Mlčení má několik odstínů.
Například: Mlčeli jste někdy proto, že iracionalita protějšku byla tak nebetyčná, až Vám brala jakákoli slova?
Nebo mlčeli jste s někým společně proto, že ty energetické okamžiky objetí vydaly za všechna slova?
Anebo mlčeli jste proto, že už jste nevěděli, jak dál – jak jinak vysvětlit člověku, jak moc Vám ubližuje nebo jak moc jste si vědomi vlastního selhání, jak moc Vám je něčeho líto?
Do specifických momentů mlčení je určena i kniha Sami. Do toho mlčení, kdy jsme nedostali odpovědi na své otázky, ocitli jsme se jenom v domněnkách a napadá nás vinit ze všeho pouze sebe.
Mlčení však může být i hojivé. Jedno z takových popisuje Honza: „Petře, měli jsme s partnerkou krizi a dostali jsme od rodičů Vaši knihu Spolu. Nakázali nám, že ji máme číst skutečně spolu, a už to samo nám pomáhá překonat naši izolovanost, obsah pak pochopit vzájemné rozpory. Nejvíc nás spojila část o mlčení, kde píšete: ‘Neexistují podceňovanější lidé než ti, kteří mlčí. Kterým někdo lže do očí, a oni mlčí. Představují tichou sílu. Pozorují víc, než si myslíš. Vědí víc, než řeknou. A přemýšlejí víc, než kdy slovem naznačí. Poslouchají lži, a přitom znají pravdu. Dávej si pozor na takové mlčení člověka. Může vypovídat víc než celé proudy vět.‘ Po této pasáži jsme na sebe pohlédli a začali spolu úplně jinak mluvit, ale i jinak mlčet. Hrajeme třeba Vámi doporučenou hru na hádání myšlenek toho druhého. Baví nás to. A od té doby, pokud mlčíme, tak příjemně, bez vzájemných výčitek. Petře, napadlo nás: Kdy ještě je podle Vás dobré mlčet?“
- Každý všední den reaguji na Vaše dotazy v podcastovém pořadu Řešidlo (výše je přímý proklik do tří aplikací, kde můžete moje podcasty bezplatně stahovat). Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte stejnojmenné knihy. Obsahují přepisy nejposlouchanějších odpovědí za poslední dobu.
Kdy je mlčení zdravé
Odpověď je prostá: Kdykoli je takové mlčení konstruktivnější než slova.
Jinak řečeno: Jestliže emocionálně cítíte, že se Vám právě derou na jazyk slova, která mají schopnost druhému ublížit, je lepší je spolknout a nevyslovit. Tomu se říká konstruktivní mlčení. Tedy mlčení, které staví, tvoří, buduje vztah, ne ho devastuje.
Bouřkový mrak
Patří sem chvíle, kdy je protějšek zjevně v emocích. Kdy možná trpí syndromem bouřkového mraku (viz dnešní článek Proč nás zraňuje ten, kdo tvrdí, jak moc nás miluje.) Vlivem vnitřního přepětí huláká něco, co v jeho momentálním rozpoložení a negativním vnímání představuje “nejlepší proslov jeho života”, bohužel ho už za několik sekund bude mrzet a tak rád by ho vzal zpátky. Jenže to nebude možné. Slovo jednou vyřknuté už nelze vtáhnout zpátky do úst.
Proto je dobré v takovém momentu, kdy jsme hromosvodem bouřkového mraku (obsáhleji se léčením tohoto chronického problému přetížených lidí zabývám v knize JáMy spřízněných duší), zapojit vizualizaci – zatímco na nás druhý neopodstatněně křičí, představit si, jak se už za chvíli bude stydět a trápit. Toto nám pomůže jednak se méně soustředit na jeho štiplavá slova, ale jednak také vcítit se do něj – místo kynoucího hněvu nechat vzkypět spíše lítost. (Co se mu asi dnes v práci stalo?)
Ego
Takové mlčení můžeme obecně využívat k tomu, abychom si v hlavě formulovali jeho osobní omluvu, která ale ve skutečnosti vůči...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům