Zažili jste někdy mentální křeč?
Ne fyzickou ve svalu, ale mentální v hlavě. Že Vás ukrutně bolela hlava z problému, který Vás trápil, ale neuměli jste se té myšlenky na problém pustit. A tak jste sami sobě proti své vůli zvětšovali bolehlav.
Mocí lidského soustředění se zabývám ve dvou magazínech, které tvoří Sadu sebeřízení. Ukazuji, jak získat kontrolu nad svými emocemi dříve, než ji ony získají nad námi. Na Sadu sebeřízení pak přirozeně navazuje samostatné vydání Jak vypnout negativní myšlení.
Zajímá Vás také, proč je největší bojiště zrovna v naší hlavě a jak si můžeme své soustředění uspořádat? Jeden z takových problémů popisuje Tomáš: „Petře, rozešel jsem se s přítelkyní. V klidu jsme se dohodli, že vztah už nemá smysl. Přesto ji s odstupem času nemohu dostat z hlavy. Okolí mi říká: ‘Nemysli na ni.’ Ale já to nedokážu. Jak se nemyslí na trápení?“
- Každý všední den reaguji na Vaše dotazy v podcastovém pořadu Řešidlo (výše je přímý proklik do tří aplikací, kde můžete moje podcasty bezplatně stahovat). Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte stejnojmenné knihy. Obsahují přepisy nejposlouchanějších odpovědí za poslední dobu.
Nač se soustředíš?
V Sadě sebeřízení vysvětluji, že naše energie vždycky koresponduje se směrem našich myšlenek. Na co se soustředíme, to nám buď dává, anebo bere energii. Klíčem k naší dobré či špatné energie je předmět našeho soustředění.
Pokud se soustředíme na něco, co představuje nebo způsobuje naše trápení, pak se přirozeně budeme dál trápit. A je jedno, v jakém smyslu se na předmět svého trápení díváme. Jestliže v negativním smyslu, tedy pokud sami sobě říkáme: NECHCI se trápit, pak tím své mysli jinými slovy říkáme, že se trápíme, tedy že tu je nějaký předmět našeho trápení.
Abychom se přestali trápit, nesmíme myslet na trápení. A nesmíme ani myslet na to, jak nemyslet na trápení. Zkrátka: Trápení pro nás musí přestat existovat. Tedy: Musíme najít opačný předmět soustředění. Za moment to objasním.
Ještě však, vzhledem k Tomášově zkušenosti, podotknu druhý paradox: Pokud nás ještě navíc okolí poučuje “Hele, už by ses neměl trápit”, “Proč se ještě trápíš?”, “My bychom se na Tvém místě už dávno netrápili”, tím víc nám připadá, že selháváme a že se máme trápit – nejen proto, že jsme se rozešli, ale také proto, že se rozchodu neumíme pustit. Tak se trápíme vlastně dvojnásob: tím, co se stalo (rozchod), i tím, co nedokážeme (netrápit se), na rozdíl od druhých.
Nevidět gorilu
Naše energie tedy nesmí v žádném případě směřovat ke trápení. Ani s úkolem NECHCI se trápit.
Je psychologicky prokázáno, že čím víc například dítě upozorňujeme na hrozbu (Pozor na louži, nešlápni do ní), tím spíše do ní dítě šlápne. Louže jako by ho přitahovala. To dělá soustředění, a to i v negativním slova smyslu.
Ostatně, kdykoli chci objasnit, co všechno dokáže lidské soustředění, popisuji případ, který vstoupil do dějin psychologie jako Neviditelná gorila. Kdo z vás četl magazín Emoce versus Rozum, možná si ho vybaví.
Představte si obyčejný basketbalový zápas. Odpovězte, prosím: Myslíte si, že byste si všimli, kdyby během takového zápasu na palubovku vkročila gorila a začala tam driblovat s basketbalovým míčem?
Předpokládám, že mi chcete říct “Ano, samozřejmě”. A přesto se v NBA, americké profesionální soutěži, stalo, že takovou gorilu část publika vůbec neviděla. Přitom ji celé hlediště mělo na očích.
Stalo se to ve chvíli, kdy pořadatel po dohodě s psychology vyhlásil soutěž o velkou cenu. Lidé v obecenstvu měli za úkol počítat, jestli si v příští části zápasu vícekrát po sobě přihrají “černí”, nebo “bílí”. Načež se začalo hrát. V zápalu boje na okraj palubovky vstoupila cirkusová gorila, která si tam začala pohazovat s míčem. Byla nepřehlédnutelná. Ale část publika ji přesto neviděla. Byla to ta...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům