Proč litujeme, když nás opustí nevděčný člověk

Dáváte to nejlepší člověku, který Vám opětuje to nejhorší.

Dlouho si kladete otázku: “Proč je ke mně takový? Co dělám špatně? Dávám mu snad málo?” A tak mu dáváte pořád víc. Ale jemu to nestačí. NIKDY mu NIC NESTAČÍ.

A pak začnete od okolí slýchat: “Tak se na něj vykašli. Proč mu pořád posluhuješ?” Ale Vy nemůžete. Nedokážete přestat. Ani si neumíte vysvětlit proč.

Tak se stane, že můžete o sobě začít pochybovat. Sami sebe oslabovat, označovat za hlupáky. Kdyby to pozoroval někdo zvenčí, bude se smíchy plácat do kolen: Takže ten, kdo odevzdává to nejlepší, si o sobě myslí, že je nedostatečný, a ten, kdo vrací to nejhorší, si o sobě myslí, že je nepostradatelný? Nemělo by to být naopak?

I takový odstín osamělosti může trápit dobrosrdečné lidi. I jim jsem proto věnoval část knihy Sami. Lidem, kteří pro zdravý vztah dělají maximum, ale jsou na to v tom vztahu SAMI.

  • Každý všední den mi adresujete okolo 350 dotazů na těžkosti, které prožíváte. Prosím, sledujte můj podcastový pořad Řešidlo (viz prokliky do aplikací výše), kde postupně zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem. A pokud podcasty neposloucháte nebo raději čtete, využít můžete stejnojmenné knihy s přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky.

Dnes z mnoha vyberu tu Jarčinu: „Petře, osud chtěl, aby se mé mamince, která mě od raného dětství psychicky týrala a nakonec mě dospělou uvrhla do dluhů, zhoršil její zdravotní stav natolik, že jsem se o ni musela začít starat. Bohužel, maminka nezačala být vděčná, dál mi nadávala – zůstala taková, jakou jsem odmalička znala. Přišla jsem tím i o partnera, který nepřijal, že každý den po práci zůstávám dlouho do noci zrovna u ní. A nyní jsem přišla i o ni, protože zemřela. Nejspíš mi odpovíte, že to přece není žádná ztráta přijít o nevděčného člověka. Jenže, Petře, proč mám tedy slzy v očích a je mi tolik líto, že už tu není, když mi nic jiného než bolest nedokázala v životě připravit? Jsem divná? Měla bych se léčit, jak mi napřímo napsal bývalý partner?“

Dvě srdce

Ne, Jarko, nejste divná.

To, že se nějakému člověku rozhodnete POMÁHAT nebo se o někoho STARAT, je v první řadě plně o Vás, o Vašem srdci.

Někdy je to dokonce JENOM o Vás, o Vašem srdci, a to tehdy, kdy pro Vás není důležité, jak se k Vám druhý chová.

V souboji Mám to dělat/Nemám vyhraje ne rozum, ale srdce – Vaše osobnost, Vaše Já, a to nad JAKÝMIKOLI jinými a logickými okolnostmi.

A právě proto, když takový, i toxický člověk odejde, Vás to bolí, protože Vy jste svým způsobem skutečně ZTRATILA důležitého člověka. Přišla jste totiž o člověka, který Vám umožňoval, i proti svému osobnímu záměru a vůli, vyrábět SOBĚ DOBRÉ POCITY. Cítit se pro někoho užitečná, platná, nikoli zbytečná.

Ano, díky takovému člověku, kterému můžete DÁVAT, můžete alespoň uplatnit své dobré srdce, své nejvyšší úsilí. Můžete uspokojit svou potřebu být konečně ocenění. Přičemž tato potřeba je někdy bezpodmínečná. To znamená, že dnes věříte, že Vás pochválí. Ale když se tak dnes nestane, pomáháte dál, protože věříte, že se tak stane zítra. A když ne ani zítra, znovu přeostříte své soustředění na další datum, ke kterému se zase s dobrými emocemi a nadějí upnete. A tak to může být donekonečna. To znamená, že Vás, Vaše dobré srdce, nezastaví fakt, že tu vytouženou pochvalu neslyšíte; dobré srdce si dokáže představit jiný dobrý den, navíc Vy svým způsobem dobré pocity i tak máte – ze SEBE.

A není to jen citová záležitost. I rozum ví, že máte vůči tomu člověku čisté svědomí, racionálně si dokážete, že se k jiné osobě umíte chovat lépe než ona k Vám, potažmo že Vy se k ní dovedete chovat stále lépe přesto, že ona k Vám stále hůř.

Jistěže to dlouho současně člověka mrzí. A stejně tak ho trápí, když takový zdroj paradoxně dobrých emocí a možnosti seberealizace odešel. Ale!

Bolest, pak úleva

Ve dvou svých knihách o karmických vztazích (Cítit rozumem, myslet srdcem je o karmě ve vztazích, JáMy spřízněných duší o bolestných prozřeních u lidí, které jsme považovali za spřízněné duše; obě knihy jsou ve zvýhodněné sadě zde) vysvětluji, proč první, co tyto vztahy přinášejí, je pocit zhoršeného života, a druhé, co přinášejí (z dlouhodobého pohledu), je zjištění zlepšeného života. Ostatně, předěl...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům