Představte si, že se Vám v momentu zboří život jako domeček z karet.
Možná někoho protijedoucího napadne předjíždět v nepřehledné zatáčce, do které z opačné strany, nic netušící, právě vjíždíte Vy.
Možná jdete přes přechod, s pocitem, že na zebře jste v bezpečí, když jeden zamyšlený řidič jaksi přehlédne červenou a nebrzdí.
Možná sedíte na rutinním vyšetření a vůbec nečekáte, že už za minutu budete bílí jako stěna, protože všechno se ústy lékaře, který přichází s výsledky testů, změní.
Komu ze svého okolí byste se, otřeseni, chtěli svěřit jako prvnímu? O kom víte, že by v té chvíli opravdu chtěl stát při Vás?
V knize JáMy spřízněných duší popisuji i případ, který je stejně smutný jako skutečný. Případ člověka, který si právě v této chvíli vyslechl od svého partnera to, co nečekal. Něco, co v šoku slyšeli i mnozí další: “Promiň, ale s někým takhle poznamenaným já být nechci. Mám jenom jeden život. Nechci ho strávit s mrzákem. Drž se, ale tohle je Tvůj problém…”
Toto jsou lidé, které vracím do života. Protože oni zpravidla v první chvíli už ani žít nechtějí. A přitom nechápou, že právě teď je čas ZAČÍT.
Mezi mými čtenáři a posluchači, kteří se na takovém dně drželi mých knih, je i žena, která si přála zůstat v anonymitě. I ona však pochopila, že těžké chvíle nejsou určené jenom k zatracení. Naopak že nám pomáhají prozřít tam, kde máme zaslepené oči. Ostatně, sama to popisuje: „Petře, prosím, nezveřejňujte mé jméno, kdekdo ho zná. Přitom lidé nevědí, že před časem mě přepadla nemoc a vypadalo to se mnou beznadějně. Potřebovala jsem oporu, bohužel partner mi v té chvíli řekl, že je mu to líto, ale že ‘nechce ztratit své nejlepší roky vedle umírající ženy’. Díky Vaší knize Čtyři prány štěstí a její neskutečné poslední části Niscala (o změně myšlení v těžké nemoci) jsem se vrhla do největšího projektu svého života. Kdy jindy než teď, když už žádný další čas nezbývá? napsal jste. A já později pochopila, proč jste to napsal. Ten projekt mě nesmírně naplnil, vložila jsem do něj celou sebe a on mi to vrátil, vrátil mi sebe. Změnil mi totiž život nejen materiálně, ale zdravotně. Ano, on mě uzdravil. A nyní, Petře, když řídím už velkou firmu, mě navštívil můj bývalý partner. Ve dveřích mé kanceláře mi blahopřál k uzdravení, a jestli by se mohl vrátit, že zjistil, že beze mě nemůže žít. Petře, jsem divná, když jsem ho vyhodila?“
- Každý všední den odpovídám na Vaše dotazy mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (výše proklik do aplikací, kde můžete mé podcasty bezplatně odebírat). Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte stejnojmenné knihy, které obsahují přepisy mých nejposlouchanějších doporučení za poslední dobu.
Prozření ve tmě
Život je v mnohém paradoxní a je dobré mu porozumět. Paradox je skryt i v tomto:
Když člověk propadne do naprosté temnoty, může se mu paradoxně stát, že tam prozře. Jakkoli je na životním dně tma, právě tam nejlépe poznáte své okolí. Především lidi, kteří právě v té chvíli nechápou, proč by Vás “měli doprovázet do temnoty”, která přece “není jejich”, která se “jich netýká”!
Jako byste upadli do bažiny, blat, ve kterých se propadáte stále hlouběji, v naději byste napínali paži k tomu člověku, který doposud vždycky stál vedle Vás, a čekali byste, že Vás samozřejmě vytáhne zpátky na pevnou zem, z té “temnoty” zpátky do “světla”.
Anebo,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům