Když vstupujete do partnerského vztahu, jaký je Váš cíl?
Co je tím světlem, za kterým jdete občasnou tmou neporozumění, sporů, pocitů viny nebo naopak příkoří?
Povím Vám, co je tím světlem pro mě. Třeba Vás inspiruji.
Nejdříve ale vysvětlím, co je hlavním vodítkem – na silnici bychom si to mohli představit jako svodidla, která mě drží v cestě za tím cílem. Tím vodítkem je pro mě čas, moje vůbec nejdůležitější komodita v životě. Nechci ztrácet čas. Ani svůj, ani nikoho jiného. A pokud ctím tento mantinel, pak je přirozené, co je mým cílem.
Přiměl mě k tomu Tomáš, který mi adresoval osobní dotaz: „Petře, čtu Vaši knihu 250 zákonů lásky, kde píšete mimo jiné to, co ve vztahu nechcete zažít – a uvádíte nevěru. Sám ale současně říkáte, že by člověk, než vstoupí do vztahu, měl vědět nejen to, co nechce, ale i co chce, a za tím jít. Co všechno tedy, Petře, CHCETE VY?“
- Každý všední den odpovídám na Vaše problémy mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz proklik do různých podcastových aplikací výše). Pokud však raději čtete, než posloucháte, využijte, prosím, stejnojmenné knihy s přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky za poslední dobu.
Udělat, co umím. A když to neumím, nezaclánět
Toto je moje obecná filozofie. Vím, že ve vztahu všechno neovlivním. Ale co ovlivnit mohu, to se ovlivnit snažím. A to i svůj jediný cíl, který mám.
Mým cílem je jedna jediná položka. Ale ta je pro mě takovým světlem, že automaticky určuje všechno to, co potom ve vztahu dělám, ale také z opačné strany vyžaduji.
To jedno jediné, co jako muž ve vztahu chci, je – aby moje partnerka byla šťastná.
Je mi jedno, CO jí dělá šťastnou. TO jí chci dopřát. Právě proto se jí neustále ptám, zajímám se, co ji trápí, těší, po čem sní, čeho se bojí. A dělám všechno pro to, aby byla v pořádku a spokojená.
Ale pozor. Pokud Vám to zní příliš romanticky, zadržte. Velmi rychle Vás posunu do pragmatické roviny. Vysvětlím totiž, proč je to pro mě nejdůležitější ve vztahu.
Tak trochu jiné sobectví
Přirozeným cílem každého z nás je naše vlastní štěstí.
Toho můžeme dosáhnout v zásadě dvěma způsoby.
Tím, který se nabízí nejsnáze, je přirozeně samota, být a zůstat single. Kdo otevře mou knihu Sami, která vysvětluje rozdíl mezi samotou a osamělostí, vzpomene si, že samota má jednu nezměrnou výhodu: O samotě můžeme naprosto VOLNĚ a SVOBODNĚ dělat to, co nám dělá dobře, co nás činí šťastnými, a zdánlivě nikdo nás v tom neomezuje.
Ale to vložené slůvko je klíčové: jen zdánlivě.
A to je současně důvod, proč dříve nebo později zjistíme, že potřebujeme víc než samotu – partnerský, přátelský, pracovní, rodinný, jakýkoli vztah s někým jiným. Já to objasním konkrétně na vztahu partnerském.
Tím, kdo nás totiž ve skutečnosti omezuje v tom, abychom o samotě mohli dělat všechno, co nás činí šťastnými, je ŽIVOT SÁM.
Život jde přirozeně ve vlnách, jednou jsme nahoře a jindy dole. Když jsme dole, je nám blbě. Když je nám blbě, náhle nás nic nedělá šťastnými. Nemáme energii, a přitom bychom ji právě v té chvíli tolik potřebovali. Nemáme ji, protože se v samotě spoléháme jenom sami na sebe. Jsme-li ale ve vztahu, energie se nám může rychle doplnit.
Svým způsobem je to tedy z mé strany sobectví, že chci vztah. Chci totiž, aby – když budu dole – jsem dole dlouho nezůstal. Ale pokud chci mít dobrého partnera, musím také sám být dobrým partnerem. To znamená, že pokud chci mít vztah, pak když je partner dole a je mu blbě, musím mu pomoci.
Pomoci partnerovi znamená inspirovat ho, motivovat ho, povzbuzovat ho, objímat ho, vyslechnout ho, podporovat ho, prostě sdílet s ním. Sdílená těžkost, kterou on prožívá a já mu s její zátěží pomohu, je potom vždy poloviční. A tak se mému partnerovi záhy...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům