit.
Co teď? Jak žít s pocitem viny, s pocitem ztráty možná spřízněné duše, třeba až do konce svých dnů, kdo ví?
Modelový mustr, který znáte i z mé knihy JáMy spřízněných duší, popisující nejen co dělat, abychom spřízněnou duši získali, ale také poté neztratili. A když ji vlastní hloupostí ztratíme, co dělat, abychom ji vrátili zpátky. (Více o knize je zde.)
Stále více Vašich dotazů je spojeno s touto problematikou. Vyberu například ten Kamilův: „Petře, zrovna čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší – část o tom, jestli je možné změnit druhého člověka, a tolik si přeji, abyste se ve svém závěru mýlil. Proč si to vroucně přeji? Podvedl jsem totiž svou dívku a chtěl bych ji vrátit zpátky. Tu, která mi věřila. Chtěl bych, aby byla jako na začátku – aby všechno mezi námi bylo jako na začátku. Proč jste přesvědčen, že to NEJDE?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz prokliky do aplikací výše). Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte stejnojmenné knihy s přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí za poslední dobu.
Proč to nejde
Běžte, prosím, k jakémukoli potoku. Pokuste se dvakrát po sobě nabrat do dlaně tutéž vodu. Nebo čekejte, dokud se tok neobrátí a nepoteče pro změnu zdola nahoru, tedy z údolí k vrcholkům hor, zpátky k prameni. Ještě se ptáte, proč to nejde?
Nebo se podívejte na své hodinky. Myslíte, že si to čas někdy rozmyslí, otočí svůj chod a rozeběhne se zpátky do minulosti? Hypnotizujte své ručičky. Ptáte se, proč je mechanici nesestrojili tak, aby se točily od konce k začátku?
Povím Vám, proč tomu tak je. Protože TO JE ŽIVOT.
Nemá smysl snažit se cokoli vracet zpět nebo alespoň zastavit, protože je to proti životu; život postupuje směrem vpřed.
Ani člověk se nemůže časem stát svojí původní verzí. Důvodem je v tom, že nepřetržitě sbírá zkušenosti, a ty ho mění. Nelze změnit tento fakt, ani změnit čas. Tak je to dané. Vy sice můžete do svého přítomného života vrátit tutéž osobu z minulosti, tedy osobu stejného jména a víceméně stejné tváře, byť i ta stárne, ale není možné vrátit zpět její zkušenosti a její emoce. To znamená: Její zkušenosti i její emoce už budou jiné.
Jednoduše nelze být se stejným člověkem postupem času zamilovaný stejně jako na začátku. Lze být ale zamilovaný jinak, rozvíjet vzájemnou zamilovanost a vztah tak, aby to každý den bylo jinak nové. Změně se však nedá postavit; život je prostě změna. A my s tím musíme počítat.
Tekutina v nádobě
Pokud podvedeme člověka a on na to přijde, už nikdy nebude jako dřív. V sobě má totiž cosi, co si můžeme představit jako nádobu, vratkou a křehkou nádobu. V knizeJáMy spřízněných duší jí říkám nádoba důvěry. Její obsah, tekutina zvaná důvěra,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům