Promiň, odcházím.
Promiň, vlastně nevím, jestli to bylo správně a zda nechci zpátky.
Promiň, chci zpátky.
Promiň, vlastně nevím, jestli to bylo správně a zda nechci odejít.
Cuk tam, cuk zpět. Zažili jste? Nebo zažíváte? Už víte, jaké to je, když protějšek stojí mezi dveřmi a NEVÍ, jestli vejít nebo odejít? Tudíž už víte, jaké to je, když NECHÁPETE, jestli čekat, nebo hledat dál?
I proto jsem vytvářel sadu Jak být něčí spřízněnou duší, složenou z knih JáMy spřízněných duší a Sami. Ta první ukazuje, do jakých pastí můžeme spadnout s člověkem, kterého jsme považovali za spřízněnou duši. Ta druhá pak to, jak se s takovým nejasným chováním vyrovnat, a přitom neztrácet sebe – sebevědomí, sebehodnotu, sebelásku –, jestliže druhý stále neví, zda pro něj tedy jsme, či nejsme dost dobří.
Jeden z odstínů takového problému popisuje i Katka: „Petře, díky Vaší knize JáMy spřízněných duší jsem pochopila, že jsem takzvaný převozník. Potkala jsem totiž muže, který se nedávno vrátil ke své ex-partnerce. Neměl dořešenou minulost. Na základě Vašeho doporučení jsem ho nechala svobodně jít a přesně dle Vašeho odhadu se záhy začal znovu ozývat. Píše mi krásné zprávy, stále se v nich omlouvá, že je hlupák, že se ke mně vrátí, že se brzy uvidíme, ale pokaždé si to nakonec rozmyslí a odmlčí se; každé moje očekávání střídá další moje zklamání. Petře, proč to ustavičně dělá? Dělá mu dobře, že takto nejsem schopna na něj zapomenout, že stále věřím v obnovu vztahu, baví ho hrát si se ženským srdcem?“
- Každý všední den reaguji na Vaše dotazy v podcastovém pořadu Řešidlo (výše je přímý proklik do tří aplikací, kde můžete moje podcasty bezplatně stahovat). Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte stejnojmenné knihy. Obsahují přepisy nejposlouchanějších odpovědí za poslední dobu.
Jedno chování
Člověk má jen jeden rozum, jedno myšlení, jednu matici rozhodování, a tudíž můžeme postřehnout, že se v různých vztazích a situacích chová vlastně stejně.
Jestliže nedokázal uzavřít minulost, když vstoupil do vztahu s námi, s vysokou pravděpodobností nebude umět uzavřít minulost, aniž když od nás odejde do dalšího vztahu. Pokud nám tedy nyní píše: „Chybíš mi, miluji Tě, musím na Tebe pořád myslet“, nelze vyloučit, že přesně to psal také předchozímu protějšku, když si začal s námi.
Muhammad Alí to vyjádřil krásnými slovy: “Nevěřím lidem, kteří se ke mně chovají hezky, ale k číšníkovi špatně. Mohu se totiž dohadovat, že by se i ke mně chovali špatně, kdybych byl teď na číšníkově místě.” Jinak řečeno: Nemějme o sobě příliš vysoké mínění, když posuzujeme to, jak úžasně se k nám chovají druzí lidé. Je možné, že stejně úžasně se chovají k tomu druhému, třeba za našimi zády. A to proto, že oni jsou prostě TAKOVÍ.
Zadní vrátka
V knizeJáMy spřízněných duší, kde vysvětluji, jak poznat skutečně kompatibilní a dlouhodobý protějšek, varuji před převoznictvím. Najdeme-li jinou osobu rozbitou z předchozího vztahu, jejím problémem je ono rozbití. Pokud ji dáme dohromady, vyřeší se její problém a může se tak snadno stát, že se spraveným sebevědomím a dokončeným odpuštěním se tato osoba znovu vrátí do předchozího vztahu. Naučí se totiž, po našem boku, být znovu šťastná, naplněná a pozitivní, věřit vztahům, ale zapomene, že je to díky nám. Ona je prostě TAKOVÁ.
Proto tolik apeluji na uzavírání minulosti. Neuzavře-li se minulost, zůstanou pootevřená vrátka a pomyslný průvan může kdykoli způsobit, že se minulost stane znovu součástí přítomnosti. Záměrně otevřená zadní vrátka si přitom nechávají lidé, kteří si nejsou úplně jisti svými kroky a “nechtějí udělat chybu”. Takoví sice jednoho člověka “opustí”, ale ne tak úplně – opustí ho například jen fyzicky, ale ne emocionálně (rozdíl rozebírám vknizeJáMy spřízněných duší). Ve výsledku tak na něj myslí ještě víc, než kdyby vedle sebe zůstali, roste stesk, umocňují se domněnky a city, a tak si tito lidé sice s “novým partnerem” začnou, ale též ne tak úplně.
Tito lidé...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům