Dospělý rozchod. Slyšeli jste někdy ten termín?
Pokud ne, nevadí; může to znamenat, že jste ho nikdy nepotřebovali.
Musí však rozchod nutně znamenat rozklížení vztahu, dupání po sobě, pomstu, nepřejícnost, mažu si Tě z přátel, z mobilu, ze srdce?
Jistěže ne. Ovšem za jediného předpokladu, že toho oba jsou schopni. Že oba jsou schopni překonvertovat vztah z partnerského do jiného, ale stejně neubližujícího. Jak se to dělá? Odrazím se od jednoho z dotazů, který mi na toto téma přišel: „Petře, trápí mě rozchod. Ex-partner byl pro mě výjimečný člověk. Ráda bych k němu našla cestu alespoň tak, že bychom byli jenom přátelé. Je to možné, i když mám v sobě ještě hodně bolesti z rozchodu?“
Nepochybně. A to PRÁVĚ PROTO, když máte v sobě hodně bolesti z rozchodu.
- Vaše otázky zodpovídám v podcastovém pořadu Řešidlo (už více než 460 epizod můžete poslouchat na této stránce či přímo v podcastových aplikacích, do nichž se prokliknete nahoře; v nich budete upozorněni na každou novou epizodu).
- Pokud raději čtete, využít můžete i mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy těch odpovědí, které Vám nejvíce pomohly za poslední dobu.
Citový deficit
Kdo sledoval mé nedělní živé vysílání Jak silní lidé slábnou, mohl pochopit, co vůbec znamená “bolest srdce”.
Srdce bolí v případě zranění nebo neuzavřeného problému, na jehož vyřešení z emocionálního hlediska záleží. Bolest srdce je v tomto blízká například bolesti žaludku. Když bolí žaludek, hlásí, že strádá. Že má nedostatek výživy. Stejné je to se srdcem. Když bolí, má citový deficit. Nevyřešený. Neuzavřený. Trvající.
Takovému srdci chybí to, co mělo a dostávalo. Stýská se mu po tom. Skončí-li partnerský vztah, přirozeně city chybí. Ale nemusejí. Ten partnerský vztah se totiž může stát třeba právě přátelským.
Kouzlo přátelství
Zranění má stejnou podstatu, ať je fyzické nebo emocionální. Fyzické zranění si ovšem umíme lépe představit.
Narazíme-li si loket, bolest způsobí, že s ním nemůžeme hýbat. A my začneme mít deficit pohybu. Může pak být těžké s odstupem času tuto paži rozhýbat. Ale to neznamená, že by se věci děly nesprávně. Ta nehybnost totiž člověka chrání, aby si zranění neprohluboval. Podobné je to se srdcem. Zranění (například u lokte) se takzvaně “zapouzdří”, vytvoří se otok, která sice sníží pohyblivost, ale záměrně, aby chránil a izoloval místo, jež se má hojit. A proto i v emocionálním zranění se člověk uzavře “do pouzdra”, nepřipouští k sobě nikoho dalšího, a pokud si ho připouští k tělu (aby “vytloukl klín klínem” a “zapomněl”), nepřipouští se ho tolik k srdci. Je obezřetný. Srdce nestojí překotně o nový vztah, to spíše rozum (“Achich, hlavně dlouho nebýt sám”), ale srdce ví, že po zranění ještě nikomu dlouho nebude důvěřovat. Že se ještě dlouho bude hojit.
Nakonec, k tomu je určena kniha Sami.
Ano, trvá to čas. Ano, omezuje to člověka v pohybu. Ano, bolí to a nutí nás to nedráždit staré rány – jinak se totiž ani fyzické, ani emocionální zranění nemůže zahojit, bude-li se stále jen obnovovat. Proto paradoxně platí, že dokud cítíte bolest v srdci, respektive ve vztahu k nějakému člověku, je lepší počkat. Nevstupovat do nového nebo starého vztahu jen proto, že cítíme bolest, tak jako se nesnažit rychle rozhýbat nohu, která přitom je zlomená. Chce to čas. A taky lásku.
Ta člověku v takové chvíli schází. Ale láska má různé podoby. Není to jen sex. Je to i obyčejná starost, zájem, komunikace, naslouchání, zkrátka přátelství. Jen nepřát druhému nic zlému. Jen necítit, že on nám přeje něco zlého. Jen být na stejné vlně alespoň co se týče shodných, pozitivních emocí. To je důležité. Negativní emoce totiž neumějí vytvořit nic jiného než negativní myšlenku, negativní myšlenka nemůže vést k žádnému jinému než negativnímu činu a negativní čin nemůže přinést žádný jiný než negativní výsledek. V negativním rozpoložení zkrátka nelze mít pozitivní život.
Jinak řečeno: Budete-li spojeni s bývalým partnerem negativní emocí, zmaří to jakýkoli Váš konstruktivní pokus o jiný vztah. Budete mít ve svém srdci a hlavě toho předchozího, a hlavně i jeho partnerské nastavení. Proto je dobré udržet si ve vztahu k němu pozitivní emoci, ale to není snadné. Jestliže už nejde o partnera, ale “jen přítele”, nemusíte být v pohodě s tím, jak spolu (bez objetí) komunikujete, že se nepolíbíte, že se Vás neptá na to, jestli se Vám stýská, že se otevřeně nesvěřuje s tím, že mu chybíte, že ho najednou nezajímá, kde a s kým jste, a že se s tímtéž automaticky nesvěřuje ani on. To všechno je produkt Vašich...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům